Pavúk

Absolutní mistr bizarností Cronenberg se tentokráte vydal po pěšině směřující od jedné choré mysli k druhé a zasvětil nás do života další rozviklané mužské identity. Minimalistický Pavouk vypráví o málomluvném, respektive mumlajícím Dennisovi, který je po letech propuštěn z blázince a během bezcílného bloudění špinavými ulicemi rozpomíná o svém (ne právě ideálním) dětství, ve kterém bylo všechno možná tak trochu jinak. Nezvyklé úhly kamery, vše přizpůsobeno hrdinově schizofrenii a tím pádem zvláštní optice, Cronenberg je opět krutý a zaměřující se na detail. Největším kladem filmu je pak bezesporu účast Ralpha Fiennese, v roli hnusně vypadajícího, zkrouceného podivína, přesto díky němu uvěřitelně ztvárněného, duševně nemocného člověka. Výsledek však nikterak neomámí.. (19.04.2006)

78% - Pocity bezmoci, bloudění mezi sny a realitou, touha po vykoupení, i po pomstě - To je Cronenbergův Spider. Film na mě velmi zapůsobil svou syrovostí a "neskutečnou opravdovostí". Patrně vyčerpal z minima prostředků maximální výsledek. Tato sonda do šílencovy hlavy podbarvená skvělou hudbou Howarda Shora rozhodně stojí za shlédnutí, leč vzhledem ke své plochosti bude patrně náročná na koncentraci, bez které divák efekt filmu neocení. (18.04.2006)

Od Mouchy se David Cronenberg posunul k Pavoukovi. Ovšem tentokrát mě jinak schopný tvůrce zaujmout nedokázal. Ačkoli má film jen 98 minut, tak se neuvěřitelně vleče. Prakticky až do samotného závěru neustále čekáme na pointu, která je nakonec tak primitivní, že se divák nemůže ubránit dojmu naprosté ztráty času. Není vůbec jasné, co nám vlastně autoři chtěli sdělit. Z herců vynikne pouze tradičně skvělý Ralph Fiennes (pro něj jsou role úchyláků a podivínů šité na míru), ovšem za ním zeje obrovská prázdnota. Řekl bych, že být to snímek nějakého neznámého režiséra s neznámými představiteli, tak jej nejspíš většina lidí ani nedokouká do konce. (10.06.2011)

David Cronenberg byl vždycky divnej pavouk a jeho „psychopuzzle“ to jen potvrzuje. Takhle možná opravdu vypadá svět z pohledu schizofrenika a díky bravurnímu výkonu Ralpha Fiennese se do něho můžeme nakrátko (a celkem bezpečně) přenést. Není to nijak veselý zážitek, ale svým způsobem mi přijde silnější než jiné Cronenbergovy experimenty. (23.04.2006)

V Pavoukovi exceluje Ralph Finnes. Ani jeho podání citově narušeného člověka však nedokáže oživit film, u kterého už tak od půlky v podstatě znáte pointu. Film je trochu zdlouhavý, což byl asi Cronenbergův záměr – příběh člověka, který je uzavřen ve světě své utkvělé představy, okolí mu nerozumí. Není to špatný film, ale dojem, který mi z něj zůstal je poněkud matný. (27.05.2006)