A Gentle Creature
Réžia:
Stanislav BarabášScenár:
Stanislav BarabášKamera:
Stanislav SzomolányiHudba:
Zdeněk LiškaObsahy(1)
Mimořádně zdařilý televizní přepis jedné Dostojevského povídky (do češtiny překládané jako Něžná) je poslední tuzemskou prací režiséra Stanislava Barabáše před jeho odchodem do emigrace. S důrazem na vizuální stránku zpracovává tragický příběh nerovného manželství mezi mladičkou dívkou a postarším mrzoutským mužem, jenž ji nedokáže pochopit ani se k ní přiblížit. Barabáš postihl postupně narůstající psychický stres, který hrdinku pohlcuje, zejména v hereckém ztvárnění, Magdě Vášáryové v titulní roli postačí pohled očí, nenápadné gesto, nevtíravá mimika pracuje se slzami i ojedinělým pousmáním. Režisér použil minimum dialogů, celý příběh provází niterný monolog manžela, necitelného k hrdinčiným duchovním i citovým potřebám. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (45)
Fakt, že Stanislav Barabáš v Krotkej pracuje s proprietami, ktoré sú v televíznom filme vídané len zriedka, resp. vôbec (nelineárne rozprávanie, retrospektívy, action freeze, zatmievačky a roztmievačky, hlavná postava fimového univerza na rovnakej pozícii ako my - diváci v reálnom svete, docielené neustálym obracaním a spytovaním sa do kamery - k nám, rôzne formálne aj obsahové hranie sa s umom a ostražitosťou diváka a i.) dodáva filmu ešte väčšmi zosilňujúci dojem o genialite a suverenite československej novej vlny 60. rokov, tobôž ak sme v odvetví televízneho filmu. Inak povedané, spomínané obdobie žičilo aj tv filmom, na rozdiel od súčasnosti, keď toto slovné spojenie znamená poväčšine výstrahu: Nepozerať! Krotká s oboma Baladami, Ťapákovou o Vojtovej Maríne aj Hollého o siedmych obesených stoja na mojom pomyselnom Olympe televíznych filmov z najblahodárnejšej tuzemskej filmovej dekády. 85% ()
Pátý a poslední film jedné ze slovenských filmových ikon šedesátých let. Prapodivný vztah bezejmenného páru je odvyprávěn přímo skvostně. Opravdu, podobné zpracování se jen tak nevidí. Pyšný egoista si bere Krotkou, bere si jí jako věc. Jako milovanou věc. Těžko stravitelný konzervatismus a všeobecná společenská morálka doby, si žádá svou daň. Krotká se bouří, ovšem neztrácí úsměv, až do poslední chvíle. Snímek začíná koncem a počáteční spleť událostí rozpoutá výborné plynutí děje. Barabáš s Liškou popáté. Nyní je zde náš skladatelský génius v roli skoro hlavní. Režisér dává více prostoru hudbě a "němým" dialogům. To je mi na Barabášovi velmi sympatické, použil Zdeňka Lišku v každém svém domácím filmu. No a aby měl režisér úplnou jistotu a záruku kvality, pozval k filmu další ikonu slovenského filmu Stanislava Szomolányiho. Herecky pochopitelně excelentní. Pro mě bezchybně a velmi originálně natočeno. ()
Psychologické drama o vzpouře mladé ženy, teprve šestnáctileté dívky, proti svému o mnoho staršímu manželovi, který ji touží celou vlastnit a ovládat. Drama o tom, kam také může vést něha… Zajímavé je, že film je v podstatě bez dialogů a s minimem přirozených zvuků a ruchů („režisér vylúčil všetko, čo by mohlo rozptylovať pozornosť absolútne sústredenú na ĺudskú psychiku, gestá a činy“). Veškeré mluvení obstará vypravěč (hlavní hrdina), stejně jako je tomu v Dostojevského povídce. O to výmluvnější pak musí být hudba a kamera, které jsou hlavní předností filmu. Filmová adaptace obvykle nezachovává formu vyprávění předlohy a proto Krotká může působit až příliš televizně. Na okraj: fotografie z vojny se mi zdají ve své době trochu nepravděpodobné; Karlos80: označovat Stanislava Barabáše za „méně známého režiséra“ je snad trochu přehnané; Dejiny slovenskej kinematografie uvádějí rok vzniku 1968, v titulcích je dokonce 1967. Jen pro přesnost: Krotká je slovenský překlad originálního názvu Krotkaja, do češtiny se povídka překládá jako Něžná. Kromě Barabáše ji zfilmoval také Robert Bresson (Něžná). ()
Dostojevskij je majster psychológie a také je aj filmové dielo strihnuté hlbokým poetizmom a kráľovským hereckým výkonom Ctibora Filčíka, ktorý to inak ani nevedel. A aj Vášáryová vo svojej vrcholnej mladej forme, ktorú "spestrovala" odhadzovaním šiat, tu ešte decentným spôsobom. Postavy, ktoré sa zbláznia jej išli - aj v Alžbetinom dvore mala rovnaký pohľad a prázdnotu. A ostalo jej to dodnes, dokonca aj keď si myslí, že hovorí múdro. ()
"Vedel som, že som ju zranil, ale triumfoval som." Naprosto famózní záležitost, zvláště když vezmu v potaz, že jde (jen) o televizní inscenaci. Počínaje skvělou Liškovou hudbou, která má díky řadě "němých" dialogů poměrně velký prostor, přes úžasné vizuální ztvárnění s řadou mimořádně krásných detailní záběrů a samozřejmě konče výbornými hereckými výkony obou hlavních představitelů (Filčík a Vašáryová). Jejich ztvárnění vývoje vztahu nerovnané manželství mezi šestnáctiletou "dobrou a krotkou" dívkou a postarším mrzoutským mužem je velmi věrohodné. Neznám Dostojevského předlohu, tak nevím zda i zde je to celé pojaté jako retrospektivní vyprávění onoho hlavního mužského hrdiny, ale spíše bych řekl, že ano. V tomto jediném bych řekl, že méně vstupů vypravěče a více dialogů by filmu prospělo. Přeci jen je škoda, že Vašáryová toho takto ve filmu moc nenamluví. Ale třeba to byl i tak trošku záměr. Vždyť ona snad ani mluvit nemusí. Její výraz stejně jako její přirozená krása to je něco, co si budu na tomto filmu určitě pamatovat. Ale zda nejen toto. ()
Reklama