Príbehy obyčajného šialenstva

Ivan Trojan je nepochybně největší český herecký talent posledních let. Zdá se mi ale, že na jeho herectví byl postaven celý Zelenkův film. Také jsem se neměl koho chytit (kromě Trojanova filmového tatínka) a vžít se do bláznivého sledu událostí. Pro mě byly mnohé scény (příběhy) neobyčejně šílené. Divadelní hru jsem neviděl. (25.02.2005)

Usazen na pohodlné židli jsem se stal dobrovolným voyeurem televizními reklamami přerušované soulože režiséra s vlastní divadelní hrou. Uběhla půl hodina, 60 minut, čas se vleče jak astmatický mravenec s těžkým nákupem a já se pořád dívám na stejný kopulační pohyb. Žádná změna polohy, vložení originálního nápadu, či vzruchu. Jen okoralá rutina dlouholetého manželství, kterou by snad nakonec mohlo přebít úžasné vyvrcholení, říkám si. Hodina a půl, dvě hodiny, oči se mi klíží, ale když už jsem jednou tady, nebylo by slušné odejít. A najednou to přijde! Režisér do toho zničehonic přestane monotónně bušit, otočí se znaveně na bok a.. Usne..! Příště už ani za peníze Petře, protože tvé vtipy nejsou vůbec vtipný. Chtěl jsem dát dvě hvězdy, ale herci si to nezaslouží. (19.08.2009)

"Mám prostě smůlu na divný lidi." "To není smůla. Přitahuješ takový lidi, protože jsi uvnitř takovej." Film, jehož název přesně odpovídá tomu, co uvidíte. Jeho hrdinové sice nejsou blázni uzavření v Bohnicích, ale každý má svou úchylku. Hlavní hrdina chce ostříhat svou přítelkyni, aby mohl uvařit koktejl, kterým by ji získal zpátky. Jeho otce fascinují bublinky vycházející z piva a následně chytne druhou mízu s ženou mladší o 30 let. Sousedi v podání Jiřího Bartošky a Zuzany Bydžovské si nedokáží užít sex, pokud se na ně někdo nedívá. Hrdinův nadřízený ve své pracovně obléká plastovou figurínu ženy, které už několik let kupuje oblečení. A tak dále. A tak dále. Svět je jednoduše plný bláznů a na hlavním hrdinovi je něco tak zvláštního a upřímného, že ho všichni kolem nechají do teď svých životů nahlížet. Trojan vlastně hraje jen takového pozorovatele, lehce naivního člověka, který ovlivněn lidmi okolo prochází z jedné šílené situace do druhé. A s tím přichází i můj hlavní problém s tímto filmem; postavy, které mi přijdou nejzajímavější - jako otec v podání perfektního Miroslava Krobota - jsou odstrženy na vedlejší kolej. A když o tom tak přemýšlím, nejen oni. Příběhy obyčejného šílenství totiž žádnou hlavní postavu nemají. (28.02.2009)

Hned jsem si musel dát čokoládového Mikuláše, abych z jazyka spláchl tu hořkost, kterou mi Petr Zelenka naservíroval. Mně naštěstí ještě není tolik, abych pochopil pocity všech postav, ale díky srozumitelnosti a hereckým výkonům jsem se snad u každé minimálně přiblížil, když nic jiného. Navíc mě film mile pobavil a světe div se - já viděl úsměv na tváři Miroslava Krobota! Sice jen na malý okamžik, ale byl tam! :-) (06.12.2011)

"Dávám tátovi tak měsíc, možná míň!" Doposavaď nejvážnější Zelenka, ale i tak se jedná o vynikající komedii okořeněnou o pěknou dávku tragiky a osamělosti. Hlavní dějová linka zde je ve formě vztahu Petra a Jany, kolem kterého je nabalena spousta zcela samostatných, více či méně s dějem (ne)souvisejících scének. Celé to stojí na hercích a ti jsou výborní. Všichni. Hlavně díky míře poskytnutého prostoru ční nad ostaními již tradičně nadstadartní Ivan Trojan a překvapivě i Krobot v roli jeho otce. Je z toho místy cítit, že je to dle divadelní hry a tudíž museli oproti předloze spoustu věcí upravit a vypustit. Především u příběhu Petrova nadřízeného Karla Heřmánka a jeho "vztahu" k Evě je to škoda, jelikož zde to celé vyzní tak trochu do ztracena. A konec? Ten se na tuzemské porevuluční poměry až netradičně vydařil. (06.11.2005)