Skrotená hora

Ang Lee je zpět s plnou parádou. Vynikající herci (to je poprvé, co jsem si Heatha Ledgera v nějakém filmu skutečně všiml, a svým výkonem mě ohromil), a jeden z nejsmutnějších příběhů, jaké jsem kdy na plátně viděl. K dokonalosti už jen chybí, aby ústřední dvojka místo fazolí žrala pověstný Cartmanův pudink. (28.02.2006)

NESKUTEČNĚ nádherný film, který mě dostal do kolen a na hodně dlouhou dobu úplně připravil o řeč. O Zkrocené hoře se dají napsat mraky superlativ, ale žádná slova nedokáží dost dobře vystihnou veškerá témata a bohatství, které obnáší. Je to snímek jedinečný svým přirozeně tuctovým příběhem, hereckými výkony ústředního dua, kamerou, komorností, melancholií, především ale ohromným citem a empatií s jakou je odvyprávěn a řekl bych, že do jisté míry i svou blízkostí a civilností, která umožňuje se s pohnutým osudem dvou zamilovaných jednoduše ztotožnit, zcela oproštěn levného sentimentu, kýče nebo arogance. Svým způsobem pojednává celý film o lidech - o jejich chybách, rozhodnutích, která mohou ovlivnit průběh celého života, o maskách, pravdě a lži, nepochopení, osamělosti a potřebě hledat si svůj protějšek a svou oporu, přátelství, omezenosti a bolesti - a to není na dvě hodiny útlocitné stopáže málo, nemyslíte? Domnívám se, že mnoho filmařů má co dohánět, protože tohle je v rámci romantických dramat nedostižná meta. A komu vadí, že tentokrát se dostalo také na chlapskou lásku... ať se jde bodnout. Smekám svůj neexistující kovbojský klobouk, pane Lee, byť jste mě v mém vyhnanství hodně rozesmutněl. Jen je škoda té velké křivdy okolo ocenění/přecenění hudby... ;) (22.07.2008)

Po zkušenosti s komentářem k filmu Ptačí klec píšu s obavami. Tehdy mi interní poštou přišel gramatický zločin, jehož autor mě vyzýval, abych snížil hodnocení filmu, "protože je o teplouších," jak mě důvěrně informoval. Zřejmě v domnění, že při své chabé inteligenci jsem tak závažný prohřešek přehlédl. ;-) Tentokrát se obávám opačné reakce, protože se chystám mírně polemizovat s všeobecným nadšením. O to, že Zkrocená hora je formálně dokonalý film s bravurními hereckými výkony, se nepřu. Co mě ale mrzí, je drobný alibismus, s nímž umožňuje dvě zcela protichůdné interpretace. Nevěřím, že dokáže zliberalizovat úzkoprsou většinu. Spíš si myslím, že jak tolerantní, tak předpojatou část publika pouze utvrdí v jejich dosavadním názoru na homosexuály. Ti první budou Zkrocenou horu vnímat asi takhle: Dva honáci dobytka, chlapáci každým coulem, se do sebe zamilujií, s panikou si uvědomí, že to, co o sobě zřejmě tušili celá léta, nebylo jen střídavé pominutí smyslů, ale konstantní citové zaměření, nicméně nemají odvahu je ventilovat v obavě z veřejného odsouzení. Rozhodnuti zapomenout a potlačit svou přirozenost si založí rodiny. Naoko žijí v šabloně "amerického způsobu života" a to, na čem jim nejvíc záleží, odsouvají do ilegality místa, kam bedlivé oko veřejnosti nedohlédne. Je nám líto, že se narodili v nesprávné době na nesprávném místě. Jenže druhá varianta dovolu konzervativnímu publiku považovat Jacka a Ennise za mravně přijatelné PROTO, že své zaměření sami chápou jako trestuhodnou úchylku, kterou je třeba prozíravě tutlat a "odčinit" založením rodin. Popřením osobních preferencí ve prospěch unifikované společnosti. Nepochybuji sice, že Angu Leeovi šlo o poselství č. 1, ale masový úspěch filmu bych připisoval spíš oněm zadním vrátkům, té rafinované kličce. Zkrocená hora není čistokrevnou romancí dvou mužů, netroufá si být tak transparentní. Ve jménu odsouzení většinové netolerence dává vlastně požehnání k tomu, čemu se tuším říká internální homofobie. Stejně jako se Jack a Ennis průběžně ujišťují, že jsou nanejvýš bisexuálové, film podobně konejší uražený jemnocit okázale "tradiční" většiny, která se skřípějícími zuby přijme maximálně neupřímný kpmpromis. Cítil jsem potřebu to napsat, i když i můj dojem z filmu byl primárně dobrý. Jen by se mi víc líbilo, kdyby byl v tomto směru odvážnější, drzejší. Nic to ale nemění na tom, že mě emocionálně zasáhl víc než většina instantních melodramat a ležel mi v hlavě celé týdny. 80% (19.11.2007)

"Vy jste tam nechodili na ryby. Vy jste..." A je to venku. Zkrocená hora evidentně není snímkem natočeným pro mé uspokojení. Nevinil bych z toho svou předpojatost, neboť nemám nic proti lásce osob stejného pohlaví, ani jejich registraci a znám i jeden takový pár, kterému bych klidně svěřil výchovu dětí. U mne je problém s uvěřitelností. Mohu to srovnat se svým nedobrovolným pobytem ve slušivé zeleni, kdy mne obklopovali pouze druhové ve zbrani a ženu žádný z přítomných radarů celou věčnost nezachytil. Přesto jsem žádný náznak přítulnosti mezi osamocenými muži nezaznamenal a vše se řešilo nenápadnými pohyby pod dekou doprovázenými lehkým vrzáním postele v tichu po večerce. Samozřejmě vím, že mé přirovnání je poněkud blbé a určitě uráží poetiku snímku, ale já, ze své prosté podstaty bytí, zkrátka spíše uvěřím v existenci Klingonů, maxipsa Fíka či funkčního preparátu na hubnutí, než lásce mezi kovboji. (05.10.2011)

No, nebudu řešit, jestli si film nějakou tu zlatou sošku zasloužil, nebo ne a jestli ho kritici vychválili do výšin a diváci přijali vlažně s nedůvěřivou grimasou ve tváři. Já jsem viděl velice dobře natočený, zahraný a ohudebněný snímek o nenaplněné lásce dvou mužů, který se nesnažil zbytečně emočně útočit a přitom nenudil. Říkejte si co chcete, ale já plně oceňuju odvahu a poselství/myšlenku pana režiséra, protože by se asi nenašlo moc tvůrců, kteří by si na takový film troufli. Samozřejmě by se dalo diskutovat o tom, jestli se té homosexuální lásce dá věřit, ale já takovou nepoznal (alespoň zatím :-D) a tudíž nemám potřebu ji zpochybňovat. A když se podívám na film jako na celek, tak mu můžu vytknout jen a pouze jeho délku a natahování některých scén. Hodnotím 4*, zhlédněte a přeberte si to sami. (02.01.2009)