Boj o oheň

Před 80000 lety přežívalo lidstvo na obrovských nezmapovaných územích a záviselo na držení ohně. Pro pravěkého člověka byl oheň obrovskou záhadou, protože neznal tajemství jeho výroby. Oheň byl získáván z přírody a udržován při životě. Schován před deštěm, chráněn před větrem... Oheň byl symbolem síly a vůle k přežití, protože sloužil nejen k opékání ulovené kořisti ale i k ochraně před hrozivým chladem zimy a dotíravosti divoké zvěře. Oheň s jeho životodárnou silou byl základem pravěkých společností. Ten kdo měl oheň, přežil. (07.12.2021)

O co by byl chudší filmový svět, kdyby se v něm před lety neobjevil Jean - Jacques Annaud? O hodně. Jasným důkazem toho je jeho v pořadí třetí a zároveň první velký film - Boj o oheň. Celý film má úžasnou atmosféru dobrodružných knih pro mládež s nádechem fantasy, i když jejich lyrika je tomuto vyprávění na hony vzdálena. Cynik by řekl, že se jedná o prolog z Kubrickovy Vesmírné odyssey, roztažený do sta minut. V akčních scénách je nebývale realistický (vlci), ani s erotickými scénami se moc nepáře (krom té poslední připomínají spíše páření opic). Zárukou přesvědčivě naturalistického vyznění jsou rovněž skvělí herci. Everett McGill, představitel především menších rolí zločinců, bouchačů a vypatlaných lampasáků, se zde dokázal výtečně vžít do postavy Neandrtálského člověka. Rae Dawn Chong (komu to jméno nic neříká - holka co pomáhá Arnoldovi v Komandu) jsem vůbec nepoznal a výtečný debutující Ron Perlman nechává spekulovat o Darwinově teorii, že by člověk skutečně mohl pocházet z opice. O nejlepším filmu z pravěku se mohou vést spory. Faktem je, že Boj o oheň je nejrealističtější, nejvýpravnější (scéna s mamutama je přímo omračující) a nejniterněji zobrazuje pouť nejen za ohněm, ale i za láskou a poznáním sebe sama. Jenom nečekejte romantiku Štorchových románů. Boj o oheň smrdí potem, špínou a spáleným masem z mamuta. 95%. (01.10.2008)

Dokonalá syntéza představ moderního člověka o pravěku, době, kterou abstraktně rekonstruujeme pouze z dochovaných archeologických nálezů a jakéhosi obecného povědomí na základě analogií s primitivními kulturami současnosti. Vize Jeana-Jacquesa Annauda je temná, syrová, ale přesto pozitivní a symbolická. Nejhodnotnější entita v životě předhistorického člověka - oheň (ne náhodou je většina dávných pohanských svátků spojena právě s ním - pálení čarodějnic, Ohnice...) a obtížná cesta k jeho získání, to je námětem filmu, který si vystačí beze slov a náročných počítačových efektů. Trikové scény jsou natočeny bravurně a přesvědčivě. Annaudovská ,,cesta do pravěku" je cestou metaforickou - cesta tří zástupců slepé vývojové větve antropoidních opic odkudsi od řeky Neandertal v okolí dnešního Dusseldorfu do neznámých končin k získání ohně je vlastně i cestou evolucí, časem a dějinami. Na jednom místě se tu setkávají se svými evolučnímu předchůdci (australopiteky) i následovníky, druhem homo sapiens. Neandrtálský člověk tentokrát vyhrává a zakouší cosi, co mu v reálu bylo asi odepřeno - až o mnoho stovek či spíše tisíc let pozdější city a pocity typu lásky, smíchu atd. V souboji evolučních faktorů a vlivů totiž prohrál a napjaté hominizační lano natažené mezi primáty a homo sapiens sapiens nikdy nepřelezl... Příroda si prostě vybrala jinak. Přesto je Boj o oheň krásný a přínosný film...a také názorná lekce antropologie... (27.09.2007)

Ve fascinujícím výletě do doby, která pravděpodobně nikdy neexistovala (a nemyslím tím jen onu metaforickou dobu, v níž se setkávájí "různé vývojové druhy"), popouští Annaud uzdu svým sexuálním obsesím. Před „znásilněním“ mnicha (Jméno růže) a souloži v bunkru plném chrápajících Rusů (Nepřítel před branami) ukazuje mimo jiné i to, kterak dívčina z neolitu (?) naučí neandrtálce misionářskou polohu. (31.12.2007)

Pokojne Boj o oheň (natáčaný tri mesiace všade možne, od Škótska cez Kanadu po Keňu) označme za jeden z najexperimentátorskejších filmov 80. rokov. Dôvodov je požehnane: dej zasadený do mega-dávnej minulosti našej planéty, o ktorej sa bežne sto filmov ročne nenatáča, k tomu umelá praveká reč pre účely tohto filmu špeciálne vytvorená autorom knihy Mechanický pomaranč a odvaha renomovaného francúzskeho režiséra kvôli intenzívnejšiemu divákovmu zážitku postaviť proti sebe živočíšne (ľudské?) druhy, ktoré sa v realite stretnúť nemohli (neandertálec, australopitekus). Strhujúce a originálne. A Ron Perlman samozrejme k tomu. (26.01.2008)