Pink Floyd: Naživo z Pompejí

Kdysi jsem tady krizitoval někoho za to, proč si pouští koncert kapely, kterou nemá rád a dává pak nízké hodnocení. Já však mám Pink Floydy rád a jejich hudba je bezpochyby geniální, ale koncertu v Pompejích jsem na chuť prostě nepřišel. DVD sice obsahuje 7 písniček (při čemž je první a poslední stejná), ale nejsou při sledování nijak zvlášť dobře postřehnutelné a nejedná se ani o nějaké extra megahity. Většinu času totiž tvoří hluboké filosofování, jestli jsou Pink Floydi páni nebo otroky své aparatury, nemůžu si pomoc, ale pro mě těch 92 minut byla nuda a utrpení. A opravdu to není tím, že bych je neměl rád. (19.01.2011)

Surrealistická a nápaditá hudba Pink Floyd zakotvila v starobilom amfiteátri v Pompeiách a priniesla nám ojedinelý hudobný zážitok v rockovej histórii. Atmosféra, ktorá vlaje z hudby Pink Floydu v early 70´s je v tomto prostredí ešte umocnená atmosférou prastarého prázdneho amfíku so štyrmi geniálnymi hudobníkmi uprostred. Tá hudba akoby bola zrazu napísaná odjakživa, ožíva spolu so špeciálnymi efektmi a zábermi na staré skulptury a budovy. Tu nestačí zavrieť oči a nechať sa unášať niekedy až šialenými, totálne psychedelickými pasážami, tu sa treba aj POZERAŤ. Kúsky ako Echoes, Careful with that axe, Eugene, Saucerfull of Secrets alebo krásne bluesové Mademoiselle Nobs tu možno vidieť v jedinečnom podaní. Fanúšikov určite potešia aj Dark Side of the Moon sessions čiže zábery z nahrávania ich najlepšieho albumu DSOTM. Niet čo dodať, pre fanúšikov klenot pre neznalcov rannej hudby Floyd totálna strata času. Týmto ešte dodatočne vzdávam hold nedávno zosnulému Richardovi Wrightovi, bez ktorého by Pink Floyd nebol tým čím je... R.I.P. Richard. (18.09.2008)

Ach ach, to som si myslel, že po zhliadnutí tohoto koncertu s legendou Pink Floyd budem fanúšikom aj ja, no nestalo sa a naopak už nechcem nikdy viac. Pozriem si ešte The Wall, ale potom si dám s Floydami pokoj. Tento koncert mi nedal takmer nič, aj keď tam bolo zopár pekných záberov, no zbytok vizuálu šlo bokom. Hudba sa mi nepáčila a očakával som nejaký hit, ktorý by som aj ja uznal. Asi trocha podceňujem, ale to tým, že nie som fanúšik. 45% (10.09.2008)

Co na tom, že nemám rád takovéto prostříhávání písní s rozhovory s kapelou, či že mě víc zajímají Pink Floyd než všechny ty vizuálně působivé vulkanické či kosmické záběry. Když ovšem tahle čtveřice začne hrát svoji nadčasovou muziku, jdou veškeré připomínky stranou. Dokonce ani publikum mi nijak nechybělo. (17.07.2016)

Tlukot srdce mého je ještě slyšitelný, tep hmatatelný...postavy klopýtající v dusivém kouři. Z dáli zvuky prapodivné, mrazení a nepříjemnost vyvolávající, země probublávající, třas - a pak s rachotem pekelným láva vyvěrající z nejtemnějších hlubin země a já chtěla pryč pryč z toho lomozu a hluku drásajícího! Na chvíli úleva přišla v psím blues Mademoiselle Nobs chrtice afghánské dlouhosrsté než přehlušila je šílenost šílenější s tvářemi zkázy hrůzou zkamenělými... *** Pohlazení hladivě paličkované Nicholase Masona přehlušil zvuk ryčných činelů, kdy Roger Waters počal do nich mlátit jak pominutý. Pak s kreacemi atletickými přesedlal na gong obří a celým člověkem bušil a bušil do mých uší uštvaných... Mladý David Gilmour na sólovce pákou řadící lomcoval zas a válečkem plechovým strunami břinčel. Nato Rick Wright klávesy vzbouřil... Užívali si to vlasáči ušatí postaveni v amfiteátr řecko-římský s vládcem Vesuvem tyčícím se pyšně nad hlavami jejich. A kameny křičí historii černou jak láva spící, stíny Pompejí zaplaveného magmatem žhnoucím žalují, když zastavil se život právě teď...A Saucerful of Secrets (Talíř plný tejemství)... V Echoes dralo se světlo pomalu na povrch a já konečně vydechla. Než jej opět pohltila silueta mocné sopky dřímající... (Doplněk hudební v mém Deníčku.) (07.09.2014)