Zbytečná krutost

Filmy od bratrů Coenů jsem docela dlouho nějak přehlížel, přestože Big Lebowski je jeden z mejch nejoblíbenějších filmů. Až v poslední době se mi dostaly do rukou další dvě jejich díla - Fargo a Zbytečná krutost. Fargo jsem viděl dřív a hodně se mi to líbilo, takže jsem byl zvědavej i na tenhle film. Věděl jsem, že to bude v podobnym duchu jako Fargo, ale spíš jsem čekal, že to až tak dobrý nebude. Přecejenom je to jejich první dílo, takže jsem žádný zázraky nečekal. Ale bezprostředně po zkouknutí je muj názor takovej, že Zbytečná krutost je ještě o trochu lepší než Fargo. Jinak mně teda nejlepší přišla část, která se odehrávala někde uprostřed filmu. Ostatní spíš vychvalujou konec, ale ten mi připadal možná trochu uspěchanej. Akorát scéna v koupelně s otevřenym oknem a se sprchovym závěsem mi zase připomněla Fargo (akorát tam to bylo přesně naopak a scéna se odehrála na začátku). V každym případě se mi film líbil a já už se těšim, až se podívám na nějakej další film od Coenů. (05.01.2008)

Svými prvními filmy – Zbytečná krutost a Raising Arizona – bratři Coenové jasně stanovili dva směry své nadcházející tvorby – seriózní dramata/thrillery/noir a bizarní černohumorné komedie – které se v pozdějších dílech pak různě proplétaly (např. Seriózní muž, Po přečtení spalte,…). Zatímco pozdější Raising Arizona spadá do druhého směru, jejich debut Zbytečná krutost je čirou esencí směru prvního. Ústředním motivem zde je pro Coeny typické osnování a následná realizace pečlivého plánu daleko za hranicemi zákona, který se nakonec ošklivě pokazí. Spolu s Mužem, který nebyl je Zbytečná krutost filmem, který nejvýrazněji pracuje s žánrem film-noir, ve vypjatých momentech pak zabředává do čirého thrilleru a naleznou se zde i čistě hororové prvky. Atmosféra houstne konstantně s přibývajícími minutami a v poslední čtvrthodině se mi pro veškeré to napětí tajil dech. Je fascinující, že už tato prvotina Coenových oplývá nezaměnitelně precizní režií, jednotlivé scény jsou dokonale vysoustruženými audiovizuálními díly silně brnkající na divákovy nervy a navzdory „dějovému minimalismu“ jsem se ani na minutu nenudil. Spolu s filmem Tahle země není pro starý je Zbytečná krutost nejkrutějším a nejméně humorným (typického černého humoru zde je opravdu poskrovnu) dílem bratří Coenových. (02.07.2010)

Grandiózní ántré bratří Coenů do filmového světa. Výtečný psychothriller s partou herců na malém prostoru. Za zmínku stojí skvělá práce s kamerou - ty nájezdy nemají chybu. Díky využití nepříliš známých herců film nabývá na autenticitě (vynikající M. Emmet Walsh). Film je od začátku do konce napínavý, má dusnou Texaskou atmosféru, jednu kultovní drsnou dvacetiminutovou scénu beze slov a hudby a závěrečnou desetiminutovku, při které se tají dech. Coeny prostě můžu. 95%. (30.09.2008)

I ve vidlákově jsou jedinci, kteří překročí hranice manželského slibu. Prachatý a brzy zahořklý majitel baru zjistí, že mu žena zahýbá. S jeho zaměstnancem. Najme si cynické soukromé očko a objednává dvojnásobnou vraždu. Děj se odvíjí velmi pozvolna, ale velmi funkčně. Všechny postavy mají nějaký škraloup, Coeni je postupně odkrývají. Velmi pomáhá kamera Barryho Sonnenfelda (pozdějšího režiséra Mužů v černém a Addamsovy rodiny), jehož záběry umocňují mrazivou atmosféru. Radost sledovat je i herce. Debutující Frances McDormand nebo nechutně mluvící texaský balík M. Emmet Walsh se zapíšou do divácké mysli. Bratři Coenové omrkli od nezávislých tvůrců, jak produkovat vlastní filmy, vysypali prasátka a natočili jeden ze svých společných scénářů. Vypadla z toho vydatná nezávislá pecka, která sbírala ceny na významných festivalech. Svérázná pocta klasickému filmu noir platí za průkopníka americké žánrové postmoderny. Po právu. A u mě platí za solidně mrazivý kus od tvůrců, kterým jsem až na výjimky (Fargo) nikdy nepřišel pořádně na chuť. (05.06.2016)

Uff, neviděl jsem od Coenů všechno, ale tahle jejich prvotina je mazec a pro mě jednozačně jejich top. Úžasný scénář a rozehrání situací do kterých jsou postavy vrženy, k tomu naprosto hustá a vystihující atmosféra, která se s blížícím se koncem stupňuje víc a víc. V několika momentech člověk neví jestli má vyprsknout nebo čučet s otevřenou hubou dál. Několik lekaček (nejlepší je ta s ranníma novinama, superrr nápad :-) ) působí ještě víc než v nějakym hororu. (14.12.2009)