Crash

Cronenberga vždycky lákaly temná místa lidské duše, do nichž erotika patří. A zde ještě skloubeno s jeho dalším oblíbeným tématem deformovaného těla, bodyhororem. Kdys v kině jsem byl nadšen, po letech jsem stále spokojen, ale v dnešní poněkud dekadentní době to už není úplně ono. Přesto perfekcionalista Cronenberg vypiloval svůj film do krvavého briliantu, kterému dominují výkony dvou hlavních aktérů, auta, havárie, kamera a výborná hudba. Tak snad příště to vyjde! (25.11.2021)

Pan Cronenberg je asi opravdu trochu podivín. Co se mu opravdu povedlo je obsazení, protože James Spader je úchylů král a Elias Koteas je ještě mnohem úchylnější. Ne že by se mi herecké výkony v tomhle filmu až nějak extrémě líbily, ale všichni prostě působí dostatečně divně. Deborah Unger je navíc fakt pěkná. Co se týče děje tak se furt jen šuká, bourá, bourá šuká. Celkově film působí dost depresivně, hlavně kvůli výběru dosti depresivních lokací (panelák sem panelák tam, občas dálnice a stále je zataženo). Blbá hudba (která se sem ale hodí) Howarda Shorea to vše jen podtrhuje. (15.02.2006)

Tak mám konečně za sebou tuto slavnou úchylnost o partě lidí, které sexuálně vzrušují dopravní nehody. Což o to, bizarní námět je originální a některé scény ho skvěle rozpracovávají, osobně mě dostala scéna z nočního představení na ulici s předváděním rekonstrukce autonehody Jamese Deana. Zajímavá je i postava vášnivého fotografa a sběratele záznamů z autonehod, film oplýval silnou atmosféru v kulisách tajuplné noci a v tom zvláštním pohlcení mi nevadila ani hodně žhavá porno scéna kdesi v polovině filmu. Stejně jsem se ale nevyhl pocitu, že Cronenberg potenciál námětu využil jen částečně, že o hlavních postavách, pro které se vzrušení z autonehod stalo jediným smyslem života, se pohříchu nic víc nedovíme. Žádná psychologie a mimo zmíněnou pouliční show ani mnoho stop po jasném poselství. A nevyhl jsem se ani zklamání, když v poslední třetině vzešla z Crash už jen série sexuálních a úchylných scén, kdežto závěr má parádní dramatickou atmosféru, ale vůbec nevygraduje do ničeho překvapivého, jen opět, v trochu syrovějším podání, předvede znovu a naposled to, co vnímáme celý film. Tudíž mám zde podobný problém jako u Videodromu: oba filmy mají skvělou první polovinu, kde Cronenberg představí originální bizarní námět, rozvine ho do pár skvělých nápadů i náběhu na důstojnou myšlenku, ale v druhé polovině ho už promění jen v samoúčelnou úchylnost. Zvláštní, že zrovna tyto dva filmy patří k režisérovým nejkultovnějším, zatímco já si je zařadím k tomu slabšímu a na loňské Zločiny budoucnosti pro mě zdaleka nemá ani jeden z nich. Cosi to vypovídá, ale rychle si nejsem jist, zda víc o mém náročnějším vkusu nebo o době, která se posunula natolik, že průměrně rozvinutý šokující námět a několik scén s kultovním potenciálem už dnes pro velký filmový zážitek (oproti 80. a 90. létům) nemusí stačit. [70%] (22.01.2023)

Tak tuhle "nádheru" jsem si koupila omylem v očekávání jiného filmu se stejným názvem. Přestože nemám žádná traumata z autohavárií a v jisté oblasti velmi příjemné lidské činnosti se nepovažuji za puritána, tento film mi nedal ani fň. Jen odporně a zžíravě nepříjemný pocit u srdce a totální znechucení, které jsem ze sebe nedostala, ani když jsem tenhle "skvost" zběsile rozstříhala na malé kousky a hodila do koše. (06.05.2009)

U Cronenberga člověk nikdy neví.. Viděl jsem už hodně podivností, ale tenhle úlet mezi umělce a obdivovatele dopravních karambolů a sexuálních úchylek je až příliš!! Kanaďan David Cronenberg vždy sázel na šokující efekty (Scanners), velmi naturalistické sekvence (The Fly), ale i na kvalitní herectví a psychologicky hluboce složitá dramata (Příliš dokonalá podoba). Zde ale šokující záběry zakrývá rádoby myšlenkovým obsahem, upřednostňuje naturalistické záběry jizev a deformací lidského těla. Nechápu přesto přívržence tohohle perverzního a nechutnýho výplachu.. (13.02.2006)