Lovec jeleňov

Najviac ma bavila prvá hodina v Pensylvánii pred odchodom na vojnu. Tvrdá robota, svadba, pijakovanie, lov, všetko dýcha človečinou, kulisy a postavičky sú mimoriadne autentické a ešte k tomu rusínska (Lemko Hall!) komunita. V dobrom to dýcha starým českými a juhoslovanskými filmami. Akonáhle sa ale príbeh presunie do Vietnamu, je to hollywoodska fantazmagória niekde medzi Apocalypse Now a Rambo II. Prvá ruská ruleta je ešte celkom pôsobivá, ale to, že sa na to fixuje celý zvyšok filmu, je úplný bizár. Návrat domov a osudy po vojne už nemajú tú citlivosť a vierohodnosť prvej tretiny filmu a čím ďalej tým viac som pozeral na hodinky. Navyše celé to pôsobí dosť nesúrodo (strašne vidieť, že pasáž s ruletou pochádza z iného scenáru, ktorý sa odohráva v Las Vegas). Ale casting je úplne parádny! (11.09.2022)

Schválně, kolik si vybavíte amerických filmů, které začínají scénou v továrně a jejich hrdiny jsou dělníci, řadoví zaměstnanci živící se rukama? Příběhy bílých límečků, právníků, lékařů a businesmanů se americká kinematografie jen hemží, ale na mapování osudů "blue collars" byla víc než skoupá. Lovec jelenů je považován za jeden ze tří nejzásadnějších filmů o vietnamské válce, já ho vždy mnohem víc vnímal jako jeden z nemnoha snímků o chudých bílých mužích, dnešních voličích prezidenta Trumpa. Budu asi jeden z hrstky filmových diváků, koho víc zajímá první část filmu věnovaná partě kamarádů z jedné slévárny, jak se baví po práci a slaví svatbu jednoho z nich. Válečná část zaujímá ve skutečnosti jen malý díl snímku a ještě k tomu ten nejméně zdařilý. Zařazení branců z jedné lokality do téže jednotky možná patřilo k praxi americké armády, zajetí skupiny kamarádů a jejich společný útěk už ale zavání typickou filmařskou účelovostí. Nedělám si nejmenší iluze o tom, že by Vietnamci se svými zajatci zacházeli v rukavičkách, neměli k tomu ostatně důvod, ale že by likvidovali Američany tak marnotratně, se mi nezdá - představovali příliš cenné zboží a propagandistický trumf. Motiv ruské rulety sice do hazardem nasáklé jihovýchodní Asie zdánlivě patří, ale že by jí propadl voják, který právě přežil frontové nasazení a sáhl si na dno, mi přijde z psychologického hlediska nesmyslné. Chápal bych narkomanii, sklon k násilí či neschopnost se znovu začlenit do komunity, ale tohle? Motiv ruské rulety mi zkrátka přišel vždycky umělý a výrazně rušivý, Nickova vykořeněnost se dala popsat realističtějším způsobem. Z filmu mi nakonec nejvíc utví pár působivých scén ze Saigonu těsně před pádem režimu a hvězdné herecké obsazení. Že bych si ho ale spojoval s nějakým vyjímečným diváckým prožitkem, říct nemůžu. Pro běžného diváka bude navíc problém se stopáží a tempem, 183 minut je vážně velké sousto. Lovce jelenů nevnímám jako válečný film, spíš jako drama o generaci amerických mužů, jejichž mládí (de)formovala válka ve Vietnamu. Celkový dojem: 60 %. (13.06.2017)

,,Však jsme to vyhráli..." ,,Jo" ,,Už musím jít pracovat." V jednom z nejlepších filmů americké kinematografie 70. let, v přesvědčivém sociálně-protiválečném snímku Lovec jelenů, je válka reflektována jako pouhá epizoda života, ovšem tak důležitá, že ovlivňuje kvalitu života samého. Válka v objektivizovaném pohledu - to je ta věc v hlavě, která lovci jelenů vychýlí zbraň v rozhodující fázi výstřelu, to je ruská ruleta se životem. Právě motivem ruské rulety se tenhle snímek proslavil a tento leitmotiv vinoucí se větší částí filmu sice odkazuje k ruskojazyčnému původu hlavních postav a jejich komunity, sociálně a především hodnotově však stojí k ruské ruletě v opozitu. Je to vlastně absurdní paradox - silně socializovaní a ukotvení hrdinové tohoto příběhu živící se manuální prací a tím si utvrzující hluboce fixovaný žebříček životních hodnot utápí sice svůj život v alkoholu, ale i přesto si ho velmi váží a cení si ho. K uspokojování svých potřeb nepotřebují praktiky dekadentních carských plukovníků znuděných životem. Ty k nim přinese až absurdní svět války negující dosavadní hodnoty a tříštící pevnou sociální kotvu jejich komunity. Jako jsou různé cesty k zobrazení života, jsou i různé způsoby filmového zobrazení války - někdo použije princip vizuálně otřásající (Apokalypsa), jiný autentizující (Četa), v Lovci jelenů je válka vylíčena spíše v psychologických dopadech na život a psychiku člověka. A všechny vyobrazení dohromady utvoří celistvý obraz hrůzy Vietnamu... Podobné filmy: Apokalypsa, Četa, Olověná vesta, Oběti války, Narozen 4. července, Nebe a země, Tábor tygrů (21.07.2008)

Poprvé jsem to viděl, když mi bylo asi tak 16 nebo 17 let a tu svatbu jsem tehdy prostě nevydržel, takže jsem to nedokoukal. Teď jsem se teda odhodlal zkusit to znovu a musim říct, že ten začátek je opravdu záživnej asi jako Husákovy novoroční projevy. Pokud teda přežijete cca 1 hodinu svatby, následnýho veselí, slavení, chlastání a tancování + několik minut z výletu na lov jelena, což je taky pěkná nuda, tak se děj střihem přesune do vietnamský džungle a od týhle chvíle se to konečně rozjede a dočkáte se několika scén, který opravdu stojej za vidění. Celkově jsou moje pocity z filmu ale dost rozporuplný, takže 3 hvězdičky jsou tak akorát. Jestli chcete vidět film o válce ve Vietnamu, tak zkuste radši třeba Četu. (01.06.2007)

Lovce jelenů nevnímám jako válečný film, ale jako film o velkém přátelství. Práce, kulečník, svatba, lov jelenů ..... to všechno mi ukázalo, jak ty lidi žili "předtím": kamarádskou soudržností, tradicí, zvyky, ideály, radostí ze vzájemné společnosti. To vše se otřáslo válečnými hrůzami a přežít to peklo byl jen začátek bolesti, samoty a izolace, protože nesdělitelná zkušenost je hráz a postava Roberta De Niro byla symbolem snahy dát ty tři pošramocené bolavé duše znovu dohromady a tím je zachránit. Všichni tři pánové v hlavních rolích si hrábli na herecké a jistě i psychické dno. Silný a přes děsivé scény neskutečně dojemný film. (22.07.2005)