Súboj titanov

V době, kdy se u nás film promítal poprvé, to byl přímo megahit, na který stály před kinem fronty. Triky nám tehdy připadaly dokonalé tak, že už ani dokonalejší být nemohly a samotný dobrodružný příběh uchvátil snad každého. Skoro do historie vešla hláška : "Vypusťe Krakena". Ale dnes je jiná doba, místo dějově podobných filmů se točí podobné seriály (Xena, Hercules), které už mají i digitální efekty, a Souboj Titánů dnes zaujme jen filmové nadšence, nebo sentimentální blázny, jako jsem já. (25.07.2002)

Na tomhle filmu jsem vyrůstal a dodneška ho mam rád. I přes svoje stáří byly triky v té době tak dobrý, že i dneska se na to dá dobře koukat a nevypadá to ani moc směšně. Masky jsou skoro dokonalý, speciálně u mě vyhrává maska Caliba, tu mam nejdradši a i pohyb krakena nebo sovy jsou natolik dobře udělaný, že se tomu dá uvěřit a pěkně se vžít do děje. Příběh, ač by se dal uričtě doladit, aby v něm nebyly nelogičnosti má skvělou atmosféru, kterou ještě podporuje výborná hudba. Co se týče herců, tak tady si fakt nejde stěžovat, všichni jsou prostě pro mě skvělý a hlavně dokonale vybraný. A i když vim, že tenhle film má dost chybiček, tak pro mě má stejně zvláštní kouzlo. (17.04.2006)

Nesmrtelná klasika a zároveň jeden z filmů měho dětství, který jsem viděla tolikrát, že bych ho mohla zpatra odříkat na známky a dostala bych za jedna. Krásné efekty, výborný střih, Kraken s Medúzou, kteří mě dlouhé roky děsili ve snech atd., atd. A zkuste najít odpornější a nepříjemnější postavu než božsky namaskovaného Kaliba.;-) (07.11.2008)

Souboj Titánů byl první film, který jsem viděla v kině, a to má člověk stejnou šanci ubránit se nostalgii asi jako Medúse, nemá-li po ruce zrcadlový štít. Samozřejmě přišel čas kritičtějšího pohledu, ale kouzlo přetrvává. Jistěže je technická stránka věci dnes úsměvná, ale zkuste si vyčarovat mytologické obludy s tím, co měl Harryhausen k dispozici. A i tak se člověk dodnes po všech těch megapodívaných, které za léta viděl, rozechvěje v tísnivé atmosféře Médusina chrámu a bude zatínat nehty do dlaní při scéně Krakena blížícího se k Andromedě a modlit se ke všem božstvům, aby to Perseus s Pegasem stihli. Trochu to kazí předělávky mýtu, které do něj vpašovávají odkaz na andersenovské pohádky (pokud jste viděli pohádku O Janovi a podivuhodném příteli, zauvažujete, kdo kradl od koho), a ta řinčící sova taky jde na nervy, ale dá se to přežít. A to i díky hercům: hlavní hrdina mě ani v tom útlém a naivním věku moc nebral, ale Judi Bowkerová je nejen krásná, ale také princeznovsky křehká a nevinná, a vpravdě božské Afrodítě Ursule Andressové a Thetis Maggie Smithové (pro příznivce Harryho Pottera - nejenže nehrála jen Minervu McGonagallovou, ale ještě to taky byla obstojná kočka) vládne mocný Zeus alias Laurence Olivier. To už za to stojí, ne? (09.08.2007)

I na mne několikrát zkusili vypustit Krakena, ale ten přiklusal pouze jednou a poté rychle zmizel navždy v díře s tím, že na zápas s takovým magorem má příliš malou podporu Bohů. Na Persea si však troufl a nebyl sám, což bylo kdysi zábavnější než dnes, ale ta mrška nostalgie mi nedovoluje jít pod čtyři hvězdy. (06.01.2015)