Der Stellvertreter
Réžia:
Costa-GavrasKamera:
Patrick BlossierHudba:
Armand AmarHrajú:
Ulrich Tukur, Mathieu Kassovitz, Ulrich Mühe, Michel Duchaussoy, Ion Caramitru, Marcel Iureș, Friedrich von Thun, Hanns Zischler, Sebastian Koch (viac)Obsahy(2)
Film Constantina Costy-Gavrase byl volně inspirován hrou Rolfa Hochhutha, která se hrála v roce 1963 a poprvé veřejně pranýřovala papeže Pia XII. za jeho vazby a postoje k nacismu. Filmové drama Amen. splétá dva příběhy: skutečné postavy - poručíka SS Kurta Gersteina, který na vlastní oči, jako jeden z prvních viděl vyhlazování Židů v koncentračních táborech Belzec a Treblinka, a teatrální svět temných stínů Vatikánu a jejich diplomatických her. Tyto dva příběhy jsou spojeny fiktivní postavu mladého jezuitského kněze Fontany, který se snaží zprostředkovat poznatky a svědectví Vatikánu tak, aby mohl Svatý otec veřejně deklarovat postoj církve k židovské genocidě. Hlavní otázkou filmu je, zda a za jakých podmínek měl papež veřejně protestovat, zda se měl schovat za to, že se bál represí vůči katolíkům v okupovaných zemích? Měl právo zůstat ve stínu své neutrality ve snaze chránit je? Jedna z hlavních postav filmu dává klíč k této záhadě: "Před válkou jsme měli papeže války (Pius XII.). Po jeho smrti jsme zvolili papeže míru, ale začala válka!" Costa-Gavras se inspiroval doznáním, které sepsal Kurt Gerstein po zatčení a těsně před svou smrtí, a výpověďmi blízkých spolupracovníků papeže. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (68)
Výpověď o laxním postoji katolické církve k vyhlazování Židů a tělesně postižených a také příběh o boji jedince proti nacistické vyvražďovací mašinérii. Ani se moc nedivím, že si katolická církev přála, aby se u nás tento film nepromítal. ()
Doktor Kurt Gerstein je členem SS a pracuje v německém Hygienickém institutu jako odborník na chemikálie, používané do filtračních přístrojů na čištění vody, na desinfekční prostředky včetně Cyklonu B, užívaného na likvidaci parazitů. Když je SS vyslán do Polska, aby zde pomohl vybudovat velký průmyslový komplex, poprvé v životě na vlastní oči vidí umírat lidi v plynové komoře. A také vidí, že je na jejich usmrcení použit právě Cyklon B, který on vyrábí. Je šokován a snaží se podniknout mnoho kroků, aby Němce zastavil. Kontaktuje švédského velvyslance se žádostí, aby informoval Američany. Bez úspěchu. Navštíví i papežského nuncia a žádá ho, aby se o genocidě židů dověděl papež. Setká se však s velmi chladným přijetím a odmítnut. Ačkoli je Kurt velmi rozhořčen, nevzdá se své práce pro Německo. Nevystoupí ani z SS, která po něm chce další obrovské dodávky Cyklonu B na další „práci“ v Polsku. Rezignuje a brzy je povýšen. Rozhovor Gersteina s papežským nunciem však slyší mladý jezuita Ricardo Fontana a rozhodne se sám rozjet do Vatikánu a podat zprávu papeži. Ačkoli jeho otec pracuje v bezprostřední blízkosti Svatého otce, nepodaří se mu hlavu katolické církve přesvědčit o nutnosti zasáhnout a o nacistických zvěrstvech informovat svět. Proto se rozhodne k radikálnímu řešení. ()
Silná látka (historická vina cirkvy počas holocaustu) v pôsobivom spracovaní. Film sa nesnaží senzáciechtivo útočiť, ale odhaľuje skôr skutočné fakty jednania cirkvy počas genocídy (vedeli o tom a pritom ani v jednom vyhlásení ani len nespomenuli nie kritizovali počínanie nacistov - čo neurobila cirkev doposiaľ 2005). Najpôsobivejšie sú scény márneho snaženia idealistického kňaza a jeho konfrontácie s pápežom a ostatným vatikánskym osadenstvom - počas týchto dialógov až mrazí. Pôsobivé sú aj scény z koncentračných táborov, kde režisér neukazuje takmer nič, ale symbolika je ďaleko pôsobivejšia - dynamizujúci prvok prázdnych vlakových súprav, nazeranie do plynových komôr alebo nočné spaľovanie. Z hercov je výborný najmä Ulrich Tukur v úlohe hlavného chemického odborníka ss, ktorý však nedokáže zabrániť mašinérii, trochu kýčovejšie vyznieva postava M.Kassovitza ako idealistického obetavého kňaza a zaujme aj M.Iures(záporák z Peacemakera) ako pápež. Celkovo ďalší pohľad na holocaust tentokrát opäť z inej perspektívy - film dôležitý a pôsobivý, aj keď miestami trochu schématický, čo vyvažuje najmä poctivá kvalitná réžia skúseného Costa-Gavrasa. ()
Pokud shlédnete tento film, doporučuji přečíst si ještě knihu Vatikán a Hitler. Co dodat ke skutečnému válečnému příběhu, kde slušní tíhu neunesli a zločinci včas propluli do bezpečné náruče států, kde jim byl poskytnut azyl a změněná totožnost. V Argentině v odlehlejších místech vznikala německá městečka s hrázděnými domy a když se nešťastnou náhodou stalo, že nějaký lovec nacistů či novinář je objevil, vysmáli se mu do obličeje. Poslouchali jen rozkazy a jsou nevinní. Ona to nebyla jen Latinská Amerika, ale i USA i Rusko. Ovšem tam je alespoň zapřáhli. Co se týká církve, její pokrytectví je bezbřehé a ne nadarmo sama kniha Zjevení poukazuje a varuje do budoucna před její špatností. Jak ironické. Je smutné, jak na miliony mrtvých ve jménu zrůdnosti poslední dvě generace rychle zapomněly. Co chcete, vzpomeňte na pestrý život minulého papeže. Bez komentáře. ()
Ač není tento film rozhodně tím nejlepším v Costa-Gavrasově filmografii, rozhodně stojí za pozornost a jsem rád, že se takhle ukazuje, jak ti svatouškovští katolíci nedělali nic jiného, než že si chránili ty svoje tučný svatý prdele a nakonec ještě pomáhali usadit nacistické zločince hezky někde v klidu Jižní Ameriky. Abych ale nebyl nespravedlivý, mám tím na mysli ty vysoké hodnostáře ve Vatikánu. Dobře vím, že se spousta katolíků snažila pomoct, ať už mezi duchovními nebo obyčejnými lidmi. Kurt Gerstein byl křesťan, který se dostal do šíleného soukolí vyhlazování, proti němuž marně bojoval a bohužel mu nebylo dopřáváno sluchu nikde, a to ani po válce, což nakonec neunesl. Mathieu Kassovitz v roli otce Ricarda ztvárnil skvělou figuru, na níž se jen tak nezapomíná. ()
Prvoplanova rumunska sucharina a dalsi krasny dokaz, ze silna tema este neznamena silny film. Prepadak plnym pravom, 126 minutaz je az neznesitelna : 40 % ()
Nesmírně silný a přitom skromný film, který ukazuje, jak to mohlo v Německu být s povědomým o židech. Jen málokdo chtěl uvěřit tomu, co se pouze tušilo. Také zachycení církve je podle mého názoru velmi blízké tomu, co se asi v té době odehrávalo. Nevidím téměř žádnou chybičku na tomto tolik povedeném a přitom vzácném filmu. ()
Tento film chvílemi vyvolává dojem, že snad s Holocaustem v letech 1942 a 1943 (ale i v pozdějších letech války) šlo něco dělat a že Spojenci a Vatikán nehnuli ani prstem. To je samozřejmě úplný nesmysl. Ani dnes mi není jasné, jak konkrétně by si tuto pomoc Židé představovali. Vatikán samozřejmě mohl veřejně odsoudit nacistické praktiky (o nichž dobře věděl), ale v praxi by to nezměnilo vůbec nic. Na druhé straně německé armády zaměstnávaly Spojence natolik, že nebylo možné nějakým výraznějším způsobem ochromit činnost plynových komor. Jestli bylo cílem upozornit na kontroverzní jednání katolické církve, tak se to moc nepovedlo. ()
Vlaky smutku a vlaky naděje. Scénáristicky pouze načrtnuté téma, kterému by při daném režijním vkladu slušel spíše formát tv inscenace s lepší dramatizací. Tím spíše vzhledem k rozsahu se ani přes velké téma silné drama nekoná. Jistý vkusný vklad cítím u zvuku, jinak schéma kategorie HBO za 2-3* ()
"Jak jde dohromady diplomacie a evangelium?" Tento film Costy-Gavrase je určitě obžalobou všech těch, co věděli o nacistických zrůdnostech vůči židům a přesto se proti tomu důrazněji neohradili, včetně těch, kterým jakoby víc záleželo na "vatikánských budovách než na křesťanství". Onen opakující se záběr na vlaky jedoucí po kolejích, které "vedou přímo do pekla", to je opravdu silné memento... V kontrastu s tím vším se ale ve filmu o to víc asi vyjímají dvě jinak smýšlející postavy: jednak (předpokládám spíše fiktivní) postava mladého kněze, který se nakonec nechá dobrovolně odvést do koncentračního tábora a pak (zcela reálná) postava Kurta Gersteina. O jeho roli v odhalení zrůdnosti nacistických praktik vůči židům jsem až do dneška vůbec nevěděl. Jde o jistě zajímavě rozporuplnou postavu. Na jednu stranu to on byl vlastně tvůrce řešení plynových komor ala cyklon B. Na druhou stranu je tu však jeho snaha za každou cenu odhalit před světem, co za zrůdnosti se židům dějí. Díky těmto dvou mužům, kteří oba byli upřímně věřící lidé, lze snad i po zhlédnutí tohoto filmu říct ono křesťanské: Amen. ()
Po historické (čti věrohodné) stránce je film poměrně rozporuplný... ()
Papez nebo sluha? ()
Hodně silný námět, který vypráví, že církev a papež věděli o vyhlazování Židů, ale nijak na to neupozornili a nic s tím neudělali, i když před tím upozornili a zastavili usmrcování mentálně a tělesně postižených v Německu. Silná scéna, kdy si mladý kněz před papežem nasazuje Davidovu Hvězdu a přidává se k transportu do koncentračního tábora, vypovídá o beznaději jednotlivce. ()
Kterak také lze zdůvodnit nacistická zvěrstva. Když už výfukové plyny nestačí. „Co je pitné pro Slovany, nemusí být pitné pro lidskou bytost.“ Když záhadně umírají lidé, zejména postižení. „Šíření dezinformací rovná se velezradě.“ Boj církve s nacistickou mašinerií za „neproduktivní“ občany. A proti nim hesla jako očista, hygiena, dezinfekce. Kyanovodík nejen k dezinfekci. Vyjadřujeme se ovšem v kusech. Jen matematika a statistika. Odkopnutí plechovky s nápisem CyklonB a pohled kukátkem dovnitř. A všechny otázky jsou rázem zodpovězeny.Zmůže něco jeden statečný, když je v plánu odstranění 12 milionů Židů? Faktická debata o rychlosti odpařování, vzduchu, krystalech byla úděsná. Nikdo nechce nic slyšet, ani církev. Hlavně ne papež, jehož vina se dodnes přetřásá a církev si ji nikdy nepřiznala. Jen jednotlivci. Gavras hrůzu dávkuje jakoby mimochodem, věcně, vědecky, bez sentimentu. Žádné zvláštní násilí není vlastně vidět, o to hmatatelněji je cítit. Dohady o počtech kusů, rychlosti pálení, drtičích, odhadech. Děsivá skutečnost, kterou vidíme z dálky a kdoví, jak dalece ji vnímáme. Gavras skáče od národa k národu, od SS k Vatikánu, ale ne samoúčelně, naopak, ukazuje morální kredit tehdejších církevních činovníků, nechtěli vidět, nechtěli slyšet. Nechtěli rozumět. Nechtěli pomoci. Jedna židovská hvězda na jednom hábitu, křižující se vlaky, plné dovnitř, prázdné ven. Černý kouř ze dvou komínů. Výmluvná poslední věta filmu: „Lékař? Tak to bude Argentina.“ ()
Kamera: Patrick Blossier ...... další špatný film z francouzské produkce... jediné, co stojí za zmínku, je mathieu kassovitz, jeho herecke vykony jsou vynikajici. ()
Agent východoněmecké tajné policie Stasi Rolf Hochhut napsal roku 1963 hru „Náměstek“, která měla jediný cíl, očernit papeže Pia XII. a Katolickou církev. Jelikož sovětští agenti při prohlídce vatikánského archivu nenašli na papeže žádná kompromitující fakta, prostě si je, jako v dějinách již mnohokrát, vymysleli. Pak přišel marxista Gavras, který natočil (na zakázku?) tento film, v němž je pravdivé jedině, že papež sídlil ve Vatikánu a nacisti obsadili Itálii. Dnešní marxističtí demokraté jistě slintají blahem. – Vrchní římský rabín po válce napsal: „Velký dluh vděčnosti Židů vůči Jeho Svatosti Piu XII. se týká především Židů z Říma, kteří byli obzvlášť velkým předmětem jeho péče…“ (papež schovával jednu rodinu přímo ve své ložnici) a své dceři později řekl: „Uvidíš, že brzy s Pia XII. udělají obětního beránka za mlčení celého světa vůči nacistickým zločinům…“ ()
Takových témat je ve válečné pandořině skříňce mnoho.Toto není výpravný snímek ale o to víc je burcující tématem.Lidstvo je nepoučitelné ()
Nic není černobílé, v té době bylo nejednoznačných, otálecích snah o diplomacii všude plno a vidíte, svět se nepoučil. Ani dnes nevidí jasně, kde je ZLO a nepostaví se mu zpříma, tančí kolem něho diplomatické tanečky, sleduje kde a jak by v té mizérii mohl ze Zla těžit a jak s kým vyjednávat a vyjebávat a Zlo se opět nepozorovaně rozrůstá, až přeroste naše hlavy a my budeme v řiti. Jako tehdy. Nil novi sub sole. Kdo jsi bez viny, hoď kamenem. ()
Silné téma, dobrý příběh (propletení reálné a smyšlené postavy) i herecký výkony. Jen to zpracování mi přišlo ... prostě neodpovídající kvalitě příběhu. Rozhodně to není špatný film. 6/10 ()
Amen. je úzkostí svědomí. Costa-Gavras nasměroval hlavní úder dalšího filmového partyzánského výpadu na ctihodnou auru papežské autority a katolickou církev, vedlejší úder míří i na rozporuplný postoj Spokojených států amerických. Téměř sedmdesátiletý Costa-Gavras neztratil nic ze svého partyzánského zápalu a vznešených ideálů, byť forma filmového útoku nedosahuje již tak vysokého stupně vnitřního zneklidnění a rozervanosti šedesátých a sedmdesátých let. Film si pozornost zaslouží za osobní postoj, dynamický pohyb obrazu, obřadní povýšenost barev a bičování lidského svědomí. Bohužel je tu niterná rozpolcenost nahrazena spíše patetickými gesty, mnohem lepší službu partyzánské dychtivosti vykonává cynismus ideologií a očišťování vlastního svědomí vytěsňováním faktických informací z pamětí lidstva. Hlavní zbraní partyzánského zpracování hry Rolfa Hochhutha je Kurt Gerstein (příjemný Ulrich Tukur), poručík SS a vedoucí technických dezinfekčních služeb Hygienického ústavu Waffen-SS. Nacistické vlastenectví a křesťanské ideály lidskosti se v syrové realitě dostávají do rozporu, ale apelace na obnovu ušlechtilých hodnot nikdo nechce slyšet, strach o vlastní bezpečnost dostává přednost. Hrdinným mučedníkem filmu je Riccardo Fontana (sympatický Mathieu Kassovitz), mladý jezuitský kněz v diplomatických službách Vatikánu pro Berlín. Křesťanské ideály nejsou zkaženy osobním pohodlím a politickou ustrašeností, vykoupením se stává role flagelanta. Výraznou partyzánskou zbraní je doktor (zajímavý Ulrich Mühe), speciální lékař ve službách SS. Jeho pružně přizpůsobivý cynismus si kráčí svou zvolenou cestou. K výraznějším postavám partyzánského filmu patří také vatikánský kardinál a na způsoby velmi důsledný papežův ministr (zajímavý Michel Duchaussoy), milující Riccardův otec, dědičný a spolehlivý papežův politický služebník ve vatikánském paláci, hrabě Fontana (sympatický Ion Caramitru) a Pius XII (důstojný Marcel Iureș), pragmaticky slabošský papež, pranýřující komunismus a přehlížející děsivé hrůzy destruktivní nacistické agrese, spoutanou germánskou disciplínou. Z dalších rolí: nacionalisticky uvědomělý Kurtův otec a zasloužilý bývalý soudce (Friedrich von Thun), starostlivá a milující Kurtova manželka (Antje Schmidt), dozorující lékař v programu Eutanazie Ernst-Robert Grawitz (Hanns Zischler), náročný a výkonný velitel osvětimského koncentračního tábora Rudolf Höss (Sebastian Koch), velmi zdrženlivý americký diplomat ve Vatikánu Tittman (Angus MacInnes), životy židů přehlížející a eutanazii nepotřebných odsuzující německý biskup von Galen (Bernd Fischerauer), řádně opatrný americký velvyslanec pro Vatikán Taylor (Richard Durden), spolehlivá židovská služka rodiny Gersteinů, paní Hinze (Monica Bleibtreu), Kurtův zpovědník, pastor Dibelius (Günther Maria Halmer), či Kurtova oblíbená neteř Berthe Gerstein (Dorina Chiriac). Film Amen. křičí do světa své partyzánské odhodlání a bez soucitu proniká svými útoky do paměti svědomí lidstva. Míra naléhavosti a niterné znepokojení nedosahují stejných kvalit dřívějších partyzánštin Costy-Gavrase, přesto mají kriticky morální ataky cit pro spravedlnost. Holokaust na vlastní oči může způsobit chronickou gastritidu. Zajímavě plamenné čtení obžaloby moci a politického pokrytectví stařičkého řeckého partyzánského bojovníka. () (menej) (viac)