Réžia:
Vlasta JanečkováKamera:
Bohumil TurekHudba:
Angelo MichajlovHrajú:
Eva Hrušková, Jiří Štědroň, Ladislav Pešek, Svatopluk Beneš, Dana Medřická, Růžena Merunková, Ilja Prachař, Jan Tříska, Dana Hlaváčová, Antonín NavrátilObsahy(2)
Ve dne má Popelka tváře umouněné od sazí, ale v noci se mění v pohádkově krásnou princeznu v plesových šatech z kouzelných oříšků. Krásný princ se do Popelky zamiluje, ale zbyde mu v rukou jen ztracený střevíček... Jak to ve správné pohádce bývá, všechno dobře dopadne. Poslední Popelčin oříšek totiž skrývá šaty svatební... (Bontonfilm)
(viac)Recenzie (186)
Umouněná od popela je tahle skromná předchůdkyně mnohem slavnější Vorlíčkovi verze o poznání víc, ale jsou tací, kteří na ni nedají dopustit. Vlasta Janečková nikdy nepřekročila hranice televizní tvorby a do hlavních rolích si vyhlédla na tehdejší dobu v pohádkách málo vytěžovanou dvojici Hruškovou se Štědroněm. Risk se vyplatil a tihle dva se svých rolí zhostili celkem sympaticky, ale do pozdějšího charisma značky Šafránková & Trávníček měli sakra co dohánět. Tradiční příběh nabourávaly až příliš časté, poněkud unylé pěvecké výstupy, a kdyby se zredukovaly, dostala by pohádka plynulejší ráz. Největší ranou pro "vizuáložrouty" je obraz, na kterém si vydatně rok od roku pochutnává neúprosný zub času, a pokud to půjde takhle dál, jeho zteřelost spolehlivě zažene mladší diváky, pokud je už nezahnala. Vyprávět pohádku režisérka Janečková určitě umí, záporné postavy tedy macecha se svými dcerami dělají svým postavám čest, za pozornost stojí i nejednotvárná hudba zesnulého a proslulého skladatele Angelo Michajlova nesoucí v sobě i barokní motivy. Naopak nepodařilo se diváckou pozornost udržet po celou dobu stopáže a ve spojení s ohyzdným obrazem vzniklo v podstatě utahané dílko, které se až zbytečně drží v mantinelech televizní pohádky, která si k mladším divákům bude klestit cestu jen velmi obtížně, protože její atraktivita klesá úměrně s tím, jak moc je o čtyři roky mladší filmová verze divácky vstřícná a kouzla nezbavená. Tahle Popelka je zkrátka úplně ve všem horší. 40% ()
Majstrštyk Vlasty Janečkové; výborné po stránce poetické, hudební i herecké! ()
Protivné písničky, ústřední dvojka nijaká, takže jen průvodce v podání Jana Třísky a představitelé macechy a otce to vytahují z trapnosti. Nechci být zlá, ale kouzlo nebo oblíbenost této Popelky prostě nepoberu. ()
Milá pohádka, která působí stejně skromným dojmem jako její titulní postava. Příjemná na pohled a to i přes unylého prince Štědroně, který věčně hledí jako by mu ulítly včely, Popelku Hruškovou, která na tom není o moc lépe a navrch pěvce Třísku, který je nucen do dlouhých not natahovat krátká slova což působí poněkud komicky disharmonicky. Naštěstí to všechno zachraňuje pár kouzelných melodií, skvělá macecha Dany Medřické a Ladislav Pešek jako král se svým dotčeným "Co na mě křičíš!?" ()
Moje sentimentální záležitost, kterou jsem jako dítě milovala a kouknu se na ni kdykoliv znovu. Třískovo "jen kolovrátku zpívej" se mi v hlavě rozezní vždycky, když někdo něco opakuje pořád dokola ve snaze mě přesvědčit o té své jediné pravdě pravdoucí. Štědroň byl krásný princ a Popelka byla prostě tak maličká, že její střevíček nikdo jiný nemohl obout ani omylem. Paní Medřická a pan Pešek byli ve svých rolích báječní. Nic proti Třem oříškům, ale tahle Popelka je můj šálek ranního čaje a vždycky už ji uvidím svýma dětskýma očima. ()
Nejvýraznější výkon bezpochyby v této Popelce podal Jan Tříska (proč on nebyl princem?), Popelčinu píseň pak skvěle parodoval Jim Čert jako Proč nemáme kořalku? ()
Přeslazené jako telenovely, dal bych odpad, ale kvůli vynikající paní Medřické si "absolutní" hodnocení odpustím. ()
Pro mě nejpůvodnější a nepřekonatelná Popelka. Kdysi ji dávali v televizi každé vánoce, pak emigroval Jan Tříska a byl utrum. Místo toho začali dávat Tři oříšky pro Popelku, které jsem brala jako východoněmeckou náhražku a dlouho je nedokázala vzít na milost. ()
Na filmu je asi nejhezčí hlavní představitelka Popelky a též nádherná píseň, kterou nám hraje a úžasně zpívá pan herec Jan Tříska. ()
Slušivé televizní zpracování Popelky. Ve srovnání s filmem „Tři oříšky pro Popelku“ mi vadili pouze dva aktéři: princ a nevlastní sestra. Štědroň sice dobře zpívá, ale působí unyle a podobně jako u Růženy Merunkové se nepodařilo „zamaskovat“ věkový rozdíl – jsou o 10, respektive 12 let starší než popelkovsky pohádková Eva Hrušková. Ovšem další herecké výkony jsou par excellence: Dana Hlaváčová si řekla o roli ve „Třech oříškách“, skvělý průvodce Jan Tříska, výborná macecha Dana Medřická a povedená dvojice krále (Ladislav Pešek) a jeho rádce (Svatopluk Beneš). Nádherné písničky: hudba Angelo Michajlov, texty Ivo Fischer. Výborné detailní záběry, které dokáží zamaskovat omezení dané televizním studiem. Prostě další český pohádkový skvost. Mlha přede mnou, mlha za mnou. ()
Černobílá Popelka nebyla vůbec špatná, ale když já mám raději tu novější s Libuškou Šafránkovou. Nic proti Evě Hruškové – ta se s touto rolí popasovala vcelku obstojně, ale film jako celek byl přece jenom o pověstné „dva chlupy“ horší. Sympatické televizní zpracování Vlasty Janečkové si však i přesto zaslouží pochvalu. Hudební vložka (písničky) byla v naprostém pořádku… ()
Bože, to je tak blbý až je to pěkný :) ()
Popeluška moc nebavila nic moc. ()
"Nikdy jsem neviděl tak krásnou ručku.. To je vaše vlastní ?? Óh !!" ;) Symbolicy poněkud umouněná Popelka Vlasty Janečkové, zejména v porovnání s tou adorovanou Vorlíčkovou, jíž však herecky zcela vládnou Ladislav Pešek s Janem Třískou, zatímco hlavní hrdinka v podání jalové Evy Hruškové i dík scénáři poněkud nedostává literárnímu předobrazu Němcové.. Ovšem na poli muzikálovém platí Popelka za velmi slušný počin.. ()
Pohádkový příběh o holoubcích, třech lískových oříšcích a střevíčku, který pomohl princi najít neznámou krásku. Klasická pohádka a moderní hudba Angelo Michajlova a krásné písničky Ivo Fischera. Scénář : Vlasta Janečková a Jarmila Turnovská. Kamera : Bohumil Turek. http://www.youtube.com/watch?v=uiL4oFhslmQ ()
Jedno zrnko popela, jedno zrnko písku...!!! ()
Při srovnání této verze Popelky a verze z roku 1973 Tři oříšky pro Popelku, vyhrává jasně mladší verze. Výkony hlavních herců nejsou moc výrazné a pohádka je zbytečně moc dlouhá. ()
Klasická česká pohádka, výborně zpracovaná. Dvě věci mě překvapily. Jan Tříska coby potulný bard, to bylo milé překvapení, a "chladný" princ bez nějakého hlubšího charakteru a jeho zpívání bylo pro mě dosti utrpení. 80% za prince ()
Ale jo. Na tehdejší dobu poměrně pěkná pohádka. Je méně akční a více uplakaná, než Vorlíčkovy Tři oříšky z r. 1973, ale vzhledem k době vzniku se není co divit. ()
"Jen kolovrá-HÁ-tku zpí-HÝ-vej..." No, kolovrátek nebo jakýkoli jiný nástroj ke spřádání textilních vláken svržený ze schodů by nejspíš vyluzoval příjemnější zvuky než zpívající Tříska. A to už vůbec nezmiňuju jeho rafinovaně fingované hraní na loutnu... Jinak kromě Třískova hýkání je tahla adaptace Popleky příznačná Štědroňovým unylým princem, který jakoby nevěděl, má-li se zrovna oženit nebo raději padnout k zemi z nedostatku mozkové aktivity. Zvláštní je, že je to i přes tyhle legendární herecké výkony a dokoláčnickou repetitivnost tak nějak koukatelné... To bude asi ta Medřická... ()