Splašený vlak

Názov pripomínajúci akčné béčka z deväťdesiatych rokov je omnoho viac, než by ste od tohto titulu čakali. Netreba podceňovať klasiky z osemdesiatych rokov a táto k jednej z nich určite patrí! Získanie osobnej slobody a ako ďaleko je človek ochotný zájsť, aby si ju vybojoval. To je hlavná téma tohto pútavého a napínavého akčného filmu. Dve hlavné postavy, väzni na úteku Manny (Jon Voight) a Buck (Eric Roberts) a prerod ich charakterov, kde palce budete držať stopercentne tejto dvojici. Nie, že by sme sa naozaj radi sa s nimi stretli, ale môžeme vidieť ich poľudštenie a môžeme sa s nimi stotožniť. Zástanca spravodlivosti je naopak predstaviteľ záporného typu postavy a príde mi to fascinujúce, že postava, ktorú som naozaj nenávidel bol práve (John P. Ryan) dozorca Renkin. Práve on zmenil svoje úsilie o dolapenie väzňov až k osobnému poslaniu nenávisti a pomsty. Krajina a scenérie sú fascinujúce, hlavne vonkajšie zábery vlaku ako sa rúti cez pustú kanadskú divočinu, či klaustrofobické zábery z vlaku. Vo filme nie je zlý herecký výkon, všetci hrajú s intenzitou, ktorá zodpovedá požiadavkám filmu. Jeden z mála akčných filmov, ktorým sa nebojím dať nálepku - umelecké dielo. 85%. (17.02.2017)

Na železnici dějou se věci. Pokud ve filmu sviští souprava čtyř lokomotiv po zasněžených kolejích, je to diváckej zážitek par excellence. Sníh, zatažená obloha, svist větru, trámy odpadávaj z mostů pod řítícím se vlakem. Bohužel se to samý nedá říct o tom ostatním. Postavy i přesto, že jsou velmi dobře zahraný, mi nějak nepřirostly k srdci, hlavní bachař je moc béčkově pojatej záporák a dva trestanci taky nejsou zrovna sympaťáci. Na druhou stranu tenhle film vzbuzuje pocity toho správnýho chlapskýho dobrodružství, dobře buduje napětí i psychologickou stránku, takže po menším váhání dávám vyšší hodnocení. (29.06.2010)

Lepšie ako neskôr Nezastaviteľný vlak a v niektorých fázach aj za plný počet. Najmä keď si človek uvedomí rok výroby, tak film ponúka naozaj pekné akčné a napínavé scény. Len škoda, že tu miestami kĺže do úrovne vtipnosti, ktorá mi tu vhodná nebola. Stále som hľadal, v čom sa Jon Voight má podobať na svoju dcéru Angelinu Jolie a pátral som márne. Až potom mi došlo, že je viac po svojej matke Marcheline Bertrand. No a záverom možno konštatovať, že práve herectvo Jona Voighta sa mu tu vydarilo oveľa viac než jeho dcéra. (25.04.2016)

Společnost Cannon Films sice proslula jako továrna na brakové sny, ale svého času předznamenala některé z trendů Hollywoodu nového tisíciletí. Jeden z jejích kriticky nejúspěšnějších titulů můžeme označit za předchůdce tendence angažovat na vysokorozpočtové akční projekty tvůrce s výrazným autorským rukopisem a charakterní herce. Sovětský národní umělec a prominentní filmař Andrej Končalovskij toužil pracovat v Hollywoodu a jeho sen mu splnil šéf Cannon Films Menahem Golan. Končalovskij na oplátku byl jediným z řady filmařských velikánů, jimž Cannon financovali autorské projekty, který se ke společnosti opakovaně vracel - celkem pro ně natočil čtyři filmy. "Splašený vlak" odpovídá formátu klasického blockbusteru s třístupňovým konceptem "the book, he hook, the look". Háčkem na diváky bylo právě angažování věhlasného režiséra a skvostné herecké obsazení v čele s Jonem Voightem a mladými talenty Ericem Robertsem a Rebeccou De Mornay. Osobitý look filmu zajistilo situování děje do mrazivé aljašské pustiny i vypjatý reportážní styl snímání. Předlohou pak byl vyhlášený scénář Akiry Kurosawy vycházející z reálné události z roku 1962, kdy se čtveřice spojených lokomotiv vymkla kontrole a řítila se po kolejích státu New York. Končalovský ve spolupráci se scenáristou Paulem Zindelem Kurosavův scénář k přímočarému thrilleru povýšili na napínavé podobenství o svobodě, bestialitě a lidskosti. Byl to také Končalovskij, kdo rozhodl dění přesadit na Aljašku a upřednostnit postavy uprchlých kriminálníků přidáním scén z vězení, které scenáristicky vyšperkoval spisovatel s přímými zkušenostmi z kriminálů s nejtěžší ostrahou Edward Bunker. Dodnes "Splašený vlak" neztratil nic ze své působivosti, významové šíře, ani dravého tempa a napětí. Navíc fascinuje jako vzácný ideální průnik pohlcující podívané s nadstavbou tvůrčího přístupu, který dokáže vydestilovat jeho potenciál dalece přesahující tradiční žánrové kategorie. (03.09.2015)

Tuny oceli v akci. Andrej Končalovskij připravil na svou dobu několik docela frajerských scén, hlavní síla nicméně tkví v béčkové jednoduchosti a přímočarosti děje. Karty jsou jasně rozdané a neřízená mašina ohrožuje nejen její posádku. Úvod je fajn, ledová atmosféra to o desítky minut později dokonale podtrhuje. Jen to mezitím (nesmyslně snadný útěk) drhne. Naštěstí jsou tu velmi solidní Jon Voight a Eric Roberts, kteří přikládají pod chlapácký feeling, naopak Rebecca De Mornay je dle mého úplně mimo mísu (nejen tím umělým přehráváním). I přes nesporné kvality dám téhle divoké jízdě za nejistou budoucností jen silné tři hvězdy. (25.02.2015)