Svätá hora

Lázeň absurdních obrazů a výjevů, o kterých si můžete myslet cokoliv...a to je právě to důležité u surrealistických filmů...myslet...když je záměr a myšlenka autora zamlžená a nejasná, donutí vás přemýšlet, co tím chtěl autor říci a jelikož se jeho myšlenek pravděpodobně nedopátráte, zůstanete u vlastních interpretací, které, když se nad tím zamyslíte, vám mohou leccos napovědět o vás samotných, o vašem způsobu nazírání na různé problematiky...... "Žádám od filmu to, co většina Severoameričanů žádá od psychedelických drog." - Alejandro Jorodowsky...... Takže tomu, kdo již psychedelickou drogu zkusil musí být jasné, co mají jeho filmy s těmito látkami společného...Když ještě tyto dva katalyzátory myšlenek zkombinujete, zážitek může být opravdu silný...v dobrém i špatném slova smyslu...Mimochodem kdo by nevydržel první "nesmyslné" záběry doporučuju počkat...film pomalu začíná nabírat i jisté kontury příběhu no a konec je zkrátka geniální, ten vás prostě dojebe. (16.03.2011)

Další experimentální počin z rukou Alejandra Jodorowskeho... Podobně jako u Fando y Lis na mě dýchla surrealistická vize fantaskního světa, kterou (mimo jiné) podpořil i John Lennon. Jednoduše řečeno je to taková pozoruhodná lahůdka, která zachutná zejména milovníkům netradičního uměleckého obrazu. Je to snímek provokativní, ale nikoliv pobuřující (i když jisté scény stojí na hranici)... Jodorowsky si tak opět rozdělil diváky na dvě odlišné skupiny - jednu tvoří jeho odpůrci (kteří v něm vidí zvrhlého následovníka markýze de Sade) a druhou tvoří obdivovatelé jeho nápadu a fantazie. Nepatřím ani k jedné z nich, nicméně na pouť "anonymní" Svatou horou nezapomenu. Halucinogenní bizarnost či duchovní trip, jak chcete, ale rozhodně tím neopovrhněte (a se Saló nesrovnávejte). (30.05.2008)

Marný pokus aspoň o vzdálené popsání obsahu, pokud možno bez spoilerování: První třetina je naprosto okouzlující, plná barev, nečekaných scén, šokujících i jakože-šokujících záběrů a satirizujících výjevů. Co proto zde dostává zejména církev, nebo spíš okázalé projevy zbožnosti typické pro Jižní Ameriku (výroba Kristů, biskup s Kristem v posteli, "dívky" na mši atd.). Pak se "hrdina" dostane k "Mistrovi" a objeví se nové postavy. Děj zpomalí, začne se dlouze vysvětlovat, obraz najednou hlavně ilustruje text a film se lokalizuje v čase - občas až příliš adresné ironizování soudobé morálky, politiky apod. (ne, že by něco z toho nezůstalo dodnes aktuální). Základní znalosti alchymie, astrologie a mystiky hlavně v téhle části nejspíš dost zjednoduší čtení příběhové linie a pomohou vychutnávat početné obrazové žertíky. Třetí část se naštěstí zase rozběhne trochu barvitěji - skupinka postav se vydá na cestu ke Svaté hoře. Je třeba projít mnoha očistnými procesy (dojde na scénky absurditou občas připomínající Monty Pythony a občas šokující surrealistickým (rozhodně by stálo za to porovnat film s předlohou, i když René Daumal a Le Grand Jeu souvisí se surrealismem jen velmi volně) dnes už spíš staromilsky působícím stylem - už ten repertoár snů (nebo snad traumat?) několika postav ke konci filmu), aby nám všem na závěr mohl být "stržený závoj z očí" - velmi žertovným způsobem, bourajícím dosavadní iluze, ale v rámci "děje" vlastně zcela zákonitým. Je velmi dobře, že existují i takové filmy (kdy film sám není cílem ale pouhým prostředkem vyjádření), i když si moc nedovedu představit, že by něco podobného mohlo vzniknout i dnes. Nejspíš by na to autor nikdy nesehnal peníze a určitě by ho v půlce natáčení (asi i dřív, viz leguáni vs žáby) zlynčovali ochránci zvířat, kterých se ve filmu objevuje hojné množství (zvířat, ne ochránců) a s některými opravdu není zacházeno moc hezky (na druhou stranu nutno uznat, že do lidí se tu střílí mnohem častěji, ale ochránci lidských práv ve filmu zatím nejsou tak vlivní). Doporučení: nebrat to, co vidíme, až tak vážně – viz taky motto v úvodu autorova životopisu. (04.12.2012)

Musím přemýšlet proč tento snímek vůbec vznikl. Pan režisér chtěl asi provokovat. Bohužel jsem očekával nechutnosti nejvyššího řádu, které se zkrátka nedostavily. Na místo nich jsem měl možnost pouze vidět satirickou pouť napříč světem. Na této pouti chodí lidé více nazí než oblečení, protože pan režisér je asi úchyl a tímto filmem si chtěl splnit svůj dětský sen. To je snad jediné bizarní. Všechno to násilí nepředstavuje nic převratného, či nového, ale když si uvědomíme, že film pochází z roku 1973, tak si musíme připustit, že se mu, zcela jistě, nějaký ten pátek provokovat dařilo. Že bych se nudil, to ani ne. Film je přeci jen velmi orginální. Podobné filmy nevyhledávám, takže to byla úplná novinka, proto jsem ho s nevěřícným pohledem sledoval. Bohužel jsem ho sledoval drogově čistý, což byla najspíš chyba. Proto bych každému zpětně, kdo se na film teprve chystá, k němu doporučil houbičky, protože ty by ve vhodném množství mohly divácký zážitek podstatně umocnit. A hodnocení? Dávám 3* a asi čistě za orginalitu, protože film, jako takový, mi toho moc neřekl. (04.08.2012)

V každém projektu 100 se objeví alespoň jeden film, který lze svým obsahem nebo formou považovat za tak trochu více nekonvenční. Minulý rok to byla skvělá maďarská Taxidermia, letos je to Svatá hora Alejandra Jodorowskeho. Vysoká úroveň uměleckého zpracování je nám jasná hned po první scéně. Hned po začátku jsme zasaženi vlnou do absurdních výšek vyhnaných bizarností, které si s přílišným násilím rozhodně hlavu nedělají. Ukřižované ovce, opancéřované žáby, hromadné vraždy a všude okolo rozjásaní turisté, kteří si vše natáčí na kameru. Příběh tu není podstatný. Avšak každá scéna, ať už jakkoli absurdní, působí dojmem, že má ve filmu své pevné místo. Děj je přímo nabitý symbolikou a odkazy a svým způsobem reflektuje problémy současného světa. Postupně film začíná upouštět od své zpočátku vážně se tvářící masky a dospěje až ke konci ala Monty Python. Paradoxně je to možná odlehčený konec, který z celého filmu dělá mírně rozporuplný zážitek. Pro mě ale určitě jeden z nejlepších uměleckých filmů a zážitek na celý život. (23.02.2008)