Zlo pod slnkom

Pravděpodobně můj nejoblíbenější filmový Poirot vůbec. Adaptace s Peterem Ustinovem vynikají zejména tím, že se jedná o samostatné "lahůdky", takže odpadá určitá rutina, kterou je občas cítit z adaptací s Davidem Suchetem (ty jsou ale rovněž nadprůměrné a nad běžnou tv produkcí ční velmi vysoko). Podobně jako ve SMRTI NA NILU, i zde je přítomno výborné herectví a brilantní režie, která do snímku navíc vpustila nezbytný humor, jenž se výtečně doplňuje s klasickou "detektivkovatostí" Agathy Christie. Vražda jako popud k rozptýlení snobské společnosti? Vypointované hlášky, skvěle doplňující myšlenkové pochody slavného detektiva? Vše pro zábavnou detektivku potřebné je zde přítomno v míře vrchovaté. Jeden z mála snímků, kde je vražda pojata jako součást letních radovánek. Velmi ironický a velice vtipný film. (24.06.2011)

Můj druhý Poirot, tentokráte mnohem povedenější. Nádherné prostředí chorvatského ostrova, pestré postavy s pestrými motivacemi, ale hlavně, Ustinov je mnohem sympatičtější Poirot, než Finney. Pointu jsem byl schopen odhalit, ale pouze v takovém předstihu, aby mi to nepokazilo zážitek z filmu, naopak byl umocněn pocitem vysoké dedukční schopnosti:) (01.01.2018)

Pro Agathu a Hercula zvlášť mám velkou slabost - je to něco tak vymazleného do posledního detailu, že se v tom ohledu s tím může jen máloco měřit. A tenhle film není výjimkou. Je vidět, že si tvůrci dali záležet opravdu na všem - od výběru co nejatraktivnějších lokací, přes herecké hvězdy až po vtípky prošpikovaný scénář. Ustinov sice nevypadá jako Poirot, jak po Agatha popisuje v knihách, ale herecky to bez problémů nahrazuje a dává své postavě nezaměnitelný osobní šarm a kouzlo. (18.11.2014)

Při sledování filmů na motivy knih Agathy Christie docházím ke dvěma závěrům: 1. Hercule Poirot by především neměl vůbec vytahovat paty z domu, protože kam šlápne, tam dojde k vraždě, takže se dá říct, že ty desítky nebožáků má vlastně na svědomí. 2. Pachatelé vražd v jeho okolí jsou rozumu mdlého, když vraždí přímo před Poirotovým nosem a domnívají se, že zrovna jim to projde. (785., 2. II. 2013) (05.02.2013)

K postavě brilantního Hercule Poirota prostě patří, že neustále balancuje na hraně karikatury či frašky. Skvělý, vybroušený, chytrý scénář (dtto předloha) z toho podloudně těží, když umně provazuje všechny výrazné návštěvníky prosluněného hotýlku na malém ostrůvku, aby tak k nastalé vraždě měl motiv úplně každý a divákovi neustále šrotovalo, kdo tedy (a jak)? Zkrátka klasika Agathy Christie, rozuzlená podrobným vysvětlováním před nastoupeným "ansámblem", z nějž vyplyne vskutku propracovaný a (až příliš) prokombinovaný plán. (10.04.2017)