Lovec jeleňov

Najděte si na stěně bod. Nejlépe nějakou vadu omítky, šmouhu po malování či nerovnost. Barevné stěny s vícero vadami výhodou, vychutnáte si následující tři hodiny daleko intenzivněji. Natáhněte si budík tak, aby zazvonil přesně za 183 minut. Zafixujte očima výše zmíněný objekt a civte na něj až do zazvonění budíku. Těm méně osvíceným z vás, kteří by tu hloubku a intenzitu nechápali, je povoleno najít si body dva a občas mezi nimi těkat očima. CRRRRRR! Tak to byl Lovec jelenů, moji drazí... Abych tedy příliš nekřivdil, ruleta je výtečná. Můžete se tedy zhruba v polovině na deset minut zadívat z okna, ale poté ihned šupky dupky zpět na zeď!!! (18.05.2010)

Film se dostal do té části, kdy proti sobě sedí De Niro a Walken. V té době už ruskou ruletou zocelení vojáci a do jisté míry zmagořelí přátelé, míří na své spánky a mačkají spoušť. A přesně v téhle chvíli jsem se klekl před obrazovku.....zatnul ruce do koberce a....se zrcadlovýma očima, vystresován a s větou "Vraťte mi můj život zpátky!!" na ústech. Snad jsem jim chtěl nějak pomoct. Jo, pomoct. A v tom spočívá síla Lovce jelenů. Nechápu proč, když už od mala vím, že postavy ve filmech nejsou skuteční lidé, nežijí- jsou fikce. A i přes to jsem na televizi mluvil jakoby byla živá. Dodával jsem postavám přes obrazovku, byť někdy mimo mísu, rady, jak bych se řídil já a kam mají jít a kam ne.____ Většina filmů mě nechávají v bohorovném klidu (co se týče vypjatých scén), ale Cimino mě přesvědčil, že když se chce, tak to jde. Natočil film přesahující slovo umění v němž hrají herci těch nejzvučnějších jmen. Herci, kteří ze sebe emoce opravdu soukají tak přesvědčivě, že jim to opravdu věříte. Není divu, když De Niro prohlásil, že to pro něj bylo nejtěžší natáčení vůbec. A pro mě to bylo nejtěžší emociální kladivo poslední doby a nebýt mé sestry, nikdy bych ho neokusil :D (02.08.2008)

Lovce jelenů je těžké hodnotit. Na jednu stranu obsahuje herecké výkony jaké se nevidí každý den i neuvěřitelné množství silných scén, ze kterých se rychle neoklepete. Natož že byste na ně snad někdy zapomněli. Na druhou stranu má naprosto neopodstatněnou délku stopáže. Přes hodinu se čeká na Godota (3/5), ten se pak na čtyřicet minut dostaví (5/5), jenže se rychle klidí ze scény a tak se čeká dál (4/5). Tentokrát na konec, kdy se Godot ještě na pár minut přeci jen vrátí (5/5). V každé z částí by se našly celé pasáže, které jsou tam navíc či by šly výrazně prostříhat, aniž by to mělo výraznější dopad na film jako celek. Mění cokoli z oho zásadnost Lovce jelenů? Samozřejmě že ne, jen ho všichni znají a všichni si ho pamatují "kvůli tamtomu". A přitom o to vůbec nejde a je tomu věnována minoritní část stopáže. (10.02.2008)

Autory vyfabulovanou vietkongskou ligu ruské rulety možno brát jako alegorii, či chcete-li symbol, který je nejdřív v pensylvánském rezavém pásu mezi všemi těmi obřady, slavnostmi, kamarádstvím a malichernými půtkami netknut, aby se po návratu na stejné místo nelítostně vložil do hry. Ti, co se vrátí, dostanou tak málo a o tolik přijdou. Není se co divit, že válka pro ně často skončí až tou jednou ránou.. Na rozdíl od Apokalypsy nebo Full Metal Jacket si Cimino hůře obhájí přítomnost úplně každého záběru, ale jeho epické protiválečné drama patří mezi ty filmy, které i po dekádách mají diváka měnícího se v čase čím oslovit. Mě třeba scénou lovu po návratu, kdy setkání se spárkatou trofejí už má zcela jiný význam či okamžiky v baru těsně před odjezdem, kdy bujaré veselí přeruší hra Chopina na klavír. Všichni tuší, co se blíží a nejlépe to ví John Cazale. A samozřejmě, Cavatina.. (09.05.2023)

Je jedno, že toho moc nenatočil a že v pozdější fázi své tvorby prokazoval jistou stagnaci. Stačily tři filmy – LOVEC JELENů, NEBESKÁ BRÁNA a ROK DRAKA, aby se Michael Cimino stal v mých očích jedním z největších světových filmařů 20.století. Je strašná škoda, že Cimina divácké nepochopení a finanční potíže později zdeptaly natolik, že ztratil tvůrčí jiskru a uzavřel se do sebe. Budu parafrázovat filmového kritika Jaroslava Bočka při jeho hodnocení ´Markety Lazarové´ a napíšu, že ´Lovec jelenů´ a ´Nebeská brána´ jsou zjevení, obrovité balvany, které tu vyrostly a náhle pohnuly našimi filmovými a estetickými měřítky. Ciminův film je vyprávěn pozvolna, v celé své epické šíři, jakou můžeme vidět třeba u stěžejních děl Davida Leana. Ruská ruleta, ve které se hraje přímo o životy hlavních postav, je tu jakousi metaforou války a člověk se musí jenom pousmát nad nepochopením ze strany Jane Fondové, která Cimina obžalovala (samozřejmě neprávem) z rasismu a „podkuřování“ vládní garnituře. __PS: Díky bohu za blu-ray technologii. Na modrém nosiči vypadá Lovec jelenů oproti vyblité dvd edici přímo fan-ta-sti-cky. (09.04.2014)