O půlnoci odnesu tvou duši

Keď niekto drží v hnátoch lebku, nemusí to byť hneď Hamlet, všakže? Môže to byť aj pokrivený hrobár, ktorý na začiatku pôsobí, že by mohlo ísť aj o slušný klasický horor, nakoniec však človek nechápe, v čom sa toto stalo kultom. Niektoré scény pôsobili bábkarsky ako keby šlo o prequel raťafáka Plachtu. A ten bol teda naozaj desivý, asi aj desivejší. (11.04.2024)

...Gýčovitý a brakovitý a rúhačský, alebo ďalej tiež i béčkový, amatérsky a odporne nasvietený [častejšie prevládali okamihy, kedy v titule nebolo takmer nič ani nijako zvlášť extra dobre vidieť ...], a k tomu i pomerne dosť výstredný »blaxploitation«, ktorý je súčasne nasiaknutý i «čiernou mágiou», tak to sa snáď vzťahovalo nielen na práve tohto ústredného protagonistu: Zé-ho do Caixãoa, akéhosi sadistického hrobníka v podaní Brazílčana: Josého Mojicu Marinsa, ale zároveň to dokonalo vystihovalo i brazílsky, akože „hororový titul” s názvom: O polnoci ti vezmem dušu, a to teda konkrétne v rámci celku, ktorý bol vskutku v obidvoch eventualitách, jednak naprosto neznesiteľným, a jednak zase i otrasným zážitkom, s akým už v podstate ani nechcem mať vôbec nič spoločného, pretože to podľa mňa zaváňalo akýmsi sa hraním [s otvoreným] ohňom, na ktorom by sa mohol nejeden [povedzme naivný divák] mimoriadne škaredo [p]opáliť! • A preto táto VEC by mala rozhodne patriť pod akýsi »bezpečnostný zámok«, ktorý by sa mal určite odomykať iba v totálne nevyhnutných prípadoch, čo sa z mojej strany viac už netýka! • Normálne sa ešte čudujem, že ten úbožiak nedostal hneď zo začiatku PO PAPULI od prítomných, vedľajších postáv, ktoré nielenže tolerovali jeho časté excesy, o ktorých pritom vedeli, a tým pádom sa na všetko len prizerali, ako vriacou vodou obarení; aspoň by bolo ihneď po všetkých starostiach, keďže presne v takejto podobe scenár vonkoncom nefungoval, ba úplne naopak; vyznieval absolútne nevierohodne, až by som dokonca povedal, že namiesto pevnej štruktúry, sa dostavila iba paródia, hodná dostatočného posmechu! (01.11.2023)

Vynikajúci Brazílsky snímok. Na rok vzniku sa tu dočkáme peknej dávky násilia, doprevádzanej celkom dobrými gore efektami. K tomu hlavná postava - Zé je sympaťák, ktorý má také názory ako každý normálny človek v dnešnej dobe. Síce miestami film pôsobí trochu umelo (neprirodzene), ale nemôžem poprieť, že posledná scéna môže v noci niekoho vydesiť. Inak super herecké výkony, rozumná stopáž, hudba/zvuky mi síce trochu nesadli, ale atmosféra fungovala na plno. Spokojnosť! Teším sa na ďalšie diely (škoda, že sú farebné)... 90%. (26.08.2010)

Co je život ? Je to pokračování smrti.Co je smrt ? Je to konec života. Co je bytí ? Je to nepřetržitost krve. Co je krev ? Je to důvod existence. Těmito slovy nás do snímku přivítá hrobník Zé do Caixao. A musím uznat, že to je sympaťák. Opovrhuje náboženstvím a bůh je pro něho v podstatě sprostý slovo. A jak sám pravil ve filmu. Kdyby ďábla potkal i na večeři by ho pozval. Na tenhle kousek jsem narazil úplnou náhodou a vůbec toho nelituju, protože tohle mi fakt neskutečně sedlo. Marins(ův) styl sice určitě nesedne každýmu. Na mnoho lidí to určitě bude působit amatérsky, neohrabaně a místy až groteskně. Takže je to vlastně další film u kterýho dokážu pochopit hodnocení 5 hvězd i odpad. Určitě bych i já měl pár výtek, ale i tak dám plnej počet hvězd. Navíc se jedná o první brazilskej horor a za mě se to ani líp ( s tím minimálním rozpočtem) zvládnout nedalo. (30.06.2020)

„Pravda nebo pouhá lež? Strachu stejně neujdeš.“ Naivně teatrální a přestylizované... a přesto zásek. Skutečná, čili černobílá existenciální úzkost ze smrti (z nepokračování), pekelně řvoucí do ticha a děsivé prázdnoty zhýralé ateistovy mysli. Bohužel pak, v nekonzistentním závěru, zprasená infantilní duchařinou. BEZVĚRCOVO OKÉNKO: [][] Čím mě fascinovala jediná skutečně živá (protože s koulema) postava? †† Svým přiléhavým, jako šlehnutí biče krátkým jménem. †† Že i půl století po své smrti Zé stále ožívá (!), v hlavách ateistů a v jejich komentářích na csfd. †† Tím, jak si Zé své každodenní zírání (cizí) smrti do tváře kompenzoval živočišnou, byť sadisticky zhýralou a sobeckou radostí ze života. †† Pochopením, že smysl života je v jeho pokračování, tedy v dětech. †† Nepochopením, že zlo není cesta ke klidu duše. [][] Jistě, Marins je děsnej narcis. No a? Moje volná asociace: psychopat Otis z Vyvrženců pekla, který vzývá a provokuje Boha, než někoho umlátí k smrti: „Tady jsem, Bože, můžeš mě přece zastavit!“ A co na to ten nahoře? Co by. Mlčí a dělá jakoby NIC. (31.10.2023)