Lovec jeleňov

Lovce jelenů je těžké hodnotit. Na jednu stranu obsahuje herecké výkony jaké se nevidí každý den i neuvěřitelné množství silných scén, ze kterých se rychle neoklepete. Natož že byste na ně snad někdy zapomněli. Na druhou stranu má naprosto neopodstatněnou délku stopáže. Přes hodinu se čeká na Godota (3/5), ten se pak na čtyřicet minut dostaví (5/5), jenže se rychle klidí ze scény a tak se čeká dál (4/5). Tentokrát na konec, kdy se Godot ještě na pár minut přeci jen vrátí (5/5). V každé z částí by se našly celé pasáže, které jsou tam navíc či by šly výrazně prostříhat, aniž by to mělo výraznější dopad na film jako celek. Mění cokoli z oho zásadnost Lovce jelenů? Samozřejmě že ne, jen ho všichni znají a všichni si ho pamatují "kvůli tamtomu". A přitom o to vůbec nejde a je tomu věnována minoritní část stopáže. (10.02.2008)

Velenudný rozjezd (svatba, lov) se po přesunu do Vietnamu změní v parádní drama (ruská ruleta v zajateckém táboře), které sice po návratu domů zase upadne do nudy, ale na konci se film ještě zablýskne vynikající scénou, kdy de Niro hraje naposledy ruskou ruletu s Walkenem. Bez rychloposuvu bych ten film nikdy nedal. Holt, Cimino. (16.10.2006)

Najděte si na stěně bod. Nejlépe nějakou vadu omítky, šmouhu po malování či nerovnost. Barevné stěny s vícero vadami výhodou, vychutnáte si následující tři hodiny daleko intenzivněji. Natáhněte si budík tak, aby zazvonil přesně za 183 minut. Zafixujte očima výše zmíněný objekt a civte na něj až do zazvonění budíku. Těm méně osvíceným z vás, kteří by tu hloubku a intenzitu nechápali, je povoleno najít si body dva a občas mezi nimi těkat očima. CRRRRRR! Tak to byl Lovec jelenů, moji drazí... Abych tedy příliš nekřivdil, ruleta je výtečná. Můžete se tedy zhruba v polovině na deset minut zadívat z okna, ale poté ihned šupky dupky zpět na zeď!!! (18.05.2010)

Válka v tom teda abych pravdu řekl příliš není, nebo rozhodně není natolik nakolik bych já chtěl. Začátek filmu se úděsně táhne, ale je důležitý pro další vývoj filmu, to co dělá filmem tak slavným není film samotný, ale jednotlivé nezapomenutelné scény, které se opravdu musí vidět, a až pak pochopit, jinak je to ale podle mě zdlouhavá a relativně i průměrná výprava do světa oblkopeného válkou. Fakt, že v první hodině filmu se toho moc neděje mě totiž docela znechutila, aby mi pak ukázala, jak z diváka umí vyrejžovat napětí až do samého dna, kde jsem propotil triko a po skončení filmu ho mokrý musel jít usušit. Jenže válečný film si mě má získat akcí, a nejen akcí, také hlavně okolím, tak jak to ukazuje Coppola v Apokalypse. V lovci jelenů, když si vzpomenu na ruskou ruletu, je to sice dost, ale pro celkový objem filmu hodně málo. Vždyť je přes tři hodiny dlouhý...Rozhodně jsem ale rád, že jsem tento film mohl vidět. Sice jsem byl trochu zklamán tím vším, ale jinak jsem se i přesto skvěle bavil, po první hodině nudy určitě až do konce. (18.10.2008)

,,Však jsme to vyhráli..." ,,Jo" ,,Už musím jít pracovat." V jednom z nejlepších filmů americké kinematografie 70. let, v přesvědčivém sociálně-protiválečném snímku Lovec jelenů, je válka reflektována jako pouhá epizoda života, ovšem tak důležitá, že ovlivňuje kvalitu života samého. Válka v objektivizovaném pohledu - to je ta věc v hlavě, která lovci jelenů vychýlí zbraň v rozhodující fázi výstřelu, to je ruská ruleta se životem. Právě motivem ruské rulety se tenhle snímek proslavil a tento leitmotiv vinoucí se větší částí filmu sice odkazuje k ruskojazyčnému původu hlavních postav a jejich komunity, sociálně a především hodnotově však stojí k ruské ruletě v opozitu. Je to vlastně absurdní paradox - silně socializovaní a ukotvení hrdinové tohoto příběhu živící se manuální prací a tím si utvrzující hluboce fixovaný žebříček životních hodnot utápí sice svůj život v alkoholu, ale i přesto si ho velmi váží a cení si ho. K uspokojování svých potřeb nepotřebují praktiky dekadentních carských plukovníků znuděných životem. Ty k nim přinese až absurdní svět války negující dosavadní hodnoty a tříštící pevnou sociální kotvu jejich komunity. Jako jsou různé cesty k zobrazení života, jsou i různé způsoby filmového zobrazení války - někdo použije princip vizuálně otřásající (Apokalypsa), jiný autentizující (Četa), v Lovci jelenů je válka vylíčena spíše v psychologických dopadech na život a psychiku člověka. A všechny vyobrazení dohromady utvoří celistvý obraz hrůzy Vietnamu... Podobné filmy: Apokalypsa, Četa, Olověná vesta, Oběti války, Narozen 4. července, Nebe a země, Tábor tygrů (21.07.2008)