Prežili sme Ardeny

Medal of honor je sice velmi skvělá PC kropička (odtud produkce) tenhle film ale žádné dílo není... Ne, že by mi vadila výprava, myšlenka je velmi dobrá, člověk by i hrdinům fandil, ale jak když své dialogy tak nereálně odflákle a ledabyle podávají. Prominu i pár nelogických scénáristických výpadků, ale to odfláknutí ne... Škoda (19.06.2005)

Někdo přežil Ardeny, já jsem přeardenoval žití. Ok, řekněme, že nám to vypovídalo pravdivej příběh a ok, já to prožít, tak to taky budu chtít někomu sdělit. Ale myslim, že přímo na film to nebyla zrovna ta pravá látka. Hodně se tam kecalo, ale většinou o ničem nebo takový ty klasický vzpomínky na domov. Zima tam je. Akce moc ne. A Pepa Zíma taky ne. (28.01.2010)

Přežili jsme Ardény je takový válečný Stalker. Na začátku uteče parta amerických vojáků Němcům a většinu filmu jde po lese, občas se zastaví, zafilosofuje, zavzpomíná nebo někdo řekne nějakou historku z dětství, aby se chlapi víc poznali. A pak zase jdou a jdou... je jim zima, mají hlad... a jdou. Kamera je sleduje v dlouhých záběrech, pořád sněží, barvy jsou umělecky vyblité a oni pořád jdou. Když náhodou promluví, aby ze sebe vysypali nějaké moudro, jejich hlas je přiškrcený, unavený a ospalý, jako by jim před chvílí všem umřeli babička, dědeček, maminka, tatínek i milovaný křeček Puffy, občas mají nějaké ty vidiny. V rukou jiného režiséra a v podání jiných herců by to mohl být docela zajímavý film, jenže ten případ nenastal a pomalu plynoucí putování zasněženým lesem je divácky vyčerpávající a hlavně otravné. Toužebně čekáte, až se tam objeví Němci a rozvíří dění na obrazovce prostřelenou hlavou amerického fňukala nebo britského letce (který se k nim přidá). Objeví se na chvíli uprostřed filmu, trochu pozvednou náladu, jenže pak si na ně musíte počkat až do úplného závěru, kde se konečně dostanou ke slovu. Nehodlám ve filmu hledat absurdity, protože mám dojem, že nejabsurdnější je vůbec fakt, jak mohl někdo natočit tak uspávající a prázdný film, ale stejně mě jen ženou a dítětem obydlený dům uprostřed fronty poněkud překvapil. Příjemnou zprávou je, že druhá půlka přece jen odsýpá trošku rychleji než první, ubude uměleckých záběrů lesa a trpících poutníků v zeleném, ale začne se konečně něco dít. Je paradoxní, že ačkoli se film zoufale snaží, aby jste se do postav vcítili a záleželo vám na nich, až do závěrečných titulků se vinou mdlých hereckých výkonů dost obtížně orientuje, kdo je vlastně kdo. A pokud se tak děje po hodině a půl přehlídky posmutnělých obličejů a tragických historek, je někde něco špatně... (15.11.2005)

Tak k tomuto filmu se vůbec ale vůbec nehodí takové hodnocení, film ikdyž válečný nám ukázal válku z velmi zajimavého úhlu, že všichni jsme lidé, akorát jak to bylo řečeno ve filmu máme jiné uniformy a to samé platí v životě. Velmi mě tento válečný film dostal, veliké hrdinství prokázali, aby zachránili většinu. (01.09.2008)

Nic proti vojákům a světcům, ale tohle bylo celkem o hovně. Když už si tvůrci od Spielberga vypůjčili vizuální pojetí, nejspíš i námět, patriotistické zaujetí a další, možná si měli půjčit smysl pro vyprávění příběhu, scénu, kulisy a exteriéry, nějaké herce a hlavně peníze, protože takhle to vypadá jako velmi nepovedená kopie nějakého prostříhaného dílu „Band Of Brothers“, kteří se mi přes dreamworksovské kopyto mimochodem líbili. Otravování diváka tím, jak jsou věřící američtí vojáci frustrovaní střílením civilistů, by se jevilo cynicky i v jiných, natož v takových dobách a poměrech, jako jsou ty naše. Dva body za hezkej sníh. (14.11.2012)