Svätá hora

Závěrečný podvod na diváka si přímo říká o vyvolání diskuze o realismu předkládaném filmovým médiem. Jodorowsky kritizuje skutečnou společnost a masová média pomocí prvků naprosto se vymykajících představě o reálném světě, přesto se divák cítí závěrečnou konkluzí podveden. Divák přijímá Jodorowského surrealistickou vizi za reálnou - neexistuje žádné plátno, žádná promítačka, jen film a my. Hranice jsou smazány, okolní prostředí neexistuje. Otázkou je, zda my jsme ve filmu nebo film v nás. Je zajímavé, že se dostáváme k realitě blíže v surrealistickém snímku než ve "středoproudém dramatu ze skutečnosti". Intenzitou k podstatě! (09.02.2011)

Film, jenž se přizná sám k sobě, změní svůj konec v počátek, a stane se tak sám mýtem, který zpodobňuje i vytváří: oba stojí na retroaktivním sebezapomnění lidstva, které tkví v jediném – zapomínání fikce, kterou tvoříme, a vydávání jí za realitu, do které se rodíme. Fikce a mýty se rodí jedině zpětně, dnešek plodí Kristy takové, o jakých sníme, a proto závěrečná metafikční katarze otevírá divákovi dvě iniciační cesty: jednak nezapomínat, že film není nikdy než jen hrou a stínem, byť by dvě stě let buržoazní ideologie „Realismu“ vydávala svoji stínohru za okno do skutečnosti; ale hlavně nezapomínat, že konec tohoto filmu je počátkem dějin, jež žijeme, tak jako si každá společnost zpětně fabrikuje mýty vlastního počátku, jimiž se chlácholí na cestě do hrobu. Kolektivní nevědomí se tu nezračí právě proto v ničem jiném, než trochu paradoxně pro čítankového Junga, k němuž ostatně Jodorowského vztah později zaslouženě zvadnul, v tom, že je v dějinách neustále měněno a pokud je v jeho odpudivé přitažlivosti něco vidět, tak jen to, že touha zároveň přitahuje i děsí a bolí i když ukájí: citát Josepha de Maistre „každý národ má takovou vládu, kterou si zaslouží“, lze změnit na „každá společnost má takové mocipány, po nichž touží“, ovšem pouze s vědomím toho, že nevědomí lidí je nutí zapomínat toho, že rubem jejich touhy po spravedlnosti, vznešenu a životě jsou obscenita čiré moci, exkrementy a smrt, které u jejího zrodu vždy neodvratně stály. A tak je mají, od počátku všech věků každou vteřinou, i dne 6.12.2020, i dne… (06.12.2020)

Tento film bude pro mě navždycky nejvlivnějším filmem. K filmu jsem se dostal skrz kamaráda a během dvou měsíců jsem Svatou horu zhlédl pětkrát. Tento film má podle mě pro káždého co říct. Ano je technicky možná průměrný, ale *spoiler* to je taky jedna z jeho myšlenek *spoiler*. Svatá hora je opravdu dvouhodinové myšlenkové putování na svatou horu sebe sama. (25.04.2020)

Experimentálny film natočený za priamej finančnej podpory Johna Lennona a Yoko Ono. Jednotlivé obrazy sú silne surrealistické a dávajú spomenúť na staré časy, kedy hojne frčalo LSD. Niektoré scény majú jasné vyznenie, ale naopak mnohé ďalšie scény sú tu vyložené odporné a zvrhlé. Napríklad scéna rezania varlát, ktoré si tu jedna z postáv skladá do svojej zbierky, scéna kedy tu hlavný alchymista filmu (ktorého hrá samotný Jodorowsky) vyrába zlato z ľudského výkalu či scény s "automatom lásky". Niekedy som až zíral aké úchylárne sa v tomto filme nachádzajú. Až mi na um prišiel niektorý z filmov od Pasolliniho. Navyše film po celú dobu nepokryte nudí. Hlavne v záverečnej tretine, kedy nastáva ono putovanie k titulnej svätej hore už film pôsobí ako čistá paródia. Priznám sa, že som tento film nakoniec dopozeral len so silným sebazaprením. A je viac než isté, že už si ho nikdy nepozriem. (18.11.2015)

tento "ulet" mozem len velmi tazko realne ohodnotit. vizualne orgie sice nabazili moje oci, uzival som si tisice roznych umeleckych obrazov, ale celkova pointa ma viacmenej nechala chladnym.. stopaz je niekedy na nevydrzanie a aj ked som sa ani sekundu vyslovene nenudil, tesil som sa na zaverecne titulky. mis mas, ktory urcite privedie orgazmus umeleckym fanuskom, zial mna to aj napriek sirokemu spektru chuti minulo tak, ze neviem ci je to na odpad ci na styri.. (17.10.2007)