O půlnoci odnesu tvou duši

Co je život ? Je to pokračování smrti.Co je smrt ? Je to konec života. Co je bytí ? Je to nepřetržitost krve. Co je krev ? Je to důvod existence. Těmito slovy nás do snímku přivítá hrobník Zé do Caixao. A musím uznat, že to je sympaťák. Opovrhuje náboženstvím a bůh je pro něho v podstatě sprostý slovo. A jak sám pravil ve filmu. Kdyby ďábla potkal i na večeři by ho pozval. Na tenhle kousek jsem narazil úplnou náhodou a vůbec toho nelituju, protože tohle mi fakt neskutečně sedlo. Marins(ův) styl sice určitě nesedne každýmu. Na mnoho lidí to určitě bude působit amatérsky, neohrabaně a místy až groteskně. Takže je to vlastně další film u kterýho dokážu pochopit hodnocení 5 hvězd i odpad. Určitě bych i já měl pár výtek, ale i tak dám plnej počet hvězd. Navíc se jedná o první brazilskej horor a za mě se to ani líp ( s tím minimálním rozpočtem) zvládnout nedalo. (30.06.2020)

Filmové selfíčko páně Mojinse, sám si to napsal, zrežíroval i odehrál a je to znát. Narcistní dílko, kde hlavní hrdina  nesleze ze záběru.  Protrahované utrpení, kdy už mu v jednotlivých mikroscénkách s mikroscénářem konečně praskne žilka v oku a vylítne jak přetlakovaný papiňák bylo místy k nevydržení.  Scéna z kostela, kde Zé pokřikuje na vítr a bouři pak svou teatrálností připomene utrpení svatého Šebestiána, k dokonalosti chyběl jen nezúčastněný simultánní dabing králů videa.   Nejveselejší je pak plakátek k filmu, díky němuž by člověk pomalu očekával hutný undergroundový splatter zakázaný ve všech zemích světa i závislých územích. I když možná v Srbsku by to pustili, tam jsou zvyklí. Ale to je samozřejmě omyl, kultovním se stal film v šedesátých letech, tam bohatě stačila lahví přeťatá ruka či prsty vydloubnutá očka.   Jinak já to říkám celý život, fanatický ateista je horší než pánbíčkář, co černoprdelníkům věří každý žalm. U mě zase dobrý,  obskurní a zábavný. (31.10.2023)

LFŠ 2007 Nemůžu se rozhodnout, jestli dát pět a nebo odpad, tak radši zůstanu někde uprostřed. O půlnoci si odnesu tvoji duši je brakový film parametrů Eda Wooda, o tom rozhodně není pochyb. Ale stejně jako u Woodových filmů je opravdu zábava ho sledovat. Film jsem viděl na Letní Filmové Škole v Uherském Hradišti, při půnoční projekci, s přednáškou o Mojicově tvorbě, v originálním znění, s anglickými titulkami a live simultáním překladem. A na tu atmosféru se jen tak nezapomíná. Hlavní hrdina - ďábelský hrobník v Mojicově podání, žije v pověrčivé Brazílii, ale sám je zarytý ateista. Jeho osoba v sobě kombinuje mnoho prvků Nietzcheho filosofie (ateismus, víra v právo silnějšího, touha po moci, pokrevní linie) a nebojí se je prosazovat v praxi. Touhu po přítelově snoubence sám v sobě omlouvá snahou o pokračování své pokrevní linie a proto postupně odstraňuje z cesty jak svojí neplodnou ženu, tak svého přítele a dokonce i lékaře, který se snaží dokázat, že jejich smrt nebyla jen náhodou. Když konečně dostane co chce, slíbí mu znasilněná snoubenka jeho bývalého přítele, že si přijde pro jeho duši a poté spáchá sebevraždu. Nastává ten pravý čas, aby hrobník Zé pochopil, že nadpřirozené síly opravdu existují. Mojicův film je údajně vůbec první horor, který kdy v Brazílii vzniknul. Mojica se při jeho tvorbě musel potýkat jak s velmi nizkým rozpočtem, tak s problémy s herci, které ho přivedli až k obsazení sebe sama do hlavní role. Díky tomu ovšem mohla vzniknout jedna z nejkultovnějších postav světového hororu vůbec. Prakticky nulový scénář Mojica kopenzuje ďábelskou postavou hlavního hrdiny, který nemá respekt před nikým a před ničím. Důraz klade především na svou temnou vizáž, práci s hlasem a také detailní záběry na oči, které v mnohém připomenou legendárního Lugosiho Draculu. Nízký rozpočet se samozřejmě podepsal i na rekvizitách a kulisách, což ovšem Mojicu donutilo k použití originálních a neobvyklých filmařských metod (invertované barvy), které přeci jen posunují film o něco blíže filmovému umění. (26.07.2007)

Keď niekto drží v hnátoch lebku, nemusí to byť hneď Hamlet, všakže? Môže to byť aj pokrivený hrobár, ktorý na začiatku pôsobí, že by mohlo ísť aj o slušný klasický horor, nakoniec však človek nechápe, v čom sa toto stalo kultom. Niektoré scény pôsobili bábkarsky ako keby šlo o prequel raťafáka Plachtu. A ten bol teda naozaj desivý, asi aj desivejší. (11.04.2024)

Brakový horror z čistě brazilské produkce je pro mě zjevem zcela novým a zatím ojedinělým. Určitě mi nevadil nízký rozpočet, pro někoho dnes už možná úsměvné filmařské metody či obsazení více tvůrců zpoza kamery do hlavních rolí. Já mám tyhle undergroundové žánrovky celkem rád a dokonce mi podobný styl k brakovému obsahu sedí mnohem lépe, než když se třeba Werner Herzog o 15 let později pokusil natočit klasický příběh o Draculovi jako téměř artový film. Mám ale dva problémy: hrobař Zé, hlavní nestvůra celého příběhu, je vizuálně a démonickou povahou sice skvěle ztvárněný, ale zatímco svým vzhledem, kostýmem, nalíčením a celkovou prezentací jakoby patřil tak do poloviny 19. století (a klidně by zapadl i do starší doby), zbytek reálií zde tvoří současná 60. léta včetně kožených bund mladých hospodských kumpánů nebo moderního psacího stroje na policii... a já vůbec tohle skloubení nechápu, jestli to byl záměr, nepostřehl jsem v tom žádný účel a spíše mám pocit, že k tomuhle anachronismu došlo jen tak, že se tvůrci pro nízký rozpočet na historickou výpravu mimo hlavní postavu prostě vykašlali a řekli si, že to stejně nikdo řešit nebude. Jenomže film se stal kultovním, sleduje se i po 60ti letech a řeší se :o) ...a vynáří se i druhý problém: Zé řádí, usmrcuje či minimálně zmrzačuje lidi před očima celé řady lidí – svědků v hospodě, kteří by ho mohli hromadně zničit nebo nahlásit, ale všichni (včetně šedesátkové mládeže v těch kožených bundách) mlčí z důvodu, že se bojí pomsty o půlnoci příchozího ducha, protože tak strašil Zé? ...a uniformované policisty ani nenapadne se více pozastavit nad člověkem, který už svým vzhledem pochází z jiného světa, resp. po krátkém výslechu v roli svědka ho propustí? Kdyby byl CELÝ FILM zasazený do historických časů, více pracoval s tajemnou atmosférou ve vybraných scénách, té silné pověrčivosti pestré komunity a vnímámí Zého jako jednoho z mnoha občanů města uvěřím, ale takhle to ve mě budilo rozpaky. Na druhé straně atmosféra se vyvíjí velmi slušně, José Mojica Marins možná něco zpackal jako režisér, ale jako herec v roli hrobaře Zé coby stylizovaného krutého zla exceluje a posledních 15 minut přenesených do starých temných prostorů je nejlepších. Celkem se mi to líbilo a hlavně je to brazilský film, takže zase v rámci žánru něco úplně jiného, než třeba monster filmy z Japonska nebo americké klasiky, jen kvůli jistým výhradám to zase vidím spíše na silné 3 hvězdičky. [70%] (03.09.2022)