Fando a Lis

Naprosto neuchopitelný a odvážný film, ve kterém Jodorowsky jasně dává najevo, jakým směrem se bude ubírat jeho režisérská kariéra. Alegorické putování do země zaslíbené Taru, na kterém si každý z hlavní dvojice (Fando a Lis) s sebou táhne svá traumata, hříchy a jiné latentní strachy. Jodorowského estetika rozhárané bizarnosti nabývá v černobílém provedení přece jen mírně klidnějšího vzezření. To se ale ovšem ani přinejmenším nedá říci o příběhu (jestli připustíme, že nastíněný motiv obalený bizarnostmi se dá nazývat příběhem). Zdánlivě lineární dějová linka, jejímž cílem je dosažení země Tar, ve skutečnosti onu linearitu, kterou chápeme jako cestu on něčeho k něčemu, postrádá. Hlavní hrdinové neustále bloudí v kruzích svých dětských traumat, které nezřídka dojdou explicitního a násilného vyjádření. Ale ani v tomto okamžiku Jodorowsky nic dál neposunuje. Jeho hrdinové znovu a znovu upadají do svých niterných muk a dosažení cíle tak připomíná Sisyfovo valení balvanu. Celý film je jako labyrint znaků a významů, ze kterého neexistuje jednoznačné východisko (zvlášť viditelné je vyjádření osudu Lis pomocí marionety zbavené svých provázků - pohyblivosti). Na každém pak už záleží, jak jednotlivé znaky bude číst a k jakému východu dospěje. (30.08.2009)

Film je to snový, jakmile si tento fakt uvědomíte, neměl by s jeho "pochopením" být větší problém. Témat je zde mnoho, bohatá symbolika vyžaduje od diváka velké znalosti a nebo představivost. Co zaujalo mě - věčné hledání mytického místa - zřejmě ideální lásky, strachů, které člověka stále znovu přepadají, když se mu toto hledání nedaří a agresivita a krutost, kterou to v něm vyvolává; nutnost bolestivého odpoutání se od rodičů, aby člověk konečně dospěl. Feministky musí mít z tohoto filmu jako zpodobnění mužské zbabělosti, zranitelnosti a nespolehlivosti jistě radost. Za pozornost rovněž stojí perfektní hudební a zvuková stránka filmu. (06.02.2007)

Fando a Lis sa vydávajú do mesta Tar, avšak prekážky do cesty im kladie Jodorowsky, takže ich putovanie bude vyzerať úplne inak, než očakávali. Ak by som mal vybrať jeden zahraničný film, ktorý mi najviac pripomenul českú alebo slovenskú novú vlnu, bol by to práve tento. Sú to Vtáčikovia, siroty a blázni na cestách, pričom tu máme aj vtákov, aj sirotu a blázni sú všetci. Fando a Lis je ohromná kadencia symbolických obrazov, takže na jedenkrát ich nie je možné ani obsiahnuť, ani pochopiť. O všetkom rozhodne nevyhnutné druhé pozretie. Krtko je oproti prvotine AJ relatívne normálny, divácky prístupný film. (04.03.2024)

Představte si, že překládáte z japangličtiny 700 stránkový návod na obsluhu linky na výrobu brožovaných knih. A když toho máte akorát, pustíte si Jodorowského nebo Arrabala nebo oba současně, a necháte na sebe působit jejich fantasmata, aniž byste se ptali proč a k čemu. A pak se zase vracíte k práci a cítíte se osvěženi a příjemně vytrženi z bezduché racionality zautomatizované duševní práce. Pak film působí jako balzám, jako konopná mast trompetol, kterou tímto doporučuji, stejně jako film... "Stromy se schovávají za llisty" (film), ale "listy padají ke kořenům" (čínské přísloví), cestu do mýtického města Taru může vykonat jen ten, kdo půjde s křížem na zádech, ne dřevěným, ale lidským. (06.11.2017)

Pozoruhodný - surrealistický - fantaskní - dekadentní - metaforický - poetický - skandální ... a také hluboký - nezapomenutelný - nedoceněný. Režijní debut Alejandra Jodorowskeho, který ve své době nebyl zrovna přijat - spíš naopak, nicméně dnes (kdy je jméno Jodorowsky spojeno s jeho osobitým putováním po Svaté hoře) je vcelku vyhledáván... Určité vize, které se na mě během několika minut vrhaly, možná zapomenu... ale ten pocit ve mě zůstane. (29.04.2008)