Krstný otec

Film, jehož první polovinu jsem trochu protrpěl a v polovině druhé jsem toužil, aby nikdy neskončil. Co si pak o takovém snímku myslet? A hlavně, co si myslet o sobě jakožto divákovi? Že jsem se zase nesoustředil, jak jsem měl? Že jsem se spíše díval na rybičky v akváriu, jak si plavou sem a tam, hned vedle monitoru? Ne, to jsem nedělal. Hlučné vzduchové zařízení jsem paradoxně zapnul až v půlce druhé, která mě konečně chytla. Jako nejlepší film všech dob bych byl Kmotra schopen tolerovat ( i když mi tedy nakonec nezbyde nic jiného), kdybych v něm nalezl po obsahové stránce nějaký nezvyklý prvek. Já si prostě nemůžu pomoct, přišlo mi to obyčejné i nepříliš výrazné a kdybych nevěděl, jak moc je tento snímek klasikou a legendou, určitě bych se nesnažil tolik bádat nad jeho kvalitami. Představoval bych si silnější příběh, více působivosti. Akční scény mi nepřišly dvakrát zvládnuté. Myslím tím především rvačku na městské ulici a závěrečný masakr - neuvěřil jsem tomu. Naopak se mi velmi zamlouvaly nikoho nešetřící záběry momentálně zavražďovaných. Rovněž unikátní zjev Marlona Branda působil majestátním a zároveň znechucujícím a hrozivým dojmem. Také Nino Rota mě v druhé půlce přesvědčil o tom, proč je v souvislosti s tímto filmem tak často zmiňovaný. A ještě jednou musím připomenout, že po 90-ti minutách mě celé dílo, z pro mě veskrze záhadných příčin, které nedovedu nijak obstojně vysvětlit, opravdu chytlo a říkal jsem si, jak by bylo fajn tuhle noc nejít spát a stále dál a dál sledovat. Mé dojmy jsou tedy silně rozporuplné. Vůbec si říkám, jestli to na ty čtyři hvězdy cítím....avšak radši to tam prsknu, protože jinak bych si zase v diskusi vyslechl kapky....Teď jsem to ale zkazil, co? Sakra! (17.10.2006)

Gangsterka ako lusk! Superlatívov mi napadá celá kopa, no myslím, že si stačí pozrieť po ostatných hodnoteniach a prečítať pár komentárov a budete mať jasný obraz o dokonalosti tohto snímku. Spomenúť musím ale hlavne herecké obsadenie, výkony sú nezabudnuteľné, hlavne Brandov unikátny rečový prejav vo filme. Marlon Brando mafiánsky boss ako vyšitý a spolu s Alom si neviem predstaviť dosadenie iných hercov. Strhujúci dej, ani na chvíľku nenudí, čo nieje v trojhodinovkách častým zvykom. Zhltol som to na jeden šup. 95%. (26.03.2006)

Přiznání uživatele. Tenhle film jsem viděl poprvé někdy v roce 2002. Seděl jsem tehdy ve svém půdním království, ládoval se mraženou pizzou s párkem a kukuřicí, trollil uživatele ČSFD, dvakrát týdně se jak idiot prolíval v místních hospodách a myslel si, že o světě vím úplně všechno. Kmotra jsem si sehnal v releasu, kterému se snad ani nedalo říkat release. Dvě cédéčka a skoro giga a půl dat. Nadšeně jsem si ho pustil. Nebavil mě, nechápal jsem ho a málo se tam střílelo. Něco jako Lovec jelenů, kterého jsem dal krátce předtím. Samozřejmě jsem mu ale napálil pět hvězd a tvářil se, že jsem to celý pobral. Vzpomínám si jak jsme se o něm bavili ve škole a většina lidí jen opakovala hlášku: „Dám mu nabídku, kterou nemůže odmítnout.“. Do toho se smáli a vzpomínali na scény, kde někdo padal mrtvý k zemi. Říkali, že je to nejlepší film, který kdy viděli. Nechápal jsem to a myslím, že oni tehdy také moc ne. Roky plynuly a já jsem se ke Kmotrovi vrátil na konci nultých let. Pořád to nebylo ono, ale některé věci mi začínaly dávat smysl. Zkoumal jsem, jak výjimečně je ten film natočený, jak v něm některé věci působí zdánlivě nechtěně a jak zajímavé jsou ty postavy, se kterými prožijeme část jejich naprosto šílených osudů. Život letěl dál, člověk nabíral zkušenosti, učil se a s rodinou začal spoustu věcí vnímat jinak. Vzpomínám si, jak jsem nedávno asi po desáté viděl Scorseseho Casino a z násilí, které v něm je, jsem byl poprvé vyklepanej. A nějak podvědomě jsem se zase vrátil ke Kmotrovi. A musím přiznat, že takovou frustraci jsem nečekal ani náhodou. Ten film je tak nekompromisní a tvrdý, že je pro člověka jako jsem já je najednou ekvivalentem přepadení, při kterém mu kromě psychické trýzně někdo i pořádně rozkope hubu. Ať už jde o všechny ty charaktery, mezilidské vztahy, řešení problémů, přetvářku, chování k ženám nebo deformaci rodiny jako instituce. Je to film bez východiska. Film o člověku, který lidsky selhal jako málokdo. Film, který vás donutí přemýšlet o tom, jak dobrý život žijete, co jste v životě udělali špatně, co ještě můžete stihnout, jestli nemá náhodou víra smysl a zda byste na některé věci měli rezignovat. A není to zas tak příjemné přemýšlení. Představa, že jej Coppola musel začít developovat někdy ve svých třiceti letech, by mě v mém věku mohla uvrhnout do stavu, že už jsem všechno propásl a profesně selhal. Ale to bych si z něj neodnesl co jsem měl. (09.04.2020)

Asi bych po delším přemýšlení našla na Kmotrovi nějakou chybu, ale mohla bych dostat nabídku, jakou nelze odmítnout, takže to raději neudělám. Málokdy se vidí, aby film vyvolával stejné pocity jako kniha, Kmotrovi se to ale daří bez nejmenší námahy, v čemž mu navíc pomáhají skvělí herci, především s velkou slávou se navrátivší Brando. (05.07.2007)

Klasika, která spíše než emocionálně, zaujme odkrýváním fascinujícně vykresleného světa newyorské mafiánské rodiny a studií její postav. Skrze elegantní filmařinu která nikam nespěchá, protože si chce odevzdaně vychutnat každý kousek příběhu. Hereckým výkonům vévodí neskutečný Marlon Brando s kreativními detaily v projevu, které dělají jeho postavu až magneticky zajímavou. Vznešeně pojmutý a uvnitř smutný portrét lidí s pokřivenými ideály, kterých jedinou nefalešnou hodnotou je rodina. A o jejím rozkladu, protože ne vždy platí pravidlo “jaký otec, takový syn”. Mojí nejoblíbenější pasáží (vedle všech scén s Brandem) je překvapivě ta romantická a jediná vysloveně hezká v celém dlouhém filmu - namlouvání italské venkovanky Al Pacinem a projev úcty k jejímu otci. (05.06.2022)