Nenávisť

Po druhém Kruhu se bude člověku zdát strašidelné asi skoro všechno...pravdou ovšem zůstává, že Nenávist se mi líbila třeba míň než Oko II. V Nenávisti máme všechny potřebné atributy orientálního strašení - atmosféru jak tajemna, tak Tokia, náboženské duchovno, temnou rodinnou historii z minulosti, vodu, mouchy, vlasy, oko skrz vlasy, hrozivé zvuky a osoby, jež se pohybují velice trhaně. A zajímavý konec. Obšlehnutý Kruh to sice není, ale možná jsme už přišli na to, jak to ti Japonci vlastně vařej. Nebudu psát o jednoduché formě, která se skrývá za složitým řazením scén, dodám jen tolik, že nad nelogičnostmi nepřemýšlím při sledování nikdy, takže až se mi to rozleží v hlavě, případně něco doplním. PS "Gellarka" mě nikdy o svém hereckém umění nepřesvědčila a zůstane u toho i po zhlédnutí tohoto snímku. (25.05.2005)

Jelikož jsem neviděl původní Japonskou verzi, tak nemůžu moc srovnávat, ale tenhle americkej remake je fakt hodně povedenej, hned od začátku je pěkně mrazivá atmosféra a nejděsivějších 20 minut filmu a atmosféra hned tak nepoleví, bohužel je asi ve 3/4 filmu takový trošku hluchý místo, ale to se hned napravý pekelně mrazivým koncem, některý lekačky z tohohle filmu opravdu stojí za to a i když jsem ten původní film neviděl, tak tohle se mu určite vyrovná a podle mě je to lepší i než kruh, kterej mi nepřipdal tak děsivej po celou dobu jako je tohle. Lepší 4* (11.02.2006)

Jak já nesnáším tyhle japonské duchařiny:) Zkrátka ty bílé, černovlasé, chrčící, trhavě a nepřirozeně se pohybující kreatury a všude se zjevující děti, jsou vždy zárukou toho, že ať jde o jakýkoliv film, vždy ve mně vyvolávají záplavy děsu a bojím se podívat na obrazovku, pokud tuším jejich příchod na scénu. Jinak také ukázkový podnět k tomu, jaký barák byste si rozhodně neměli nikdy pořizovat. A v tomto "stylu" především. Spousta místností, šaten, vysoké schody a k tomu ty proklaté půdy, z nichž se vždy ozývají podivné zvuky, a často se v nich skrývá děsivé tajemství. Děj má typickou "duchařskou" atmosféru a spoustu, dnes již v rámci žánru, jistě kultovních a strašidelných scén. Sám námět mi však přišel nerozvedený. Velká část filmu se skládá ze "scary moments", jedna lekačka střídá druhou, ale příběh se postupem času jaksi vytrácí. Největší prostor je mu věnován v závěrečných částech, kde se dozvídáme, jaký osud vlastně Kayako a jejího bratra potkal. Kdyby se příběh o oné dívce více propracoval, jednalo by se o téměř dokonalé dílo. (21.03.2011)

Tak nevím. Nezačíná se to už i vám přejídat? To je stále dokola.... dům, kde se stalo v minulosti těžké příkoří a jeho noví obyvatelé, na které původní osazenstvo (s pomocí burácející hudby a roztodivných zvuků) útočí. Nikoliv, jak by se možná nabízelo, zleva, zprava-po křídlech, ale seshora (po stropě) případně podlahou. Přičemž v drtivých počtech případů, se zřejmě jedná o socky nemající na kadeřníka resp. hřeben a zubní pastu. Jak jinak si vysvětlit, ty dlouhé mastné černé vlasy padající přes čelo téměř k podlaze a když už se, jednou za čas, přecejenom ukážou v plné síle resp. kráse, řeknete si, zaplaťpámbu, že plátno nepřenáší pachy. Navíc to vypadá, že se jim hrubě nedostává potřebného železa a trocha těch slunečních paprsků popř. permanentka do BBC by taky neuškodila. Kdo se má pořád na ty šourající se bledule koukat. Trocha pohybu resp. života do toho umírání by neuškodilo. To na ně resp. nás diváky, nemůže (z koupelny) útočit třeba taková Charlize Theron?! Pravda, nikdo by se (jí) nebál, ale... to těhle ředitel(ů)ek vápenky taky ne.... Stylový úvod (B. Pullman), jemuž může konkurovat snad pouze Tomáš Hertl, jedna hustá nečekaná (autobusová) lekačka (souhlas viz Segrestor-mně tam zajela i celá peřina s polštářem), na zbytek rychle zapomenout. Na deset zívnutí, jeden světlejší moment. Navíc, když místo zimomriavek (mám rád tohle slovo súsedia :-) resp. husiny, přichází soucit resp. potutelný smích, nebude zřejmě něco v pořádku. Prozívaných 40%. P.S. Na to (vetřelčí) chroptění bych doporučil (Brom)hexin. Třikrát denně, třicet kapek .... do resp. po jídle. (17.10.2013)

Neviděl jsem japonské originály, ale předpokládám, že se americký remake liší od originálu především ve stylizaci, tak jako Kruh. Jenže americký Kruh disponuje podstatně silnějším scénářem, který dokonce předčí japonské předchůdce. Nenávist skrývá za nablýskanou formičkou práznou bublinu. Film navíc ubíjí docela prostinké vysvětlení oněch střašidelných událostí. Bál jsem se, ale ne o hrdiny, nýbrž o sebe :-) (10.01.2005)