Krstný otec

Z pera Maria Puza a v režii Francise Forda Coppoly, vznikl začátkem 70. let snímek, který nemá dodnes v rámci mafiánsko-gangsterského vyprávění konkurenci. Kmotr - pomalu posouvaný příběh, kde má každičká vteřina, každý záběr či dialog své důležité místo. O vynikajících hereckých výkonech (Brando, Duvall, Caan), už bylo napsáno mnoho, ale mě nejvíc zaujal Al Pacino a proměna jeho postavy. Z počátku je to staršími bratry upozaděný nemluvný mladík, jenž se vrací z války a který nemá v rodině takové slovo. Postupem času však svými činy nabírá vážnosti a v závěru se sebevědomě postaví do čela celého klanu. Bravo! Jeden z největších filmových skvostů, který dostal i geniální pokračování a neméně podařený třetí díl. (11.10.2018)

Až s odstupem let, během kterých jsem tomuto žánru zcela propadl a opětovném promítnutí tohoto klenotu, si dovolím hodnocení. Netřeba opakovat všechna superlativa, která byla o tomto filmu vyřčena. Co mě zajímá, je druhý a třetí díl této ságy, na jejihž zhlédnutí jsem ani nepomyslel, dokud jsem si neoživil zážitky z Kmotra prvního. To vše v Coppolově restaurované edici - 101%. (14.02.2011)

(1001) Film jsem viděla několikrát v domnění, že se na něj dívám poprvé. Mezi jednotlivými promítání jsem vždy zapomněla, že už jsem to viděla, a uvědomila jsem si to až někdy ke konci, umrtvena procesem sledování. Vlastně se tomu ani nedivím, protože jsem postupem času dospěla k tomu, že mafiánské filmy nejsou pro mě. Většinou jsou o penězích, moci a strachu ze smrti, což mě nezajímá. Postupem času jsem se naučila ocenit Alovu démonicky děsivou proměnu, která ale tkví pouze v čím dál víc vyprázdněné krutosti jeho pohledu. Na plátně ze všech individuálních postav tráví asi nejvíc času, ale přesto se k němu film/scénář/Coppola nechová jako k hlavní postavě. Mám problém s tím, že na to, jak je film celkově doslovný, tak v jeho psychologii dělá mlčenlivé skoky přes spoustu důležitých kroků, možná i důležitějších než ty, které jsou vidět. Brando mě zase tolik nehypnotizuje, jiné jeho spontánnější polohy mám raději. John Cazale se vyskytuje všeho všudy asi ve čtyřech scénách a kromě pozvání děvek na pokoj neudělá nic, z toho jsem byla zklamaná. S Diane Keaton se zametá jako s koštětem, což má souvislost s násilím páchaném na Pacinově lince. Takže bych kolem a kolem byla raději za sevřenější formát než pokus o epickou fresku. A záměrně/rouhačsky jsem použila slovo pokus, ano. (14.01.2013)

I přes poměrně rozvleklý a nudný začátek musím udělit hodnocení maximální, neboť toto je opravdu filmový skvost. Hlášky, které ze svých úst vypouští celá mafiánská rodinka s ledově klidným hlasem a s chladnokrevnou vážností se povedly. Al Pacino je prostě k sežrání, Robert Duvall herecky exceluje a Marlon Brando... to byl panečku machr. (15.03.2009)

Labužnická pochoutka nejvyšší kvality, která u mě ale bude asi navždy o něco málo níž než její knižní podoba. Problém je asi v komplikovanosti předlohy; podobný množství postav a příběhů ani na plátno snad převést nejde, protože každá scéna hraje v příběhu nějakou důležitou roli a bez ní prostě pokračovat nejde. Proto se mi filmový Kmotr zdál trochu "nejednotný" a neznat knihu, asi se i lehce ztrácím... Jenže co naplat, když to má tak výbornou atmosféru. Marlon Brando má jeden z nejfascinujícejších hlasů všech dob a Al Pacino musel snad být dobrým hercem od svého narození. Miluju ty pocity, kdy ve vás herec dokáže probudit mrazení v zádech jen svým pohledem. A miluju tu rodinnou atmosféru těchto filmů. Kdysi jsem četla, že za každým dobrým mafiánem zůstane několik mrtvých, ale tenhle film taky dokazuje, že vás nikdo nezabije jen tak. Všichni se k vám chovají jako největší kámoši, dokud vám několik vteřin před smrtí nedojde, že jste v koncích. Zradíte a jste mrtví a že těch postřílených a uškrcených není málo... O to šílenější se ale jeví odchod hlavní postavy, ve světě, kde si musíte dávat pozor na každé slovo a pořád být připraven podvědomě tasit zbraň, je něco podobného malým zázrakem a jen to dokazuje, že nehledě na to, kolik máme peněz, nehledě na to, jak jsme uznávaní a jakou moc máme, skončíme jednou všichni stejně. (22.09.2007)