Réžia:
Jiří BělkaScenár:
Miloš ŘehákKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Luboš FišerHrajú:
Luděk Munzar, Jaroslava Tvrzníková, Rudolf Hrušínský, Bohuš Záhorský, Iva Janžurová, Leopolda Dostalová, Zdeněk Štěpánek, Zdeněk Řehoř, Čestmír Řanda st., Gustav Nezval, František Němec (viac)Obsahy(1)
Do rodiny podnikatele přichází mladý a ctižádostivý inženýr Švajcar jako snoubenec továrníkovy dcery. Setkává se s bratrem tchána Cyrilem, který předstírá, že je neviditelný. Rodina s ním tuto hru hraje, aby ho nemusela dát do ústavu. Román Jaroslava Havlíčka z období mezi dvěma světovými válkami je sugestivním zobrazením rozpadu měšťácké rodiny.Inscenace z roku 1965 byla prvním zpracováním Havlíčkovy prózy. Jaroslav Havlíček (zemřel 1943) ve své tvorbě navazoval na tradici české realistické literatury a dík svému vynikajícímu talentu se zařadil mezi naše nejlepší moderní romanopisce. Povídky začal publikovat na přelomu dvacátých a třicátých let. Námětům ze života maloměstských rodin zatížených stavovskými šosáckými konvencemi , s ojedinělými, často tragickými vzpourami svých hrdinů zůstal Havlíček věren i v románech "Neviditelný" (1937) a "Ta třetí (1937). V poslední době se jeho romány staly vděčnými předlohami pro filmové a televizní adaptace např. "Helimadoe" a "Ta třetí". (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (58)
Bohužel na technické kvalitě se neblaze podepsal Tooth of Time, jinak jde ale o povedenou televizní iscenaci s výbornou J.Tvrzníkovou v roli Soni a I.Janžurovou jako Kety...pobyt R.Hrušínského na scéně by se dal označit jako oživlá rekvizita, v tom je určitě tato "role" v jeho kariéře ojedinělá. ()
Od prvního okamžiku jsem seděla před obrazovkou jako přikovaná a čekala jsem jak to dopadne. Musím říct, že šlo o velmi hutnou nálož. Před Jaroslavou Tvrzníkovou smekám a totéž platí pro Rudolfa Hrušínského. Atmosféra v domě továrníka byla taky pěkné psycho. To by mě zlikvidovalo. Opravdu výživný materiál. Nebylo mi z toho moc dobře po těle. Hodně sugestivní snímek. ()
TV film udělaný takřka na pětníku a za pětník , přesto má vysokou uměleckou hodnotu o kterou se zasloužil pan Bělka zpracováním a skvělým hereckým obsazením Cyril, který nepromluví ani slovo je monstrum, ze kterého mrazí. Chladní manipulátoři Hajnovi a prospěchářský Švajcar, chce předvádět hru na pravdu, je lhář a lže asi nejvíc sám sobě. Ke všemu zhoubnému se ještě přidávají patolízalské figurky v podobě doktora či měšťáků z provinčního městečka. V tomto nepřirozeném prostředí nelze se nezbláznit. Neviditelný se mi dostal pod kůži daleko víc než Prokletí domu Hajnů. ()
Na mě příliš melodramatické. ()
Zříkám se veškerých pokusů o výklad, popis, hodnocení, či nějakých vlastních poznámek, neboť mám pocit, že každý z herců o tom věděl mnohem víc, nepamatuji se, že bych měl někdy tak silný pocit herců ztotožňujících se se svými rolemi, pocit, že je s předstihem angažoval sám Havlíček. Zkrátka pocitový film. Jestli existovala nějaká česká herecká škola, pak je to právě tato.... Film jsem viděl jako TVrip, obraz izohelický, kontury rozplyzlé, zvuk zahuhlaný, přesto však jsem neměl pocit, že mu nic nechybí. Zkrátka pocitový film. A kvůli pocitu ještě první věty Havlíčkova epilogu: "Je tomu bezmála dvě léta, co jsem začal psáti svůj příběh. To znamená, že mému synovi je již skoro jedenáct let. Jedenáct let, věk, v kterém děti chodí do páté třídy. Co všechno dovedou? Číst, psát, počítat. Umějí nazpaměť slova, v nichž se po obojetných souhláskách píše tvrdé y, znají násobilku – do kolika? Snad do miliónu. Vědí něco z dějin, ze zeměpisu, měly již o čtvernožcích, ptácích a plazech. Zjara si nosí do školy petrklíč a jívu a diví se, jak tyčinky práší a jak je pestík lepkavý. Na podzim obkreslují zežloutlé listy javoru a psího vína a snaží se vystihnouti svými štětci jejich barevnou krásu... Po druhém shlédnutí, kterému předcházel poslech románu v sauně během letošní zimy: Nic nového, snad jen, že je to přímo zolovský román. Émilu Zolovi, který se zabýval veškerými úchylkami, ne(z)řízenými vášněmi a bizarními druhy šílenství, tato kniha v jeho bohaté literární tvorbě chybí, a tak ji Havlíček musel doplnit... A ještě: kniha se nedá filmově převyprávět za hodinu a půl. Kéž by se po padesáti letech našel schopný režisér, který by ji podal po jednotlivých kapitolách v rámci "filmu na pokračování" (na seriály se nedívám). ()
Kniha vyborna, adaptace zklamala. Spousta veci chybi, ale stopaz je holt omezena... Coby hollywoodskej film s vyssim rozpoctem na kvalitni herce by to byl trhak. Jinak jo, Hrusinsky tam sehral svoji roli uctyhodne. ()
Tísnivá noční můra... ()
Psychologické drama nejvyšších kvalit, na čemž má zásluhu nejen kvalitní scénář ale především z velké části Rudolf Hrušínský (a také ostatní herci). ()
Tato verze byla v něčem lepší než "Prokletí domu Hajnů" z roku 1988, v něčem ale za touto novou adaptací slavného románu zaostávala. Atmosféra byla slabší i přes snahu hudebníků, která přece jenom nějaké ovoce přinesla, herecký výkon představitelky Soni byl taky slabší... Naopak Munzarovi ta role sedla výborně a Janžurová alias Katy byla o 100% lepší než ta ženská z "Prokletí". 60% ()
„Kam jdeš, ty ubožáku? Kam ty můžeš jít...?“ Ubožáků je v tomto dosti hutném psychodramatu podle románu Jaroslava Havlíčka opravdu hodně. Rodinné prokletí rodiny Hajnů totiž nezná slitování a tak snad každý člen téhle domácnosti (s výjimkou poněkud vypočítavého doktora Švajcara - pěkně zahráno Luďkem Munzarem) musel něco vytrpět. "Ubožákem" je tak trochu i sám divák, kterého sugestivně tísnivá atmosféra umocněná psychedelickou hudbou Luboše Fišera doslova "přiková" k obrazovce. Prostě dokonalá depka... I v tomto případě by ale mělo platit: "Musíte mít k němu ohled. Odhled k člověku." ()
Po Bellevue a kraťasu Aksál jsem se ještě zuby nehty držel akce nekomentovat dílo "neznámého" režíséra Jiřího Bělky. Po Neviditelným se už těžko udržím. Jednoduše řečeno - výše zmíněný byl mistr psychoanalytik za kamerou. A hlavně: Šlo to levně, účelně podmanivně a trefně na dlouhou dobu dopředu ,né-li navždy. Platinová šedesátá made in Bělka... ()
(pozor plné spoilerů) Jelikož Neviditelný patří k mým oblíbeným knihám, nemohu se nepozastavit podrobněji a nesrovnat. Co do obsazení, skvěle tu sedí Záhorský v roli slabošského Hajna, ostatní jakžtakž padnou, jen ten Munzar tentokráte hraje tak na půl plynu a mnohotvárnosti hlavní postavy v předloze zůstává mnoho dlužen, což je možná také vina scénáristy - adaptéra. Štěpánek povyšuje jinak spíš okrajovou postavu lékaře svým chápavým humanismem. Šílenství je podáno velmi decentně, režisér se pečlivě vyhýbá všem exponovaným scénám (Cyrilův násilný pokus, Sonina sebevražda či razantnější projevy nemoci), tíživou atmosféru se snaží navozovat zejména disonantní hudba. Slušnou dávku šílenství zato projevil architekt dekorací - nejen že do interiéru vily na mnoha místech napral reklamní plakáty z továrny, ale u těch jeho všudypřítomných divoce vzorkovaných tapet (které jsou dokonce i v továrně v kanceláři) člověk jen lituje, že je film černobílý. V barvě by to byla asi dost síla. Zajímavé je, že tato i pozdější adaptace se zbavují role osudu či Boha, jak ho vidí sám autor ústy hlavního hrdiny. V obou tuto roli přebírá ženský element. V Bělkově inscenaci je to v závěru triumfující tetička, zastánce starých pořádků, ve Svobodově filmu je to zcela jinak uchopená Katy, nakonec ctižádostivější než sám inženýr Švajcar. ()
Prokleti domu Hajnu mam moc rad, ale tahle cernobila televizni adaptace ma taky neco do sebe. Mj. snad nejvyraznejsi role pro Tvrznikovou, co si pamatuju...nalada temna, zneklidnujici. Hrusinsky vybornej. :) 3+ ()
Bohužel tady jsem byla trochu zklamaná. Většinou nejdřív vidím film a pak si přečtu knižní předlohu. Tentokrát to bylo naopak, Jaroslav Havlíček byl mistrem ve svém oboru. Co se psychiky postav týče, a jejich psychologických portrétů, přirovnala bych ho k ruským spisovatelům. Bohužel ve filmu se nepodařilo zachytit hlavní postavu tak, jak vystupuje v románu. Luděk Munzar nedokázal zahrát člověka natolik zkaženého, člověka bez citu, jakým Švajcar byl. Ústřední postavou je Neviditelný v podání R. Hrušinského, který zde bohužel nemá mít jen roli duševně narušeného člověka, ale je to určitá symbolika prokletí rodiny. J. Havlíček ve svém díle mistrně popsal strach hlavní hrdinky z generace na generaci předávaného šílenství, zde to byl jen slabý odvar. A Luděk Munzar se mi na Švajcara prostě nehodil. Na to má moc milý obličej a příjemné vystupování. Škoda, mohl z toho být moc dobrý film. ()
Všechno dobré, co tento film obsahuje (tj. geniální námět a příběh předlohy pan Havlíčka), je v rámci adaptace podstatně zkaženo a zbytek... V té době v Československu asi ani nešlo udělat adaptaci, která by obstála. To přirozeně nic nemění na tom, že je to špatnej film. ()
za herecké výkony musím dát nejvyšší ohodnocení ()
Dle mého názoru nejlepší zpracováni stejnojmenně knihy Jaroslava Havlíčka. Černobílé provedení filmu podtrhuje depresivnost příběhu. Jedním slovem "Síla". Chtěl bych jen dodat, že vedle Luďka Munzara (inženýr Švajcar) předvedl také brilantní výkon Rudolf Hrušínský coby dementní strýček Cyril. ()
Když je kniha geniální, tak jakékoli její převedení do filmové podoby může být jen propadák. To stejné se 'povedlo' i v případě Mechanického pomeranče nebo Pláže od Garlanda; ve stylu: 'vezmi perfektně napsanou knihu a udělej z ní nefunkční filmový blábol'. ()
Československý televizní film natočený podle vynikajícího stejnojmenného psychologického románu J. Havlíčka. Domnívám se, že toto televizní zpracování se ponuré a bezútěšné atmosféře v prokletém domě Hajnů, jež byla tak dokonale nastíněna v románu, dokázalo docela dobře příblížit. Tento snímek kladu o něco výše než pozdější Prokletí domu Hajnů od J. Svobody, natočené podle stejné předlohy. Ač herecké výkony jsou v obou snímkách perfektní, Neviditelný mě dostal svou jednoduchou sirovostí, v níž o to více na sebe poutaly výkony znamenitých herců, přelétavou, místy jakoby rozmazanou kamerou a téměř primitivní hudbou, jež přesto splnila svůj účel. Herecké výkony v Neviditelném byly dle očekávaní skvělé, nepříliš známá J. Tvrzníková ve stěžejní roli Soni Hajnové splnila svou úlohu velmi dobře, L. Munzar roli bezcitného Petra Švajcara zvládl také se ctí. Kromě vždy výborného B. Záhorského jako starého zlomeného Hajna, zaujal i lékař Z. Štěpánek. Postavu staré tety Hajnové v podání L. Dostálové jsem představoval ještě o něco více jedovatější. Snad nemusím dodávat, že ač důležitou, ale herecky nevelkou roli duševně chorého Cyrila zvládl R. Hrušínský s vysokou kvalitou, jeho jménu náležející. Jako velký obdivovatel J. Havlíčka nemohu hodnotit jinak než maximálně, neboť v nesnadném porovnání s literární předlohou uspěl filmový Neviditelný více než důstojně. ()
Těžko vydržitelné psycho s velmi nepříjemnou Dostálovou. Ani ostatní moc sympatií nepobrali. Ale to byl asi záměr této hutné inscenace. Hrušínský je zde asi deset minut čistého času. ()