Skleněná past

Pod nazvom tohto filmu si mozeme predstavit hocico, ale len malokomu by napadlo ze pojde o geneticky zmutovane mravce ktore napadli mrakodrap. Tento film ak sa to da takto nazvat, by som zaradil medzi najhorsie filmy na svete. Musim povedat, ze v pozicovni ma velmi zaujal obal hyriaci grafikou az tak, ze som si ho musel poziciat. Ale co nasledovalo po vsunuti disku do prehravaca? Snad najhorsie prezitych 90 minut mojho zivota. Kvalita obrazu ako z nejakej telenovely (este aj tam to vyzeralo lepsie), absolutne neznami herci, pozor, UMELE mravce ktore boli robene pocitacom jedine ked ich bolo viac ako 2 na obrazovke a k tomu neskutocne trapne hlasky typu:"takto velke mravce predsa nie su" a odpoved "tomuto to nikto nepovedal" skutocne nepatria do zanru oznacenia horor. (18.09.2005)

Prezentované jako akční záležitost, začínající jako trapný televizní paskvil a s přibývajícími minutami dokazující, že někteří lidé by prostě neměli pokoušet štěstí za ani před kamerou. Na scéně se totiž začnou objevovat obří, radioaktivní a samozřejmě pořádně naštvaní mravenci (i když, bacha, nemají rádi heavy metal), kteří si to trikově můžou rozdat leda tak s nějakou béčkovou záležitostí ze sedmdesátých let. Napětí a atmosféra nulové, herci nehrají, ale jen přebíhají před kamerou, „scénář“ vznikal v poklusu a režie si zavdá s kterýmkoliv dílem podprůměrného italského seriálu. Jako komedie to ale někomu může přijít vhod (možná i proto ta hvězda). (20.08.2012)

Já jsem zkrátka nepoučitelný. Fred Olen Ray mě už několikrát zklamal, ale přesto jsem mu chtěl dát znovu šanci. V jeho docela bohaté režisérské kariéře (i když převážně té odpadové), jsem tu a tam narazil i na docela koukatelné kousky. Někde ve skrytu duše jsem doufal, že by z toho mohla být nakonec alespoň průměrná podívaná. No spletl jsem se. Tento kousek je opravdu špatný a vlastně ani nevím, čím bych svou kritiku začal. Pokud však máte rádi céčkové braky, budete jistě spokojeni. O digitálních mravencích se asi nemá potřebu moc rozepisovat. Jistě si dokážete živě představit jakousi černou skvrnu, které na hlavě raší gumové kusadla. Jejich útoky především absence jakékoliv mimiky těla, mě však dokázala místy i rozesmát. Zvláště ve chvílích, kdy jakože skočili na svou oběť a všude začala stříkat umělá krev. Tvůrci se navíc snažili stupidní scénář okořenit množstvím laciných hlášek a situací, při kterých zůstával rozum stát. No a aby toho nebylo málo, herecké obsazení bylo až na pár jedinců doslova katastrofální. Nechci tady zbytečně spoilerovat (to prostě musíte vidět), ale tak debilní film jsem už dlouho neviděl. Zvláště když se tvůrci snažili do svého příběhu přidat i dávku akčnosti a právě tyto momenty byli mnohem horší, než samotní digitální mravenci. 20% (23.12.2016)

Co ma tento nazov spolocne s dejom? Ok ok, je to silne slovo, dej... Pri pozerani na bakelitovych mravcov som si s lutostou spomenul na Karla Zemana. Ten by tych mravcov urcite urobil lepsie, navyse v 50tych rokoch minuleho storocia. Ale ako je mozne nieco taketo natocit v 21. storoci? Na to treba mat fakt dobry zaludok a hlavne odvahu. (13.03.2006)

No to snad ne?! Tohle že mají být hrůzostrašní mravenci? To už by se člověk víc bál při Zlatovlásce, kde mravenečci slibují Jiříkovi svou pomoc. I ve filmu Což takhle dát si špenát jsou oproti téhle slátanině doslova špičkové triky! Už jsme si s přítelem pouštěli ke scrabblím horší ptákoviny, ale tahle jednoznačně vede. Člověku při sledování Skleněné pasti sice běhal mráz po zádech, ale ne hrůzou, nýbrž z představy, že tohle mohl nějaký režisér a producent myslet vážně. (09.01.2006)