Krotká

Psychologické drama o vzpouře mladé ženy, teprve šestnáctileté dívky, proti svému o mnoho staršímu manželovi, který ji touží celou vlastnit a ovládat. Drama o tom, kam také může vést něha… Zajímavé je, že film je v podstatě bez dialogů a s minimem přirozených zvuků a ruchů („režisér vylúčil všetko, čo by mohlo rozptylovať pozornosť absolútne sústredenú na ĺudskú psychiku, gestá a činy“). Veškeré mluvení obstará vypravěč (hlavní hrdina), stejně jako je tomu v Dostojevského povídce. O to výmluvnější pak musí být hudba a kamera, které jsou hlavní předností filmu. Filmová adaptace obvykle nezachovává formu vyprávění předlohy a proto Krotká může působit až příliš televizně. Na okraj: fotografie z vojny se mi zdají ve své době trochu nepravděpodobné; Karlos80: označovat Stanislava Barabáše za „méně známého režiséra“ je snad trochu přehnané; Dejiny slovenskej kinematografie uvádějí rok vzniku 1968, v titulcích je dokonce 1967. Jen pro přesnost: Krotká je slovenský překlad originálního názvu Krotkaja, do češtiny se povídka překládá jako Něžná. Kromě Barabáše ji zfilmoval také Robert Bresson (Něžná). (11.11.2007)

Psychologický film Krotká natočený méně známým režisérem Stanislavem Barabášem podle stejnojmenné povídky F. M. Dostojevského byl určitě jeho posledním výrazným úspěchem před odchodem do exilu. Dynamická koncepce vyprávění v tomto snímku založená na alternaci dvou po sobě jdoucích nezávislých zápletek provází tento příběh s nevyčerpatelnou energií a šmrncem. Opět se jedná o velmi osobitě natočené autorské dílo, v němž se sází alespoň podle tvůrce (tak jak si to zřejmě přál a věřil) na magickou sílu obrazu a jeho montáže. Trochu z děje: Zatrpklý sociální vyděděnec, 40letý majitel záložny (Ctibor Filčík), se ožení s 25letou chudou a něžnou mladou ženou (M. Vašáryová). Toto, co se týče vzdělání, jasně nerovné manželství přináší stále více konfliktů a různých partnerských neshod. Vzpoura je provázena pohrdáním a ponižováním. Mladá žena není schopna psychicky zvládnout tento nerovný duel. Ve chvíli, kdy si je majitel záložny již jist svým racionálním chápáním pojmů štěstí a pohody v rodině, jeho žena...? Dokončení ve filmu. Trochu překvapivý konec, ale i to se stává a nic s tím člověk bohužel nenadělá! (18.11.2006)

Ťažko hľadať nejaké výhrady na filme, ktorý tak umne buduje svoju atmosféru. Barabáš naozaj skvelo pretransformoval Dostojevského novelu do filmovej podoby, bez toho aby som z finálneho diela mal rozpačité pocity. Počiatok a rozpad vzťahu ústrednej dvojice je vyrozprávaný hlavným hrdinom v podaní Ctibora Filčíka. Nerobí mu problém spytovať sa nás -divákov na nejaké otázky, pritom ale zostáva vo svojej postave. Nám vďaka tomu pomáha dostať sa hlbšie do príbehu, pretože nás považuje za rovnocennú filmovú veličinu, ktorá mu pomáha príbeh vyrozprávať aj zvýšiť jeho dopad paradoxne na nás divákov. Szomolányiho kamera je ako obvykle dokonalá. Využíva jazdy, podhľady a nadhľady, krúti sa a putuje priestorom a umocňuje inak stiesnenú atmosféru. Aj keď sa jedná o televízni film, nestráca nič zo svojej pôsobivosti. A rozhodne sa jedná o jednu z lepších adaptácií tohto literárneho velikána. (10.03.2011)

Pátý a poslední film jedné ze slovenských filmových ikon šedesátých let. Prapodivný vztah bezejmenného páru je odvyprávěn přímo skvostně. Opravdu, podobné zpracování se jen tak nevidí. Pyšný egoista si bere Krotkou, bere si jí jako věc. Jako milovanou věc. Těžko stravitelný konzervatismus a všeobecná společenská morálka doby, si žádá svou daň. Krotká se bouří, ovšem neztrácí úsměv, až do poslední chvíle. Snímek začíná koncem a počáteční spleť událostí rozpoutá výborné plynutí děje. Barabáš s Liškou popáté. Nyní je zde náš skladatelský génius v roli skoro hlavní. Režisér dává více prostoru hudbě a "němým" dialogům. To je mi na Barabášovi velmi sympatické, použil Zdeňka Lišku v každém svém domácím filmu. No a aby měl režisér úplnou jistotu a záruku kvality, pozval k filmu další ikonu slovenského filmu Stanislava Szomolányiho. Herecky pochopitelně excelentní. Pro mě bezchybně a velmi originálně natočeno. (16.06.2014)

Nečekaně strhující, skvostné dílo. Bravurní využití formálních postupů odkazujících k éře němého filmu, včetně jeho emoční exaltovanosti a dějové a vyprávěcí střídmosti a sekvencovanosti, mezerovitosti (mezititulky), umožňuje v kombinaci se sofistikovanými vstupy jednostranně zaujatého vypravěče přiblížit z jeho hlediska příběh nesourodého a nerovného páru, vehnaného si vzájemně do náruče celým souborem složitých vnějších tlaků a vnitřních puzení, velice znejisťujícím způsobem. O pokřiveném vztahu s tragickým koncem vypráví už jen on, maje tak nad Krotkou moc i po její smrti, a vypráví tak, aby přese všechno, co potřebuje přiznat, z čeho se potřebuje vyzpovídat a vyznat, z toho vyšel s jakousi ctí, aby obrázek, který z toho vystoupí, mu umožnil dál snesitelně žít.  Přesto si divák udělá obrázek svůj a na konci nespolehlivého vyprávění má poměrně ostře jasno o tom, k čemu došlo i proč. *** Vynikající herecké, obrazové i režijní podání dělají z Krotké strhující originální film, jeden z největších skvostů československé kinematografie. Vůbec nerozumím, že jsem ho objevila náhodou, když jsem hledala Bressonovo převedení Něžné - které mimochodem, prkenné, mechanické a nevnímavé k složitější chemii celého vztahu ve srovnání absolutně neobstojí, a neobstojí ani samo o sobě, a vůbec nerozumím, že Bressonova Něžná je z obou slavnější. Konkrétnější srovnání obou pojetí a upozornění, v čem všem Bressonovo kulhá, jsem si dovolila rozepsat zde. (Obě ztvárnění viděna v rámci JitkaFest, rezidence B12, leden 2022.) *~ (24.01.2022)