Pán šelem

Pán šelem je pro mě především nostalgická vzpomínka na vůbec jednu z prvních originálních videokazet, které jsme měli doma. Když naši koupili video, mohli jsme si vybrat také jednu videokazetu a my si vybrali tuhle. Jako dítě jsem ten příběh miloval a viděl jej mnohokrát. Jako fantasy dobrodružný příběh pro děti funguje dobře a další rozbory nejsou potřeba. Zpětně přidávám třetí nostalgickou hvězdu. (15.09.2017)

S Pánom šeliem ma nespája žiadna nostalgická spomienka, až sa divím, že som vlastne o existencii tohto filmu dlho nevedel. Vcelku vydarené fantasy má dve hlavné zápletky, čo znamená, že má aj dve rozsiahle finále a aby toho nebolo málo, tak nesmie chýbať ani srdcervúci, ale funkčný, epilóg. Nechýbajú tradičné obohraté klišé, ako keď záporák môže desaťkrát niekoho zabiť, ale stále sa niekam pozerá, niečo povie, až v tom "v poslednej chvíli" pribehne hlavný hrdina a obeť zachráni. Kauzalita sa taktiež nedrží striktne logiky. Každopádne na rok vzniku veľmi slušné, v podstate non-stop akčné. (25.06.2023)

Light verze Conana, stavějící hlavně na hezčí ženské hrdince a roztomilých fretkách (zaslouživších se o nejdojemnější scénu filmu, možná i slzu uroníte). Možná právě tyhle filmy sledované v dětství způsobily, že tahle forma je pro můj neoblíbený fantasy žánr (opravdu ho nemám rád a číst podobný příběh v literární podobě bych považoval za nezasloužený trest) docela přijatelná. V dětství jsem to určitě viděl (vybavuje se mi sebeobětovací scéna na pyramidě - udivuje mě, že ne vnady Tanyi Roberts), v paměti mi však utkvěl spíše tuším že až třetí díl (ten, kdy se dostanou do naší současnosti). Dneska se mi to zdá již notně naivní ale hlavně zbytečně natahované. Klidně z toho mohlo být minimálně 30 minut vystřiženo a o nic by jsme nepřišli. Strašně se mi líbili netopýří humanoidi, scéna kdy nás s nimi film seznámí má fakt koule a je dost strašidelná. Inu, Coscareli se nezapře. (05.03.2013)

Dojalo mě, kolik lidí na IMDb se při hodnocení PÁNA ŠELEM nechalo přemoci nostalgií, podobně jako na ČSFD u o rok staršího SOUBOJE TITÁNů. V první polovině 80. let zareagoval Hollywood na tehdejší popularitu Dračího doupěte a dalších her na hrdiny vlnou snímků s fantasy tématikou. Po prvních vlaštovkách v roce 1981 (HAWK THE SLAYER a DRAGONSLAYER), vtrhl do kin CONAN BARBAR a tři měsíce po něm i nízkorozpočtový PÁN ŠELEM (stál necelých 5 milionů a vydělal jen 3,5) , který si v nich ale dlouho nepobyl a kultovní status získal až nesčetným reprízováním na amerických kabelových stanicích, zejména TBS. Nezávislý režisér, scenárista a producent Don Coscarelli se při psaní scenáře se svým kmenovým producentem Paulem Peppermanem jen velmi volně inspiroval stejnojmennou povídkou Andre Norton a za přispění Oscarem oceněného Kubrickova kamaramana Johna Alcotta (MECHANICKÝ POMERANČ, BARRY LYNDON, SHINNING) natočil kouzelnou fantasy pohádku, stejně vymazlenou jako jeho kultovní surrealistický horůrek PHANTASM. I tady Coscarelli zabydluje plátno pro něj typickými bizarními příšerami - meziplanetárního otrokáře Tall mana nahradil krvežíznivý kněz Maax se zálibou v dětských obětech a létající vraždící koule a zombícké trpaslíky zase hrůzní netopýří antropofágové a strážci smrti v S/M oblečcích. Stejně jako u PHANTASM, kde koule v Tall manových službách neřešily do koho se zavrtají a často tak působily spíše kontraproduktivně, i Maaxovi strážci smrti kosí všechny bez ohledu na barvy týmu a jako ve PHANTASM trpaslíky je zloduch vyrábí z obyčejných lidí. Proces jejich výroby, ve kterém hraje významnou roli pijavice umístěná uchem do mozku, je jednou z mnoha nezapomenutelných scén, které jsou Coscarelliho specialitou a kterých jsou jeho filmy plné. Film se v 90. letech dočkal dvou ultramizerných pokračování (PÁN ŠELEM 2: BRÁNOU ČASU a PÁN ŠELEM III: BRAXOVO OKO) a televizního seriálu ("PÁN ŠELEM: LEGENDA POKRAČUJE"), na kterých se ale Coscarelli nepodílel. (20.08.2005)

Herecky ani režijně to není žádná pecka, ale ať si kdo chce co chce říká, tohle byl tehdy prostě kult. Dodnes nepochopím, která vychovatelka nám to pustila ve družině, když mi bylo tak 8.... každopádně od té doby mě fantasy táhne. A možná byly lepší filmy i v té době, ale já znal tenhle, jenom tenhle. M. Singer pro mě není žádný sympaťák a jeho herecké neschopnosti z Dara dělají celkem nešiku a nehrdinu, který má před sebou dlouho cestu k tomu, aby se hrdinou stal. (trvalo mu to asi díl a půl). Dost pomáhá nádherná T. Roberts a zvířecí parta v čele s naprosto unikátním černým tygrem Ruhem. Toho jsem žral nejvíc ze všech! Filmařina podprůměrná, nostalgie ale tady bere vše! (28.12.2018)