Kdyby zdi mohly mluvit 2

Snad nejlepší TV film, který jsem zatím viděla. Nápad spojit tři odlišné příběhy (i když už ne zcela originální) jedním domem je fakt skvělý. Stejně tak, jako zpracování tématu lesbických vztahů v průběhu 20. století. První příběh - odehrávající se v 60. letech, je smutný a bezútěšný, ale svým způsobem krásný. Dokazuje, že láska přemůže všechno, ať už nenávist, posměch nebo odsouzení. Druhý příběh, který se odehrává pouze o jedno desetiletí později, už nese podstatně pozitivnější nádech. Skupina 'heterofobních' feminazi je tu už naštěstí spíš k smíchu, než aby se z nich bořil svět (jako v povídce první). Třetí (a podle mě i nejhezčí) povídka se odehrává v roce 2000, v době, kdy už lesbičky nejsou žádným kontroverzním tématem (možná jen pro pár zabedněnců) a příběh tak může být o to šťastnější a může se více zaměřit na vztah jako takový. V tomhle případě spíš na možnost lesbických párů vychovávat děti (což by ve dvou předchozích příbězích bylo něco naprosto nemyslitelného). Vtipné a roztomilé zpracování vážného tématu. První povídka ****, druhá *** a třetí *****, za poslední příběh ale dávám celkových pět ;) (22.02.2015)

Najviac sa mi tu páčila Chloe Sevigny, pretože oproti afektovanej Sharon Stone absolútne vyniklo jej prirodzené herectvo. Vlastne ma očarila až tak, že by som bola schopná spliesť si ju s chlapcom :) Nepochybujem o tom, že má medzi lesbičkami skalné fanynky. Michelle Williams bola absolútne okúzľujúca, ako esencia krehkej ženskosti. Nemyslela som si, že uvidím dve svoje obľúbené herečky spolu v tak žhavých a kontroverzných roliach. Fungovalo im to skvelo, je vidieť, že herecké umenie nezávisí na veku ani skúsenostiach, ale je to o talente, ktorý v sebe buď máte a všetko plynie prirodzene, alebo nemáte a potom pôsobíte strojene a nepresvedčivo. Príbehy boli typicky americké, zrejme presne cielené na komerčné publikum, preto aj ich podanie nebolo výnimočne originálne, avšak kvôli mojim obľúbeným divám, ktorých fascinujúce umenie hrať, aj priemerné povýšili na výnimočné, musím hodnotiť 4*. (27.08.2013)

Tak ako jednotka bola feministicky o potratoch, tak dvojka je o lesbách. Lebo to sú známky modernej ženskosti. Príbeh číslo tri s degenerovanou DeGeneres a Stoneovou je absolútnym výsmechom do role muža. Normálne otvorene povedia, že muž je len na semeno a nech sa ďalej nestará, lebo je nula. Dokonca pani Stoneová uvažuje, že aké odporné je to, že vôbec potrebujeme muža a jeho spermie na oplodnenie. A celkovo ten nápad: Dvaja buzeranti ste, ale dáte nám lesbám semienko a my budeme mať dieťa a vy dajte ruky od toho preč. Čistý obchod storočia. Buzik + lesba = dieťa dvoch lesieb. Potom sa to už vyvinie trocha inak, ale celý ten dojem z toho je jednoznačne žalúdkovo-výplachový. (07.06.2023)

Televizní triptych s lesbickou tématikou, který neurazí ani nenadchne. První příběh - starosvětské a důstojné. Druhý příběh ve mně zanechal zvláštní pocity. Chloe Sevigny jako lesbická mužatka byla tak neskutečně vilná, až se ve mně všechno naštětilo, nahusilo a naježilo. Ačkoli se nepovažuji za homofoba, najednou ze mě promluvila heterosexualita. Jak se mi jinak pěkné ženské líbí, tak tady se mě zmocnil fyzicky až nepříjemný pocit při pouhém sledování erotické scény s Chloe. Což je důkaz toho, že to jako herečka výborně zvládla. Její mužská esence mě až vyděsila, navlečte i pěknou ženskou do nátělníku, košile a kravaty a je tu rázem hermafrodit. V Chlapci nepláčou to mělo být naopak, strčila by Hilary Swank do kapsy. Její mužský projev byl mnohem výraznější a přirozenější , navzdory jejím vyloženě ženským rysům. Bez třetího příběhu bych se klidně obešla, moderní, ambiciozní L pár s afektovanou Sharon Stone si vyrábí potomka. Jestli mi opravdu něco nesedí, tak závod s ovulací, vajíčky , bazální teplotou a spermatem v hlavní roli. Jako námět na bláznivou komedii ano, ale tohle byla křeč o ničem. (06.09.2013)

Krutý příběh z roku 1961, nespravedlivá historka roku 1972 a senzačně pozitivní záležitost ze žhavé současnosti. To je lesbický triptych Kdyby zdi mohly mluvit 2, alébrž nejen lesbický hit, který rozhodně neuškodí vidět nikomu. Naopak měl by ho vidět každý, ať už fandové nebo odpůrci. Tomuhle říkám open mind. (10.08.2010)