Dvojitý zásah

V životě mladého muže je několik momentů, které si člověk pamatuje celý život. První polibek, první láska, první sex, první ligový (Je jedno, jaká liga to je) gól, úspěšně složená maturita a pětistý komentář na čsfd. Přes všechny milníky jsem se dostal až k posledně zmíněnému a rozhodl jsem se pojmout ho opravdu slavnostně a věnovat ho své platonické lásce (Bez homo podtextu) Jean-Claudu Van Dammovi, k jehož filmům mě to bude vždy táhnout a opravdu jsem s tímto komentem čekal několik týdnů, aby mi to vyšlo přesně na magickou ,,pětibabku“. Dvojitý zásah je první ze série filmů, kde začal božský Belgičan rozmnožovat svojí hereckou účast na více rolí a rozhodně to není na škodu. Jasně, Jean není nikterak úchvatný herec, ale konfrontace mezi rozdílnými bratry přináší zřejmě nejzábavnější pasáže filmu. Škoda, že se to nedá říci o upachtěné akci a ani o samotném vrcholu filmu, kdy si to Van Damme rozdává s Jean-Claudem. Tři hvězdy z nostalgie (13.01.2009)

Mám takový pocit, že to byl jediný film s JCVD, na kterém jsem byl v kině, byl jsem na to náležitě pyšný, mohl jsem pak kamarádům, co to neviděli, vyprávět scény z filmu (obávám se, že některé jsem se i pokusil předvést...). Pak jsem to viděl po letech, pořád se mi to celkem líbilo a myslím, že to byla Mistrova nejlepší role (resp. jediná, kde se blížil čemusi jako hereckému výkonu, pokud nepočítám film JCVD). (30.12.2007)

Jean-Claude Van Damme a jeho další solidní nářez. Tentokrát si ho užijeme rovnou „dvakrát“. Když byli ještě v peřině, zabili jim rodiče a rozdělili je. Chad a Alex se však po letech opět potkávají a nadešel čas na jejich krevní mstu. Každý z nich je však jiný a to nejen povahou…Já si tento filmeček nesčetněkrát jako teenager pouštěl na VHSce. Samozřejmě že hlavně kvůli slušným soubojům, ale hlavně i kvůli pohledné Alonně Shaw. „Měkčí“ verze Van Damma v hedvábných slipech mi sice místy lezla neskutečně na nervy, ale jeho drsnější dvojče – to už byla jiná kávička. Navíc zde nechyběla ani držka Bolo Yeunga. (12.04.2018)

Vyrůstal jsem v době, kdy se na každé druhé titulní straně filmových časopisů nasmíval Jean-Claude Van Damme. Ne zrovna schopný herec, absolutní sympaťák, velmi solidní sportovec, vždy do půl těla svlečený a bojující za spravedlnost, v šikovně nastříhaných sekvencí upoceného boje. Na děsně nadabovaných kazetách nás pravidelně provázel světem hrdiny, který musí opatrovat ty, na kterých je pácháno zlo. Pokaždé jde o něco nemilého, náš hrdina například přihlíží vraždě svých blízkých, vzápětí se dostává pod ochranná křídla nějakého človíčka, oplývajícího východními bojovými technikami, následuje tréninkový dril, tu a tam romantická vsuvka, pár naivních zauzlení a závěrečná mlátička, která rituálně končí happy-endem a dokonanou pomstou. Dvojitý zásah však vybočuje klasickým schématům bojových filmů, Lettich zručně zvládal akční sekvence, Van Damme se tentokráte (a několikrát i potom) objevuje v dvojroli po narození rozdělených dvojčat, které se po letech v dospělosti setkávají. Jeden by se mohl smát, že přechází z jedné polohy do druhé s rutinou charakterního herce, jenže ono to není tak úplně nepravdou. Nedůvěřivý cynik Alex a v přepychu žijící lehkomyslný Chad nejsou úplně hloupé postavy. Přes počáteční nevraživost odlišných bratrů jdou společnými silami proti přesile (solidně charismatických) nepřátel, ve které figuruje i málomluvný Bolo Yeung, známý to záporák se škubajícími prsními svaly. Alespoň pro mě jde o jeden z Van Dammeových vrcholů jeho dnes už pohřbené kariéry – po letech se sice tu a tam usmívám, ale moc rád vzpomínám na ty časy, kdy jsem seděl se zaťatými pěstmi před videem a fandil tentokrát dvojité belgické mlátičce. (02.05.2006)

Říkám to poměrně často, ale dobrý "hongkong" s amíky prostě nenatočíte. Do tohoto snímku se přimíchalo ještě trochu toho "dramatického" elementu pomsty dvou po x letech naleznuvších se bratří, ale výsledek opravdu nic moc. Byly doby, kdy jsem tenhle kousek považoval za vrchol žánru, ale jediné na co jsem v tomhle ohledu během let nezměnil názor, je Bolo Yeung;) PS: 26. 2. 2009 jsem to náhodou viděl v televizi a s čistou hlavou a odstupem musím říct, že logiku to opravdu skoro nemá, herecké výkony jsou děsné a akční scény - až na monstrbitku s klasikem Bolo Yeungem, který si zaslouží samostatnou hvězdu za prezentaci a umělecký dojem - se snaží vypadat efektně s nějakým tím dobrým záběrem, ale moc jim to nejde, takže ta druhá hvězda je vážně jen z nostalgie...no, možná trošku i za velmi kočičkoidní Alonnu Shaw alias Danielle...ale to je vlastně taky nostalgie:) Takže jo, 40% a myslím, že to bylo vážně naposledy, co jsem se na Double Impact díval. (12.02.2003)