Maljukgeori janhoksa

Ano opravdu se tento film podobá Zlu, Zlo ale bylo intenzivnější, emoce a motivace tam byly hmatatelnější, tady bylo vše víceméně chaoticky rozmělněno a navíc nehezky osoleno (někdy opravdu hodně) kýčovitými romantickými scénkami. Já vím, že tam asi měly smysl, aby tvořily určitý kontrast a ilustrovaly vývoj hl.hrdiny, ale nevím, takové věci prostě nemusím a to už ani v nadsázce :) Závěrečným masakrem vše dospělo do dejme tomu zdárného konce (bál jsem se co bude). Napadá mě ještě srovnání s britským filmem IF - téma prohnilosti a zvlčilosti chlapeckých středních škol je zřejmě vyjímečně vděčné :) Fajn oddychovka, ze Zla mě ale mrazilo, u Maljukgeori janhoksa jsem jen ocenil rozumný konec :) 7/10 (08.06.2008)

Úvod ma trochu zaskočil..."Aká Pesť plná hnevu?, veď ja chcem pozerať niečo úplne iné." A po pár sekundách mi došlo. Toto bude pocta jednému z akčných hrdinov. Priznávam, že plagát Bruce Leeho(za 20Kčs!) bol môj úplne prvý plagát na stene, ale len do chvíle, kým som izbu neoblepil Arnoldom. No späť k filmu. Zo školského prostredia mi momentálne nenapadá nič, čo by predčilo tento film. Nenásilne v sebe skrýva niekoľko žánrov, ktoré fungujú sami o sebe, ale hlavne ako celok. Humor, romantika i vážne bitky školákov -"Rozdáme si to, poď na strechu!", sa nenápadne striedajú, ale zo všetkého je cítiť lásku k filmom a akčnému idolu menom Bruce Lee, ktorý dostáva slušný priestor. Počíta sa aj školská choreografia cez prestávku, hlavne "Hamburger", ktorého napodobovanie B. Leeho ma fakt pobavilo. Tiež sme v škole podobne vystrájali. Záver Jackie Chan versus Bruce Lee, ten ma zabil. Tak skvelý, vtipný a optimistický záver som už dlho nevidel. "Čche-čche!..80%. (07.10.2012)

MALJUKGEORI JANHOKSA - to je pro mě ideální skloubení linky romantiky, napětí, drámy, sociální sondy atd. A to vše tak perfektně drží pohromadě, že nejde než dát plné hodnocení. Navíc, tento jihokorejský snímek ve mně v několika scénách evokoval britský snímek PINK FLOYD: THE WALL. Není sice tak experimentální a artový (on vlastně takový vůbec není), není ani hudební/muzikálový, ale svou kritikou poměrů školského systému si s Pink Floyďáckým "nastavováním zrcadla" může v mnohém podat ruku. Shrnuto a podtrženo: Výborný film, u kterého si do poslední chvíle nemůžete být jisti, zda-li budete plakat dojetím nebo smutkem. A úplný závěr filmu? Imho - takový je skutečný život. (25.09.2005)

Once Upon a Time in High School je film z prostředí korejské střední školy v roce 1978. Poznáme, jak hrozné muselo být v té době na tu střední chodit. Všude samé řeči o demokracii, přičemž se však jedná o polovojenský režim, kdy vojáci stojí nejen u vchodu školy, ale i hlídkují na chodbách. Učitelé nepoužívají, nebo ani neznají, jinou výchovnou metodu, než tělesné tresty. Studenty motivují k učení neustálým připomínáním dna, na které spadnou, jaké “nic” z nich bude, když nevystudují. Já sice vím, že je snažší bojovat proti něčemu než za něco, ale to se myslím nedá aplikovat na tento případ motivace k učení. Toto drsné prostředí samozřejmě vede ke vzniku různých part a gangů, kde platí právo silnějšího. To všechno pozná na vlastní kůži přeřazený student Hyun-soo. Proto jsem ze začátku měl dojem, že hlavní náplní filmu bude nesnadný a poněkud nepříjemný život studentů ve škole, občas říznutý nějakou bitkou. Ovšem tak tomu je jen z části (ale jedné skvěle natočené bitky se dočkáte), a to díky Hyun-soovi. Je jiný, než jeho vrstevníci, citlivý, plachý, nechce se prát, více ho zajímá populární hudba, než aby chodil na diskotéky a kouřil. Právě on vnáší do toho filmu jakési kouzlo, kdy se pod drsnou slupkou filmu o drsné střední škole objevuje nenadálý křehký půvab, krása, poetika, jako i slzy a bolest. ____ Od nápadu a příběhu někdy bývá k finální realizaci cesta dlouhá, složitá a trnitá a ne vždy vše dopadne, jak by mělo a mohlo. Naštěstí, tohle není ten případ. Od vybroušeného scénáře, přes většinou přirozené herecké výkony (a to, že je občas vidět, že hrají, k tomu prostě patří), velmi krásnou a vhodně použitou hudbu, k dokonalé režii, to vše činí z Once Upon a Time in High School pro mě druhý nejlepší film, jaký jsem letos zatím viděl (hned po, též korejském, Bin-jip). (30.04.2005)

Príjemný film o dospievaní, ktorý sa na nič nehrá. Ukazuje celú tú zmätenosť, vzťahy a túžby niečo dosiahnuť v netypickom háve kórejských stredných škôl, ktoré majú trochu iné pravidlá ako tie naše. Hlavný predstavitelia sú sympatický a hoci to pôsobí ako x-tá variácia na podobnú tému, zdá sa, že ma takýto druh filmov až tak nenudí. Tie prechádzky v daždi, tie momenty, kedy sa rozhodujeme akou cestou sa vyberieme a či sa necháme osudom stiahnuť na tú správnu je otázkou drobných rozhodnutí, ktoré častokrát ani nepostrehneme. Možno o to viac to pôsobí skutočnejšie a úprimnejšie. Príjemne strávené dve hodinky. A jeden z tých filmov pri ktorých si uvedomujem ako veľmi nám mobilné telefóny uľahčili život. (27.01.2019)