Janghwa, hongryeon

Nehodnotím – nepochopil som. Pri konci som už naozaj nevedel kto a čo a komu viac j*b* či mne a kto vlastne existuje a čo otec – načo tam bol? A matka asi mŕtva – prečo a ako? Ku koncu haluz strieda haluz a mne sa v hlave vyrojujú dve slová ktoré sa nevedia rozhodnúť – blbosť a geniálnosť. Proste mám v tom riadny chaos. Kľudné psycho ktoré tým že je to zvláštny ázijský film (ako asi všetky) automaticky neohodnotím 5*. (23.09.2005)

Tretí film Ji-un Kima je mixom drámy a hororu. Teda hororu. Nájdeme tu pár naozaj lahodných lakačiek, ale celkovo je všetko neprirodzené až veľmi úzko späté s Japonskou Nenávisťou. V tomto smere sa teda nejedná o žiadne veľké prekvapenie. Výsledná pointa tiež nie je natoľko silná aby mohla skutočne zanechať ten potrebný wtf dojem - ako tomu bolo napríklad v prípade Oldboya. Film ale nenudí. Je to hlavne výraznou atmosférou, ktorá je asi najväčším kladom celého filmu. Celé to ticho a nepokojné zvuky uväznené vo veľkom dvojposchodovom dome na samote vytvárajú omnoho stiesňujúcu a strašidelnejšiu atmosféru ako duchovia. Podobných filmov existuje naozaj veľa, ale predsa len je tento niečím zvláštny. Ono aj napriek tomu, že tam nie je moc pamätných scén sa rozhodne jedná o remeselne dokonale zvládnutý film. A ono to s každého pohybu kamery a s každej jednej kompozície cítiť. Režisér sa s filmovou rečou hrá. A tým robí film o poznanie zaujímavejším. Aj keď Kima považujem za zručného filmára, žiadny s jeho filmov , ktoré som doteraz videl až teda na jeho prvotinu ma moc nenadchol. Uvidím ako si budeme rozumieť ďalej. Príbeh o dvoch sestrách je priemer, s výbornou atmosférou ale bez výraznejšej schopnosti zostať vám v pamäti. (19.05.2012)

Korejci psychologická dramata umí. To ne že ne. Nejdříve jsem litoval, že jsem první viděl (notně zjednodušený) US remake, později jsem byl rád, že jsem ho viděl první, protože mi to trochu pomáhalo chápat to, co se ve filmu děje, pak jsem zjistil, že to jsou dva prakticky zcela odlišné filmy. Tohle je skvěle natočený film - kamera, střih, barvy, hudba, herci, tedy hlavně herečky (skvělá macecha), to všechno je fajn. Ohledně odvyprávění příběhu si tím už ale tak moc jistý nejsem. On to asi není film na jedno podívání, rozhodně vyžaduje plnou pozornost. I přesto mi tam některé věci přijdou jaksi nadbytečné nebo mnou pořád nepochopené. (17.08.2014)

Spíše drama než horor, nicméně dusných a děsivých momentů se tu najde dost na pokrytí jedné Nenávisti. Vyschízovaný příběh s vyschízovanou audiovizuální formou (kamera se trpělivě snaží poslat nervy do hajzlu) matou až do samého závěru. Psychedelický účinek to nijak nesnižuje, nejistota skutečností vytrvává dlouho a nabízí různé domněnky, od hledání podstaty v halucinacích až po nadpřirozené jevy. Čtvrtá hvězda je za celou pasáž v kuchyni, obsahující scénu večeře a následující šokedelické chvíle, které se bezmála úspěšně snažily zastavit můj tep. (01.05.2007)

Jeden z lepších korejských hororových dramat. Je to trošku uječená hra na psychiku, zavalená velkou hromadou emocí. Jak ale pořád říkám, Korejci mají svůj vlastní styl filmaření a ne vždy je to trefa do černého. Americkou verzi jsem viděla o dost dříve a to, že s tímto snímkem souvisí, jsem se dozvěděla malou chvíli před projekcí, takže už to pro mě nebylo tak velké překvápko. Remake byl sice jednodušší na pochopení, příběh byl celkově triviální a líp se to stravovalo, mně se ale víc líbila korejská verze. Byla to jedna velká zaplétačka a Korejci to takto dělají schválně velice rádi, viděla jsem ale docela dost jejich produkce a dlouho se mi takhle něco nelíbilo. Jediné, co mi tam vadilo, byla asi hlava rodiny. Tomu šedovlasému tatínkovi jsem nevěřila vážně ani slovo. (24.03.2013)