Etiketa

Z pořadů tohoto zaměření jsem velice nadšený. Čas zařazení v 5:15hod (tím pádem i cílová skupina divactva) mne trochu mate. Flamendři, velcí bossové, politici a novináři, kteří se pohybují v prostředí, kde by se etiketa hodila, ještě spí, dítka, kterým by se v budoucnu mohla hodit, rovněž. Dělnictvo před nějakou dobou vyjelo dobývat obživu, ti se bez etikety nejspíš docela dobře obejdou (teambuilding či recepce pořádané zaměstnavatelem asi nehrozí). Napadají mne jen rentiéři, kteří ji nejspíš částečně ovládají a maminy připravující snídani pro dítka (Sama doma začne až za 45min). Kdo v tuto nekřesťanskou dobu vstává (leda muslimové k 1. modlitbě), je buď v bezvědomí, anebo nejspíš šel se psem... Zde mi nedá nevzpomenout na podobný pořad Moje přítelkyně Šimako, který režíroval a uváděl pan Karel (Antonín) Pech. Pravda z důvodu data vzniku a možná i kvůli problémům s výrobou a zařazením do vysílání, ve srovnání s Etiketou, vypadal poněkud komiksově, ale taková byla doba. Na druhou stranu „přítelkyni Šimako“ jsme jako děcka milovali. Nemohu, jistě v rozporu s jejich duchem, nekonstatovat, že naše populace podobné pořady potřebuje jako prase drbání a měla by je sledovat povinně, nejlépe v hlavním vysílacím čase. Bohužel, dívám se na ně jen jako pozorovatel, protože ony praktiky mi v mysli uváznou jen okrajově, ale ta touha osvojit si je tam každopádně je. (29.01.2016)

Nikdy jsem ani nepomyslel, jaká může být etiketa zábava, no minimálně v podání Ladislava Špačka a jeho anarchistické partičky nevychovanců. Špaček má glanc a smysl pro sebeironii, zbytek jako humor obstará zejména Turek a spol. Věřím, že při psaní jednotlivých epizod se tvůrci neskonale bavili. Každá druhá epizoda je perlou České televize. Kdyby aspoň polovina naučných pořadů měla takový nadhled a šmrnc jako Etiketa. Jo a taky se tam dozvíte hodně zajímavých věci, ale to jen tak mimochodem. (05.01.2008)

Konečně něco, co může všechny televizní diváky dohnat k tomu, aby se konečně naučili rozpoznávat salátové příbory, servírovací soupravy a nejjemnější odstíny vskutku dvorské etikety. Nejvíce ze všeho však mé slávistické srdce zahřál sportovní díl, který se prakticky celý odehrával na Strahově, protože kde jinde by člověk mezi fotbalovými fanoušky mohl narazit na skutečné gentlemany? (13.01.2005)

„Muž se má k ženě chovat jako rytíř.“ To je zas tmářský relikt křesťanského středověku. Jaký pak rytíř, vždyť je to zvíře, nic víc, kus masa bez duše, jak učí biologie. A kdo by nevěřil biologii, vždyť je to věda. Buď pozdravena vědo, spáso naše! Proč by spolu dvě zvířata, dva kusy masa, měly obcovat jinak než kůň a mezek. Vskutku lidé, kteří se považují za kusy masa, neobcují jinak. A když se chovají podle zbytků křesťanské etikety, pak jsou jak vyhřebelcovaný kůň a nafintěný mezek, neboť se tak chovají, aby dosáhli své slávy v mrzkostech, jejichž koncem jest zahynutí. Jak dokazuje i tento seriál, etiketa neukotvená v objektivních mravních zásadách je marnost. (30.04.2015)

Tento humornou formou zpracovaný seriál nám občas pouštěli na střední škole v rámci výuky předmětu Hotelový provoz a Management obchodu a služeb. Etiketa, jak se má člověk správně chovat a vypadat, aby zapadl a ničím nevybočoval z řady. Konvence, společenské předpisy a spousta věcí tomu podobných mě nikdy nijak nevzrušovaly a chovat se tak, jak to vyžaduje svázaná společnost, to není nic pro mě. Šaty nenosím, luxusní lodičky mě nezajímají, do společnosti příliš nechodím, moderní a "vkusné" oblečení nijak neřeším, ale nějaké ty "správné" základy mám:) Ale bylo by zajímavé, se třeba jen na jeden ocitnout v kůži nějaké ultra moderní a povrchní snobky z lepší společnosti, asi bych si to patřičně užila:) (12.01.2012)