Tanec kostlivcov

První a možná nejslavnější groteska z Disneyho série Silly symphonies. V noci vylezou z hrobů kostlivci a za svitu měsíce začnou tančit, přičemž rytmus udržují chrastěním kostí. Potom zakokrhá kohout a kostlivci zas ulehnou pod zem. Je to hezká variace na Disneyho grotesky s Mickeyho gangem, kde tancují jen roztomilá zvířátka. Současně je to i skrytá, možná nevědomá, narážka na honosné taneční zábavy, kterých si užívaly vyšší vrstvy, alespoň tak jsem to pochopil z knihy Borise Jachnina „Walt Disney“ (ta kniha poskytuje opravdu ucelený pohled na Disneyho život – vřele doporučuji!). Co se kresby týče, Ub Iwerks si hezky poradil se stavbou kostry. Maximálně ji zjednodušil, sice nesmyslně (roztomilé jsou ty dvě kosti, které rostou z krku a navazují na ně ruce:) , ale naprosto funkčně (v daném prostředí, samozřejmě). Kostlivci tedy vypadají i přes zjevnou nadsázku poměrně realisticky a dovedu si představit, že při záběru, kdy kostlivec „spolkne“ diváka, některým divákům alespoň trochu zatrnulo. Skeleton dance je jedno z rozhodujících děl rané Disneyho tvorby a jako takové by nemělo uniknout ničí pozornosti. (03.12.2004)

Nevím proč, ale staré disneyovky nemám nijak zvlášť rád. Nesoulad, nebo spíš kombinace zároveň naivistické a vyumělkované kresby a primitivní, ale i vzhledem k době vzniku nezvládnutá, skoro epilepticky trhaná animace na mne působí docela skličujícím dojmem. Tohle navíc nemá ani děj, ani nějaký jednotící prvek či vtipnou myšlenku. Nějaká sova, nějaká černá kočka, nějaké lebky, infantilní poskakující kostlivci, kolový tanec, hraní si s hudebními nástroji. Atmosféra je přes kresbu, jejíž styl je mi velmi vzdálený, celkem zdařilá a některé pasáže jsou docela vtipné (xylofon) a konec připomínal téměř Happy Tree Friends, většina z nich je nejen špatně graficky ztvárněná (sova, z níž létá peří), ale především zoufale nevtipná a křečovitá. Hudba byla v některých momentech docela slušná, v jiných orchestriónovitá a hrozná - přitom původní Griegova skladba (jmenuje se Pochod trpaslíků) není nijak zvlášť špatná, jen v tomhle filmu je špatně použita. (11.06.2009)

[3,5*]     Pri mojich potulkách pravekom kresleného filmu som naďabil aj na toto sympatické dielko, v ktorom sa dozvieme, čo sa deje na takom cintoríne po odbití polnoci (čo iného, ako poriadna party, že?). Táto "hororová disneyovka" má štýlovú animáciu, výbornú hudbu (môj obľúbený skladateľ Edvard Hagerup Grieg) a takú skoro až burtonovskú atmosféru. (06.11.2023)

Namiesto komentáru citát z Dejín Filmu od Patalasa: "Najslobodnejšie rozvinul Disney svoju fantáziu v raných „Silly Symphonies“ napríklad v snímke „Tanec kostlivcov“ („Skeleton Dance“, 1929). Na hudbu „Dance Macabre“ od Camilla Saint-Saénsa tancujú kostlivci v hodine duchov morbídny balet na dedinskom cintoríne. V týchto „Silly Symphonies“ ešte vôbec nebola sentimentalita, ktorá kazila neskoršie Disneyho filmy, vyznačovali sa suchou absurdnosťou nemých grotesiek, od ktorých sa Disney učil dramaturgiu gagov." (15.05.2009)

Ještě dneska si pamatuju, jak podmanivý, zábavný a hypnotizující zážitek jsem měl, když jsem jako malá ploutev viděl tenhle film poprvé, což je veskrze úctyhodné, vzhledem k tomu, že od data vzniku a mého zhlédnutí mohl libovolný člověk narodit, prožít několik válečných konfliktů, zplodit mnoho dětí, dočkat se vnoučat a poklidně zemřít v sedmdesáti letech na infarkt myokardu. /ano, svou roli v tom hraje i jakás vintage aura, ale proč ne, klatě?/ (17.02.2015)