Krstný otec

Film, jehož první polovinu jsem trochu protrpěl a v polovině druhé jsem toužil, aby nikdy neskončil. Co si pak o takovém snímku myslet? A hlavně, co si myslet o sobě jakožto divákovi? Že jsem se zase nesoustředil, jak jsem měl? Že jsem se spíše díval na rybičky v akváriu, jak si plavou sem a tam, hned vedle monitoru? Ne, to jsem nedělal. Hlučné vzduchové zařízení jsem paradoxně zapnul až v půlce druhé, která mě konečně chytla. Jako nejlepší film všech dob bych byl Kmotra schopen tolerovat ( i když mi tedy nakonec nezbyde nic jiného), kdybych v něm nalezl po obsahové stránce nějaký nezvyklý prvek. Já si prostě nemůžu pomoct, přišlo mi to obyčejné i nepříliš výrazné a kdybych nevěděl, jak moc je tento snímek klasikou a legendou, určitě bych se nesnažil tolik bádat nad jeho kvalitami. Představoval bych si silnější příběh, více působivosti. Akční scény mi nepřišly dvakrát zvládnuté. Myslím tím především rvačku na městské ulici a závěrečný masakr - neuvěřil jsem tomu. Naopak se mi velmi zamlouvaly nikoho nešetřící záběry momentálně zavražďovaných. Rovněž unikátní zjev Marlona Branda působil majestátním a zároveň znechucujícím a hrozivým dojmem. Také Nino Rota mě v druhé půlce přesvědčil o tom, proč je v souvislosti s tímto filmem tak často zmiňovaný. A ještě jednou musím připomenout, že po 90-ti minutách mě celé dílo, z pro mě veskrze záhadných příčin, které nedovedu nijak obstojně vysvětlit, opravdu chytlo a říkal jsem si, jak by bylo fajn tuhle noc nejít spát a stále dál a dál sledovat. Mé dojmy jsou tedy silně rozporuplné. Vůbec si říkám, jestli to na ty čtyři hvězdy cítím....avšak radši to tam prsknu, protože jinak bych si zase v diskusi vyslechl kapky....Teď jsem to ale zkazil, co? Sakra! (17.10.2006)

K tomuhle filmu nemá cenu psát nějaké dlouhé komentáře.... vše podstatné tu vystihli ostatní.... snad jen dodám, kdo neviděl měl by to fofrem napravit..... Nejlepší mafiánský film, jaký byl dosud natočen a výkon Marlona Branda bych označil za jeden z nejlepších v historii kinematografie a zároveň film, který nastartoval hvězdnou kariéru Al Pacinovi a Diane Keaton..... Pět hvězdiček za tenhle geniální mafiánský epos. (26.09.2007)

"Kde jsou všichni muži? Vendeta je všechny zabila."...Kmotr není jen nejlepší gangsterská sága, ale i ten nejlepší film o hrátkách mužů a údělu žen. A Al Pacino je ten nejlepší herec, kterého znám. I kdyby ani nepohnul brvou, dokáže hrát pouhýma očima. Nikdy nezapomenu na jeho pohled, kdy daruje Appolonii náhrdelník při námluvách, nebo když při pohřbu Dona Corleana pozoruje své odpůrce. Fantastico! Fenomenale! (19.10.2003)

Labužnická pochoutka nejvyšší kvality, která u mě ale bude asi navždy o něco málo níž než její knižní podoba. Problém je asi v komplikovanosti předlohy; podobný množství postav a příběhů ani na plátno snad převést nejde, protože každá scéna hraje v příběhu nějakou důležitou roli a bez ní prostě pokračovat nejde. Proto se mi filmový Kmotr zdál trochu "nejednotný" a neznat knihu, asi se i lehce ztrácím... Jenže co naplat, když to má tak výbornou atmosféru. Marlon Brando má jeden z nejfascinujícejších hlasů všech dob a Al Pacino musel snad být dobrým hercem od svého narození. Miluju ty pocity, kdy ve vás herec dokáže probudit mrazení v zádech jen svým pohledem. A miluju tu rodinnou atmosféru těchto filmů. Kdysi jsem četla, že za každým dobrým mafiánem zůstane několik mrtvých, ale tenhle film taky dokazuje, že vás nikdo nezabije jen tak. Všichni se k vám chovají jako největší kámoši, dokud vám několik vteřin před smrtí nedojde, že jste v koncích. Zradíte a jste mrtví a že těch postřílených a uškrcených není málo... O to šílenější se ale jeví odchod hlavní postavy, ve světě, kde si musíte dávat pozor na každé slovo a pořád být připraven podvědomě tasit zbraň, je něco podobného malým zázrakem a jen to dokazuje, že nehledě na to, kolik máme peněz, nehledě na to, jak jsme uznávaní a jakou moc máme, skončíme jednou všichni stejně. (22.09.2007)

Teprve stříbrné plátno mi konečně umožnilo pocítit velikost tohoto skvostu, který mi v omezené a mělké ploše televizní obrazovky přišel vždy jaksi rozvláčný a bez hloubky některých dalších Coppolových děl. Byl to, samozřejmě, omyl. Kmotr je neobyčejně robustní epikou, ryze narativním filmem, jehož monumentálnost je plná jemných detailů a scén vystavěných s architektonickou precizností (způsob, jakým režisér mistrně kombinuje různé složky vypravování, aby umocnil intenzivní napětí, je jedinečný). Nelze ho konzumovat po částech, nelze u něj vypnout pozornost. Coppola je intenzivní, scény do sebe logicky vplývají (prolínačkový střih není samoúčelný) a fascinující je sledovat proměny postav, které jakoby s filmem stárly a radikálně se vnitřně přetvářely. Kmotr je "film-život", radikální manifest fiktivního času, který svou sevřeností a silou dokáže zcela ovládnout ten aktuální. Podmanivý, kontemplativní zážitek, který to plátno velké skutečně potřebuje. (12.01.2011)