Muž, ktorý nebol

Pro mě překvapivý a zcela odzbrojující film. Souhlasím, že tento snímek Joela a Ethana Coenových není noirem, jelikož "černý film" je vymezen především dobou. Ale líbí se mi užití výrazu - neonoir. Je tedy spíše poctou filmům, které ve 40. a 50. letech minulého století reflektovaly kulturní a politické vlivy ve Spojených státech a staly se díky svému přízračnému stylu spíše novým směrem filmového umění než pouhou reflexí. Podobu můžeme nalézt jak v charakteru a formě, tak ve volbě způsobu technického zpracování. Zápletka je samozřejmě kriminální a snad neprozradím příliš, když řeknu, že se jedná o vraždu. Je zde víc než kdy jindy patrná "špinavost" a zkorumpovanost světa - druhá strana mince. Jakoby zmizela nějaká clona a odhalila divákovi dříve neviděné zkažené jádro společnosti, kde však vždy zbývá nikdy nenaplněná jiskřička naděje. Zobrazované prostředí není nijak ohyzdné, zato z něj však čiší depresivní všednost a osamocenost. Povětšinou je noc nebo šero (kterým působí i mnohé interiéry), kdy vznikají pitvorné stíny a vše, co je za dne jakkoliv krásné, vzbuzuje touto dobou obavy a hrůzu. Ale přes všechnu stylizaci a bezchybnou režii by tento film byl polovičatý bez fantastického projevu Billy Bob Thorntona. Ten odvádí vynikající výkon v roli Eda Cranea, životem otráveného zaměstnance typického amerického holičství. Ed vede jednotvárný život, je často zmítán silnou paranoiou a pomalu nerozeznává realitu od iluzí (létající talíře). V důsledku těchto exotických stavů vědomí jedná často tak, jak by se za běžných okolností pravděpodobně nezachoval. Ed Crane boří dnešní zažitý model o vlastnostech ústředních postav. Je pasivní a odtažitý a přitom ve filmu vynikne. Ani jeho identita není příliš konkretizovaná, což je příznačné názvu filmu. Vlastně sám sebe vnímá velmi méněcenně a ve svých vypravěčských monolozích se o sobě dokonce zmíní jen jako o "přízraku". Jeho život je postupem čím dál nuznější a nevyhnutelně vede k z mého pohledu hlavnímu motivu tohoto filmu - ztrátě kontroly nad svým životem. Nejvyšší mocí je zde totiž osud, jehož bizarním machinacím se pouhý člověk nemůže ubránit. Zvláště, když vlastně vůbec nebyl. (19.02.2006)

Sled fotografií, kterým bratři Coenové darovali pohyb a skvělé dialogy. Absurdita snímku je vystavena tak, aby budila dojem prosté nahodilosti v životě člověka, který je spíše pozorovatelem, než aktivním přispěvatelem k směřování vlastní cesty. Teda, pokusí se být iniciativní jednou a na nečekané důsledky koukáme zbytek stopáže. Tím nejhezčím ale beztak zůstává vizuální stránka. (21.07.2015)

Psychologické drama ve stylu padesátkových noir filmů nemohlo být natočeno lépe. Je pravda, že bratři Coenové už asi nikdy nenatočí nic úplně "normálního" a jejich lehce monotónní vyprávění nepadne každému do noty, ale zde to všechno fungovalo naprosto skvěle. Ruku v ruce s parádní kamerou, dobře zvoleným černobílým zpracováním a v neposlední řadě již tradičně famózním Billy Bob Thorntonem v hlavní roli to jde hold ihned o něco snadněji, navíc řídí-li to všechno režiséři, jejichž filmy mají jednoduše zcela jinou krevní skupinu než všechny ostatní. Možná to není dokonalé, příběh není zrovna nadupaný a rozhodně by mu stačilo mnohem méně než 110 minut, ale už jen za Thorntonův podmanivý hlas a závěrečný pohled tenhle film stojí za to vidět... A ne jen jednou. (29.06.2012)

„The more you look, the less you really know.“ Bezvýznamnost může být jen zdánlivá, neboť stačí okamžik a roztáčí se osudová kola směr cesta do pekel a ta je jak dobře víme tradičně dlážděna dobrými úmysly.. Pocta Coenů filmům noir (odkazy na Hluboký spánek, Asfaltovou džungli aj.) s dávkou jejich typického absurdna navrch, která plyne pomalu jako kouř z cigarety mlčenlivého Boba T. a kdyby plynula ještě pomaleji, tak by se snad zastavila. Beethovenovy klavírní sonáty, Velkej Dave Gandolfini i neřízená právnická střela Shalhoub na jedničku. A lakonický holič Ed? Ten si teď už jistě bude pamatovat, že v kadeřnictví nemá brát zákazníky po zavírací době.. (03.06.2009)

Už som videl niekoľko filmov od Coenovcov, takže nemôžem povedať, že mi je ich dielo neznáme. Ale ani to, že patrím k ich nekritickým obdivovateľom. Ich tvorba je zaujímavá a nevšedná. Platí to aj o Mužovi, ktorý nebol, ktorý radím k tomu lepšiemu z ich tvorby. Voľba čiernobieleho filmového materiálu a Billyho Boba Thorntona do hlavnej úlohy boli pre úspech filmu rozhodujúce. Frigovsky nehybná tvár hlavného hrdinu akoby symbolizovala nehybnosť jeho prázdneho a stereotypného života. Ale nielen on, ale aj ostatné postavy sú výborne vykreslené. Vrátane mladučkej Scarlett Johansson povinne cvičiacej Beethovenovu Mondschein sonate, ktorá sa nevymyká z plejády neúspešných a problémových postáv zaľudňujúcich tento film. Príbeh má množstvo peripetií, ktoré umožňujú nevnímať jeho relatívne pomalé tempo. Som rád, že som si pozrel tento film. Len som mal po istom čase nutkanie spočítať scény, v ktorých Ed Crane nefajčil. Ak by justícia chvíľu počkala, nepotrebovali by na exekúciu ani elektrické kreslo. (02.08.2012)