Herriotka9

70. léta, Dánsko. Protože film Kapgang, který vypráví víceméně stejný příběh, byl nádherný, rozhodla jsem se podívat i na tenhle kousek. A po shlédnutí obou se pořád nemůžu rozhodnout, který byl 'lepší'. U Du er ikke alene mě překvapil hlavně rok, kdy byl natočen. Nevím, jak tehdy v Dánsku na tenhle druh lásky nahlíželi, protože na jednu stranu si všichni nadávali do 'teploušů', ale pak to vypadalo, jakoby vztah dvou kluků byl něco naprosto normálního, jakoby 'kamarádského'. Na tom by nebylo nic špatnýho, ale třeba u scény v koupelnách jsem z nich měla fakt divný pocit. Taky proto mi film přijde tak super, protože téma dětských lásek v téhle oblasti je zkrátka něco, co se nikomu moc zpracovávat nechce (očividně teda kromě Dánů :D). Gay filmy už dávno nikoho nepohoršují, ale tenhle typ vzahů je pořád tak trochu tabu. To by byla dobrá filozofická otázka, ne?

Teen komedie? Jako vážně? Tak to jsem si těch vtipů asi jenom nevšimla, žejo.. Místo toho jsem dostala facku, přesněji řečeno studenou sprchu plnou emocí jako láska, nenávist, zhnusení, sblížení a odcizení... A protože jsem ani v nejmenším nečekala, že to bude tak drsný, na konci jsem šla hezky rychle pátrat po balíčku kapesníků. Všechny charaktery (teda zvlášt' Iška) byly perfektně napsaný (a hlavně zahraný) do nejmenších detailů. Všechno do sebe tak hezky (nebo nehezky) zapadalo, bylo to krásně "zmatený" a krutý. No a všechno to podkresloval dokonalý soundtrack. Jak jsem si mohla myslet, že se to obejde bez kapesníků.. (?)

Nejlepší klip ever.

Jak já zbožňuju, když mě nějaký film úplně odrovná... :')) Omlouvám se za moje emocionální výlevy, ale někdy se prostě nedokážu vyjádřit jinak, než od srdce (a tehdy to nemá nic společného s mojí jinak jistě zcela vyspělou myslí). Přesto, že konec filmu dává šanci pro docela optimistický nový začátek (protože upřímně, po takové studené sprše, jakou Kapgang rozhodně je, bych už asi ani nic jiného nesnesla), celý film jsem se měla tendenci utěšovat, že takhle složité by to v reálném životě měl jen málokdo. Prostě mi přišlo, jakoby celý film byl o tom, kolik toho může jeden člověk emočně snést. Smrtí Martinovy matky vychází na povrch nové stránky jeho nejbližších a on je tak nucen předčasně dospívat. Být rozhodný a nést novou zodpovědnost, která by na něm v danou dobu ještě být neměla. V tu samou dobu si taky prochází, spíš než objevováním vlastní sexuality, prvními láskami, které jsou právě zoufale nerozhodné. Ale možná právě tyto velké a menší tragedie v Martinově životě, jeho vnitřní boj, zformují novou sílu, jejíž záblesk můžeme vidět na konci filmu. Všechno je ještě otevřené. Uff.

Byly doby, kdy jsem filmy s homosexuální tematikou hodnotila automaticky čtyřmi a pěti hvězdičkami. Proč? Ehm, řekněme, že jsem v tomhle žánru byla 'nová' a ještě jsem nedokázala rozeznat dobré od špatného. A jelikož teď, když už sama sebe považuju za 'za slovo vzatého' odborníka (:D) na tyhle filmy, musím prostě projít celý ten seznam a filmy přehodnotit. A (ne že by mě to překvapilo) na mém listě se objevil i film s názvem Beautiful Thing. No, beautiful to bylo, ale do amazing to mělo ještě hodně daleko :/. Uvědomění vlastí sexuality a coming-out se přece dá zpracovat mnohem, ale mnohem líp (třeba fantastická Letní bouře nebo Edge of Seventeen). Oba herci sice měli něco do sebe, ale tak nějak jsem jim ty jejich emotions nemohla na stopro uvěřit. Snad jenom závěrečná scéna byla bezkonkurenční...

Zajímavý snímek, který by klidně měl na to být velkým dramatem (vzhledem k tématu - mezikulturní lesbický vztah), místo toho ale vznikl roztomilý romantický film a tím to téma tak trochu ztratilo potenciál. Hodně lidí se tu za tohle zlobí, ale já říkam ne. Neuškodilo mu to, prostě jenom vzniklo něco jiného, sice mělčího, ale pořád neskutečně krásného a dojemného. Story je, pravda, trochu pohádková, ale přece potřebujeme něco, o čem bychom mohli snít. A Lisa Ray je naprostá bohyně ;)

Snad nejlepší TV film, který jsem zatím viděla. Nápad spojit tři odlišné příběhy (i když už ne zcela originální) jedním domem je fakt skvělý. Stejně tak, jako zpracování tématu lesbických vztahů v průběhu 20. století. První příběh - odehrávající se v 60. letech, je smutný a bezútěšný, ale svým způsobem krásný. Dokazuje, že láska přemůže všechno, ať už nenávist, posměch nebo odsouzení. Druhý příběh, který se odehrává pouze o jedno desetiletí později, už nese podstatně pozitivnější nádech. Skupina 'heterofobních' feminazi je tu už naštěstí spíš k smíchu, než aby se z nich bořil svět (jako v povídce první). Třetí (a podle mě i nejhezčí) povídka se odehrává v roce 2000, v době, kdy už lesbičky nejsou žádným kontroverzním tématem (možná jen pro pár zabedněnců) a příběh tak může být o to šťastnější a může se více zaměřit na vztah jako takový. V tomhle případě spíš na možnost lesbických párů vychovávat děti (což by ve dvou předchozích příbězích bylo něco naprosto nemyslitelného). Vtipné a roztomilé zpracování vážného tématu. První povídka ****, druhá *** a třetí *****, za poslední příběh ale dávám celkových pět ;)

I'll be fiiiiiiine, yeah yeah yeah yeah!!! Ale titulní písnička není to jediné, co mě na tomhle seriálu chytlo. Perfektně napsaný scénář (:*****), skvělé komediální, ale i vážné momenty, prostě život. Taky díky tomu, že nestaví jenom na hlavní postavě, ale dává prostor i těm "vedlejším" (Tom & Niamph forever :D) Celý jsem ho skoukla během 2 týdnů a trošku toho lituju, protože takových věcí tu zatím moc není. Snad třetí série ;D

I přes to, že jsem se narodila až v roce 2000, a tudíž jsem nemohla vyrůstat v (nejen) filmově a seriálové skvostných 90s, tak jsem Přátele žrala už odmalička, navzdory tomu, že většinu vtipů jsem ještě neměla šanci pochopit :D. No a jakmile jsem se začla chytat, stal se z tohohle seriálu důvod, proč jsem místo učení trávila čas u televize (a později u počítače, když jsem si dala challenge shlédnout všechny série - skončila jsem tak někde v polovině druhé :D). Nikdy asi nebudu patřit mezi ty maniaky, kteří se neobejdou bez jediné epizody (netvrdím, že u jiných seriálů se to nestává), ale i tak mi postavy docela přirostly k srdci :) A myslím že snad všichni jsme někdy zatoužili bydlet v tom bytě ;D

Až překvapivě nudný dokument, ve kterém navíc většinu zabírají revivalové kapely. Pro opravdového fanouška Beatles spíše utrpení... :(