Hriešny tanec

„Mrzí ma, že som ťa sklamala, otec. Ale ty si ma tiež sklamal.“ Peniaze samozrejme nie sú všetko, ale... 6-miliónový rozpočet a celosvetová tržba 150??? Hriešny tanec sa bizarne vyníma v mojom rebríčku obľúbených filmov. Je zastretý hrubým šálom nostalgie. Patrí medzi osemdesiatkové a deväťdesiatkové klasiky a kultovky, na ktorých som vyrastal. Bol som skôr na horory a drsné trilery typu, takže romantický gýč by do tohto zoznamu teoreticky nielenže absolútne nemal zapadať, ale dokonca by mala byť smiešna čo i len taká predstava! Pamätám si, že som svojho času dokonca minul nemalé peniaze, aby som pod stromček daroval mame originálnu VHS. Vtip je v tom, že ak dáme bokom emócie, tak ono je to fakt kvalita. Má krásnu výpravu. Obrovský hotelový komplex uprostred čarokrásnej lesnej výpravy s jazerom je proste bomba. Disponuje fantastickou atmosférou; tvorcovia perfektne zachytili ospalú letnú atmosféru dovolenkárov, ktorí si zaplatia za to, aby si užívali jedlo, zábavu, voľný čas a spoločenské tance. Zároveň pod týmto na prvý pohľad dokonalým závojom drieme čosi zlovestné. Nočný život miestnych obyvateľov, ktorí tu zostávajú aj po tom, čo začiatkom septembra odídu poslední vysmiati hostia a miesto na jesenné a zimné mesiace ponorí do ticha a reality. Zároveň sa to obtiera o triedne rozdiely resp. o napäté vzťahy medzi jednoduchými sedliakmi žijúcimi na okraji lesov a bohatými mešťanmi, ktorí si sem cez leto prichádzajú vyhodiť z kopýtka a myslia si, že za svoje peniaze môžu všetko. Soundtrack? Bez komentára (už tie úvodné titulky). Okrem toho je výborne zachytená nielen doba prázdnin a 60. rokov, ale aj obdobie detstva a nevinnosti, o ktorú postupne prichádzame, ale predsa len sme ešte relatívne mladí, zdravotné problémy sú pre nás sci-fi, naši rodičia sú na vrchole síl a je pre nás nepredstaviteľné, že tu raz nebudú. Niektoré scény kultové. Tie tanečné sú fakt skvelé, živelné, intenzívne a vynaliezavé. Kasting? Akože sorry, ale Jerry Orbach je tu za ťažkého frajera (aj keď by som povedal, že nakoniec je krkom, ktorá otáča hlavou, mama, ktorá spočiatku naopak vyzerá ako krava, ale ako to už v živote chodí, nakoniec je všetko inak), Jennifer Grey je kosť a Patrick Swayze to svojou mužnou charizmou obohacuje o nový prvok. Niektorí tvrdia, že ústredný románik je zvrhlý (starší chlapík sexuálne namotá neskúsenú pannu z mesta). Ale jednak tu vlastne oň ani príliš nejde (naopak, obe postavy sa väčšinu filmu nemajú v láske, všimol si to vôbec niekto?) a jednak ten postarší chlapík je od ústrednej hrdinky starší v skutočnosti len o 8 rokov, čo mi nepripadá ako zverstvo. Áno, môžeme sa pravdaže baviť o tom, že Swayze vyzerá staršie a že Jennifer Grey (ktorá v skutočnosti vtedy mala pomaly už tridsiatku na krku), vyzerá na 17, ale čísla neklamú. Uznávam, že ľúbostné scény sú napísané zvláštnym spôsobom a tak sú následne aj zahraté a natočené. Viete, že to teoreticky mala byť romantika, ale zároveň Swayze naozaj môže miestami pôsobiť ako sexuálny predátor zvádzajúci neplnoleté dievčatá a následne, keď dostane, čo chce, tvári sa, že ich nepozná. Zároveň sám priznáva, že je tunajší gigolo: znudené paničky mu počas lekcie tanca bežne dávajú kľúče od izby. Ale čo je na tom zlé? Koľkí chlapi mu ticho závidia? Nejedná sa o démonizáciu sexu? Každopádne beriem, že nebyť takého konca, aký to má, bol by to naozaj príbeh o hajzlikovi. Ale končí sa to tak, ako sa to končí, takže v skutočnosti ide o príbeh o hajzlikovi, ktorý sa zmenil a našiel (dúfajme) lásku svojho života. (21.03.2009) (menej) (viac)

Pozor, osahuje SPOILERY!!!___Dirty Dancing je legendou mezi romantickými filmy. Podle této předlohy by se dalo udělat mnoho jiných tematicky podobných filmů se zaručeným úspěchem. Je pozoruhodné, že americkým producentům z továrny na sny se něco takového nepodařilo zopakovat. Proto jsem se rozhodl pomoci a vypsal jsem si na papír přesný postup, vycházející z originálu, kterého je třeba se držet. Kde to máme: Čtyři vejce, lžíce cukru, mlíko....... Ne tak to neni ten papír....Tak raději od začátku bez papíru......Léta páně 1963 si to Housemanovic rodinka rázovala po silnici do hotelu pana Kellermana. Kennedy byl ještě naživu (zastřelen v listopadu) a Beatles teprv začínali (v USA). Baby celá natěšená na práci u Mírových sborů ještě nevěděla, že příštích 14 dní si na Mírové sbory ani nevzpomene (Tak třeba za rok v Saigonu). O Hříšném tanci koluje celá řada klišé, jakože romantický kýč, slaďárna pro ženský atd. Těmto šablonám nahrává fakt, že už 3 desetiletí u filmu dojatě pláčou dívky a ženy mnohého věku, při pohledu na upoceného PATRIKA SWAYZEHO kroutícího boky v rytmu mamby. Ostatní si asi říkají 2x retro (80s, 60s) více peklo. Pozornému diváku ale neunikne fakt, že pod růžovou dekou pohádky o mladé holce, co si splnila svůj tajný sen, se skrývá něco mnohem více. Jedná se především o tzv. Kellermanovký komplex společnosti 60. let (pojmenováno podle hoteliéra Maxe). Tento se projeví hlavně v závěrečné scénce filmu, ale provází nás po celou dobu. Opravdu nevím, proč tolik zlidověla hláška „Baby nebude sedět v koutě.“, když hlavní roli má v závěrečné scénce právě Max Kellerman. Sentimentální dojetí pana Kellermana se svým „Mám pocit, že to končí.“ jeho stařecký rozjímání nad koncem sezóny, je něčím víc. Cítí, že mu ujíždí vlak a nestíhá držet tempo s novou vlnou 60. let. Slaví konec sezóny každý rok, ale tentokrát je pro něj o mnoho těžší představa, že ještě nějaká další sezóna bude. Celý život on a jeho rodina provozovali hotel. Dělali to dobře a fungovalo to. Má v sobě pýchu a hrdost na to, co dokázal. Chce pokračovat v tradici, ale už to nejde dělat stejně a nedokáže si to přiznat. Ani to, že se může mýlit. Doba se již změnila, ale představa, že by měl něco dělat jinak, je nepřijatelná. Kýčovitý sentiment společné písně______ „Join hands and hearts and voices Voices, hearts and hands At Kellermans the friendships last long As the mountains stand“ _________je přesně v duchu Kellermanovské tradice a mentality. Ta sice není špatná, ale zůstala myšlenkama 20 let nazpět. V roce 63 již působí směšně a tím ideálně kontrastuje se závěrečným tanečním vystoupením. V momentě, kdy se Kellerman připojí ke všeobecnému tanečnímu veselí, nastává rozhodující zlom v jeho smýšlení. On se sice již nezmění, na to je již příliš starý a zakonzervovaný, aby se změnil a začal dělat věci jinak, zůstává ale smířený. Už se přestal bránit věcem, před kterými do té doby zavíral oči a odmítal je. Pro něj je to vysvobození. Je to šťastný konec jeho kariéry, kdy neodejde zhrzený a zatrpklý do důchodu, ale s klidem uvolní své místo novým trendům nastupující květinové mládeže. Sám pak může s dlouholetými přáteli, rodiči těchto dětí, vzpomínat na staré časy, aniž by je dusil konzervativními večírky. Celkovou změnu přístupu generace otců, křečovitě držících klín v kormidle společenských mravů, doplňuje otec Baby svým závěrečným výrokem „Když se zmýlím, tak to přiznám.“, který zde má dvojí význam. Mezigenerační konflikt, o jehož síle svědčí i dobový Lennonův výrok „Nevěř nikomu, komu je přes 30.“, končí smírem. Tohle Kellermanovské procitnutí činí konec mnohem více dojemným, než se původně čekalo a je to myslím hlavně z důvodu, že to nebylo prvoplánově divákovi podsouváno. Konec filmu je vlastně i konec dlouhodobé konzervativní vize poválečné společnosti v USA, která vzala za své v 60. letech. Zde je tento celospolečenský přerod pěkně vyobrazen do pozadí romantické linky v prostředí rekreačního horského střediska. Aneb než řeknete o filmu, že je to romantická slaďárna bez obsahu, raději se nad ním nejprve zamyslete. Hudba totiž není jediným kladem filmu. :-) 80% (01.07.2011) (menej) (viac)