Lovec jeleňov

Autory vyfabulovanou vietkongskou ligu ruské rulety možno brát jako alegorii, či chcete-li symbol, který je nejdřív v pensylvánském rezavém pásu mezi všemi těmi obřady, slavnostmi, kamarádstvím a malichernými půtkami netknut, aby se po návratu na stejné místo nelítostně vložil do hry. Ti, co se vrátí, dostanou tak málo a o tolik přijdou. Není se co divit, že válka pro ně často skončí až tou jednou ránou.. Na rozdíl od Apokalypsy nebo Full Metal Jacket si Cimino hůře obhájí přítomnost úplně každého záběru, ale jeho epické protiválečné drama patří mezi ty filmy, které i po dekádách mají diváka měnícího se v čase čím oslovit. Mě třeba scénou lovu po návratu, kdy setkání se spárkatou trofejí už má zcela jiný význam či okamžiky v baru těsně před odjezdem, kdy bujaré veselí přeruší hra Chopina na klavír. Všichni tuší, co se blíží a nejlépe to ví John Cazale. A samozřejmě, Cavatina.. (09.05.2023)

Přiznání uživatele: Čekal jsem osm let než to řeknu. Tohle je nejlepší film, který jsem ve svém životě viděl v kině. Budu rád, když se to změní, ale mám za to, že už nejspíš ne. V roce 2012 jsem byl poprvé na festivalu v Krnově. Od té doby se tam snažím jezdit každý rok, protože mám za to, že lidsky i filmově pro mě nic lepšího neexistuje. Mám rád uzavřené světy, americkou kinematografii, halloumi a pohraničí. A taky jsem trochu konzerva. Tehdy nám jej pustili v sobotu večer. Kino bylo narvané, úvod zdůraznil, že kopie je blow-up a trochu načervenalá, promítač to založil a jelo se. Často se přistihnu, že lituju, že jsem tolik filmů zkonzumoval tak brzo a tak hromadně, že už sem tam z archivů musím hodně dolovat. Ale pak si uvědomím, že jsem jich hodně nepochopil a vždycky si je můžu pustit znova. Tedy ne pustit, ale objevit a prožít. To byl tehdy i případ Lovce jelenů, kterého jsem jako mladší dal ve filmovém klubu na ČT2 a jako spousta lidí jsem myslel, že to snad nikdy neskončí. Tentokrát to ale fungovalo jinak. Vzpomínám si, jak se mi na několika místech chtělo brečet, jak jsem nevěděl co dělat s tou neskutečnou tenzí, kterou jsem s těmi lidmi zažíval a jak bylo v sále to absolutní, hrobové a hodně napjaté ticho až do konce závěrečných titulků. Takový společný prožitek jsem zažil jen párkrát v životě a vím, že se mu v mých očích v rámci umění nic nevyrovná. Ten film ve mně zůstal. Ukázal mi tehdy něco, co jsem si ani nedokázal představit, a to jak lehce, trvale a ne zrovna k dobrému se může změnit lidský život. Ukázal mi hodnoty o kterých jsem předtím nepřemýšlel. Ukázal mi válku jinak, než jsem ji do té doby vnímal. Šli jsme se po projekci obratem opít. Pamatuju si kamarádku, která jako první promluvila a řekla, že musíme jít na panáky. A stalo se. Nemluvili jsme o tom, příliš jsme to neanalyzovali, ale věděli jsme, že jsme spolu něco zásadního prožili. Jsem a budu za to vděčný. A možná si Lovce jelenů někdy pustím znova a budu zase tancovat na stole a pokoušet se o zpěv „Can’t také My Eyes of You.“ (09.04.2020)

Film a celkový príbeh sa s nami hrá! Ešte v polovici filmu som nevedel, kam sa bude film uberať. Postupom času som si to uvedomil a zistil, o čom film je. Nádherná spoveď o tom, čo z vojakov spraví vojna. O tom, čo my nevidíme. Ľudia nevidia to, ako sa veteráni v Amerike trápili. A vláda im to ešte sťažovala. Veľké privítanie a čo potom. Nemajú sa kam vrátiť, nemajú domov a vo vojne častokrát stratili najbližších. Za každou ranou (napr. keď čašníčke spadne tácka) sa vyľakajú na smrť s hrozbou výstrelu. Perfektne spracovaný príbeh. Spracuje každého. 85%. (01.05.2006)

Je mi trochu s podivem, že v době, kdy ještě neexistovalo mnoho válečných filmů z Vietnamu (vím o jednom), se Lovec jelenů vydal hned tou alternativní cestou, tedy nesoustředil se ani tak na válku samotnou, jako na její důsledky a vliv na lidi. První housle v něm nepochybně hraje propracovaná psychologie postav, ty jsou dobře napsané a ještě lépe zahrané (De Niro + Walken)... Jako blesk z čistého nebe udeří válka nejen do lidiček ve filmu, ale i do diváka, neboť po dlouhatánském vykreslování předchozího života postav se jedním ladným střihem přepneme přímo do zvěrstev Vietnamu a "kultovní" nedobrovolné ruské rulety, která když už nezničí život okamžitě kulkou, tak ho aspoň zdevastuje následujícím psychickým traumatem... Nic proti tříhodinovým filmům, ale první třetina, zejména svatba, určitě nemusela být tak zdlouhavá. Na svou dobu je Lovec Jelenů úžasné dílo, ovšem pozdější Stoneoův Narozen 4. července ho, troufám si říct, překonává (i když samozřejmě ne ve všem). 8/10 (08.09.2008)

Film se dostal do té části, kdy proti sobě sedí De Niro a Walken. V té době už ruskou ruletou zocelení vojáci a do jisté míry zmagořelí přátelé, míří na své spánky a mačkají spoušť. A přesně v téhle chvíli jsem se klekl před obrazovku.....zatnul ruce do koberce a....se zrcadlovýma očima, vystresován a s větou "Vraťte mi můj život zpátky!!" na ústech. Snad jsem jim chtěl nějak pomoct. Jo, pomoct. A v tom spočívá síla Lovce jelenů. Nechápu proč, když už od mala vím, že postavy ve filmech nejsou skuteční lidé, nežijí- jsou fikce. A i přes to jsem na televizi mluvil jakoby byla živá. Dodával jsem postavám přes obrazovku, byť někdy mimo mísu, rady, jak bych se řídil já a kam mají jít a kam ne.____ Většina filmů mě nechávají v bohorovném klidu (co se týče vypjatých scén), ale Cimino mě přesvědčil, že když se chce, tak to jde. Natočil film přesahující slovo umění v němž hrají herci těch nejzvučnějších jmen. Herci, kteří ze sebe emoce opravdu soukají tak přesvědčivě, že jim to opravdu věříte. Není divu, když De Niro prohlásil, že to pro něj bylo nejtěžší natáčení vůbec. A pro mě to bylo nejtěžší emociální kladivo poslední doby a nebýt mé sestry, nikdy bych ho neokusil :D (02.08.2008)