Šepot srdce

Na pohled nenápadný snímek je v podstatě mým nejoblíbenějším od Ghibli hlavně díky odzbrojující hyperrealistické Kondoově režii. Film nese poselství, že se člověk může brát vážně i ve věku těsně po skončení dětství, kdy je úplně na začátku a starším přijde naivní a směšný. Tím, že expicitně vyjadřuje podporu něčemu, co většinou bývá vysmíváno, je skuteče "pěkný" v etickém slova smyslu. Že poselství funguje je trochu zázrak a stojí to právě na vynikající režii, které se daří zobrazovat věci co v reálu trapně mohou působit tak, že se člověk trapně necítí a ukázovat, že v jádru takové vlastně nejsou. Jak zmiňuje JFL, rozhodně nejde o nějaký banální generický dětský film, ale má netriviální hlubší sdělení za které by se nemusel stydět ani mezi artovými filmy. Mimo lidský rozměr úmrtí Yoshifumiho Kondoa šlo zároveň o ztrátu velmi talentovaného tvůrce. (28.03.2020)

Jeden ze tří filmů studia Ghibli, který nerežíroval ani Mijazaki, ani Takahata (česky: Šeptání srdce). Romantický, vcelku banální příběh o první lásce, z kterého však perfektně vystavěný příběh, neuvěřitelně realisticky propracovaná animace a diváky motivující scenář Hajao Mijazakiho - dělá cosi nadprůměrného: Milý příběh, který vás doslova chytí za srdce vypraví o dívce Shizuku, která píše texty k písním a jednou by chtěla psát povídky a chlapci Seiji , který se touží stát výrobcem houslí. Majazakiho veskrze optimistické a pozitivní sdělení navádí děti, aby ve svém životě o něco usilovali a hledali věci, které dají jejich životu smysl. Při druhém shlédnutí jsem se více soustředila na animaci a doslova si vychunávala gesta jednotlivých postav. Možná až nadrealistická přirozenost a nenucenost gest dělá z toho to filmu „překrásné“ dílko. Kdyby všechna tato plus nestačila, pak dodávám, že v příběhu figurují dvě kočky a co může být lepšího než sledovat tajemné cesty kocoura, který žije zcela sám a sám rovněž cestuje tramvají. Studio Ghibli natočilo i méně povedené pokračování tohoto filmu s názvem Království koček. (PS: Film Šeptání srdce bych chtěla vidět ve svůj svatební den.) (22.05.2004)

Na tomto filme sa mi najviac páčila úžasná atmosféra jednej zo štvrtí Tokya, ktorá príbeh dokonale dopĺňala. Svet ako stvorený na dospievanie, zážitky a hlavne krásny príbeh, ktorý je obsiahnutý v tomto filme. V prípade Whisper of the Heart nemali fantáziu iba jeho tvorcovia, ale i samotná hlavná hrdinka, vďaka čomu môžeme lepšie preniknúť do jej mysle. Dej možno nie je tak originálny, ako sme pri filmoch od Štúdia Ghibli zvyknutý, no napriek tomu je tento veľmi pekne vykreslený. Prívržencom tohto žánru zhliadnutie určite odporúčam. (16.07.2010)

Oni dva by určitě spolu prožili krásný tvůrčí život, on by vyřezával housle a ona by psala knížky... Vzhledem k tomu, že něco podobného je i mým snem, moje ztotožnění s tou dívkou bylo dokonalé. Také mně se líbí tlustí, neohrabaní, ale důstojní kocouři (ale jenom na obrázku, ve skutečnosti fuj, nešáhnul bych na ně), důmyslné mechanické hračky, taky rád zpívám, ačkoli to moc neumím... Konec byl sice jak vystřižený z puritánského devatenáctého století, kdy muž žádá o ruku okamžitě poté, co se jí prvně dotkl, a první polibek si ti dva šťastní dávají až při svatbě, ále co. (16.02.2013)

Pokud čekáte typické Ghibli dílko, tak můžete být snad i trochu zklamaní, protože Whisper of the Heart působí velmi civilním a minimalistickým dojmem. Rozhodně nedostanete velký vymyšlený fantasy svět a jeho následnou epickou záchranu, spíše příběh mladičké dívky, která prochází menší (ne, vlastně ětší) osobnostní krizí. Stále však roztomilou, film si diváka podmaní citem a atmosférou, žádné Perfect Blue či podobné japonské anime psycho jako vystřižené od Kona se za rozervaností malé Shizuku naštěstí neskrývá. Není mi tedy vůbec s podivem, že režisér Kondô měl velkého mistra Mijazakiho nahradit v čele studia, o to větší ztrátou pro film bylo jeho brzké skonání v pouhých 47 letech. 70 % (01.05.2015)