Oceľové magnólie

Dovoluju si použít stejné vyjádření jako jedna z těch žen, co tam pořád poletovaly, a sice – je to takové tvarohovité! Do konce nevím, co je hlavním tématem. Maloměsto? Krutá nemoc zabraňující v normálním životě? Vztah mezi matkou a dcerou? Předčasná smrt? Těžko se na něco začít soustředit, proto se soustřeďme třeba jen trochu a bude to fajn tvarohovitost. (09.01.2013)

Film dávali v dopoledních hodinách, byl jsem tudíž rozespalý, nerozkoukaný, mazal si u něj vánočku s marmeládou a usrkával horkou kávu, i tak ovšem nemám pocit, že by mi uteklo to něco, co zapříčiňuje zdejší vysoké hodnocení. Kdybych se měl snažit být stručný a výstižný, napsal bych o zapůsobení magnolií na mou maličkost asi toto; partička paniček ve středním věku dvě hodiny klábosí, drbe a klevetí, mezi čímž se tu a tam odehraje nějaká závažná událost. Ty jsou však vzápětí ihned zakláboseny, čili o dramatičnosti může být řeč jen stěží. Nehledě na to, že ani ony dramatické scény na mě nedýchaly dávkou naléhavosti, či snahou vzbudit ve mně jakékoli emoce. Na Julii Roberts mě vždy mrzelo, že má spoustu takovýchto rolí, kde sice září na týmové soupisce, leč při hře se ztrácí v průměrné hře ostatních spoluhráčů. (21.01.2011)

Dnes již poněkud nepřístojná, až karikaturní typizace domácích ženušek, které všechno zvládnou (od vaření, vlasů, drbů, pomluv, až po organizaci a výchovu), a nezodpovědných mužů, chovajících se jak kluci, mě v chaoticky hektickém, ukřičeném úvodu (svatba) téměř odradila. Ovšem jak šel s pěticí kamarádek čas, jejich přirozené životní posuny (z velké míry spjaté s dcerou jedné z nich: již zmíněná svatba, těhotenství, nemoc) si mě získaly, i když v závěru bylo toho slzavého, smířlivého melodrámatu příliš. Silným hereckým výkonům všech zúčastněných dam kralovala nerudná, cynická "bába" Shirley MacLaineová. (05.10.2020)

Hořká komedie o přátelství a je adptací stejnojmenné divadelní hry Roberta Harlinga z roku 1987. Šest hlavních postav filmu jsou ženy. Vytvářejí tři dvojice, ve kterých jsou si bližší - kadeřnictví, rodina, starší přítelkyně. I když jsou povahově rozdílné, snaží se otupovat hrany svých běžných problémů radami, povídáním si, nebo malými výpomocemi. Jsou to křehké ženy a mnohé věci se jich dotýkají do hlouky duše, ale když jde do tuhého, jsou jako z oceli a je možné se o ně opřít. Výběr hereček do jednotlivých rolí je zajímavý a myslím, že se povedl. Divadelní hra se více soustředila na Shelby Latcherie (Julia Roberts), diabetičky, které po porodu selhávají ledviny a rodina ji nemůže pomoci. Film se více soustředil na vztah přítelkyň a na jejich veselé a smutné chvíle. V roce 2012 se film dočkal televizního remaku s afroamerickými herečkami. (30.09.2014)

Dle mého mínění lehce nadprůměrný film o skupince žen a slečen, které si žijí své spíše neobyčejné životy. Takový snímek z reálného světa, který ani neurazí a ani extrémně nenadchne, za to si u něj člověk krásně odpočine, trochu se zasměje, trochu si popláče. Nejlepší postava a mě nejvíce sympatická je jednoznačně Ouiser. Taková správná postarší trochu střelená "dáma". (03.05.2012)