Pred súmrakom

Věřím, že když se člověk kouká na tenhle film a potom ho má hodnotit nebo o něm něco napsat, tak vždycky bude psát o svých vlastních pocitech. Je tady hodně komentářů, které honosí příběh a zachycení reality, další zase zatracují nesmyslnost námětu... Nechci lidem brát jejich názor (což bych stejně nemohla udělat), ale myslím si, že ve skutečnosti se v jejich hodnocení hodnotí jejich vlastní já, jejich vlastní bytost, vlastní představy, vlastní přístup k životu. Film sám o sobě představuje jenom jakousi platformu pro naši vlastní mysl. Zrovna teď jsou skoro tři hodiny v noci, ale já bych nemohla jít spát a říct si, že ten komentář napíšu až zítra. Jistě, možná že zítra si sednu a opravím to, co jsem teď s mžourajícíma očima napsala, ale nemohla bych prostě vypnout svoje myšlenky a jít si lehnout a přemýšlet až zase potom. Všechno, co se mi honí hlavou, chci napsat teď, protože ten film ve mně svým kouzlem probudil touhu přemítat, hloubat, možná představovat si, co bych dělala sama, jestli bych se zachovala "líp" nebo "hůř" než hrdinové po tak dlouhé době, nebo prostě jen "jinak". Takže se mi ten film líbí, protože se mi líbí o těch věcech přemýšlet. Líbí se mi představovat, že ne úplně všechno, co řekli, byla pravda, a potom hádat, co tedy nebyla pravda a co ve skutečnosti chtěli říct. Takže ve skutečnosti mi tenhle film prožitkem připomíná čtení knihy než cokoliv jiného - ale je pravda, že každá knížka není pro každého a některé prostě baví číst jen někoho. Jenomže pokud to nezkusíte, tak nezjistíte, jak to je. ♥♥♥ (13.09.2008)

Romantika... s překvapivě chytrými postavami. Problém je, že nevedou nijak nápaditý dialogy a tímhle on-line kecáním zaplácly celý film. Není to herecký koncert, jako spíš koncert dvou herců, které se nám snaží vnutit představu jakési náhlé improvizace. Třetí postavou je kamera, rozuměje divák, kterého, tancujíce s oběma hrdiny, kamera zastupuje. (15.09.2008)

Po druhém zhlédnutí zvyšuju. Jako trilogie, ač neplánovaná, je to opravdu komplexní a kompaktní - jsem zvědavý, jestli se podaří navázat za dalších deset let. Dvojka úspěšně nahrazuje romantickou jedničku cyničtější realitou, ale zůstává příjemná a zároveň pravdivá atmosféra. To je největší přednost série - příjemné, ale zároveň přesvědčivé. Nenapadá mě srovnání. (29.07.2013)

Zatímco první díl je tak trochu naivní a lehce nedotažený, dvojka je naprosto dokonalou reflexí „vztahu po vztahu“, dalším krůčkem na cestě životem, ve kterém se dvojice sympatických protagonistů s naprostou nenuceností věnuje životním pravdám prostřednictvím vlastních reakcí. Ten film je očividná zkušenost, jehož rafinovanost dokonale podtrhuje otevřený konec. Kdyby se tvůrci tu rošádu myšlenek a pocitů snažili nějak zafinišovat, naprosto by zabili to kouzlo neurčitého. Takhle to má tečku, na kterou se nezapomíná. „Já vím“… (07.07.2008)

Pořád to funguje! Linklater pracuje s tím samým materiálem a přitom se nevykrádá, opět má k dispozici jen dva výborně civilně hrající herce a scénář jednoho dlouhého dialogu. Ten pracuje dobře, dost možná i díky spolupráci obou herců, kteří si nejspíš upravovali své charaktery a repliky tak, aby se s nimi mohli víc ztotožnit. Hlavní změnou oproti prvnímu dílu jsou témata, které oba třicátníci probírají. Už to není ta mile nervózní konverzace, plná ideálů dvou mladých lidí; uběhlo devět let a Paříž už není tím, co pro ně byla Vídeň. Oba mají závazky, oba od první schůzky zažili spoustu věcí... ale něco přece přetrvalo. Opět moc pěkné (i když o poznání drsnější), ale ani napodruhé mě to nestrhlo, takže zůstávám u čtyř hvězd. Konec je ovšem ohromný! 80% Poznámka pod čarou: Takovéhle filmy se dají natočit i u nás, to mi neříkejte, že na to nemáme prachy... Tak proč je nikdo netoči?! (04.07.2006)