Paríž, Texas

Celý život se učíme, jak zvládat překážky a těžkosti, co když nás ale nikdo nepřipravil na nesnesitelnou lehkost štěstí? Začneme utíkat. Odpíráme si to, po čem nejvíc toužíme. Bezcílně putujeme světem, abychom se vrátili tam, odkud jsme vyšli. Proč? Protože láska si nevybírá, neptá se, jestli o ni stojíme, prostě je. (24.06.2011)

Definitívne musím skonštatovať, že Wenders u mňa nemôže s ničím zabodovať, pretože používa filmovú reč, ktorá mi je bohužiaľ vzdialená. Art neznamená automaticky nudu a nuda neznamená automaticky art. V tomto smere sa ešte tento kultový film drží vcelku dobre, zmena prostredia zo šedivého Nemecka do texaskej púšte je príjemným osviežením. Stále je to ale normálny film, kde žiaden špeciálny art necítim a možno je to tak dobre, keď máme možnosť Wendersove filmy chápať všetci. (19.06.2012)

"I'M NOT AFRAID OF HEIGHTS. I'M AFRAID OF FALLING." ------------ Najlepší film Harryho Dean Stantona, najlepší film z Texasu o Texase (ak nerátam staré čistokrvné westerny à la Fordovi Pátrači), vyšperkovanejšia road movie než Wendersova road movie trilógia, film zdanlivo tak prázdny na povrchu, až tomu nemôžeš uveriť, avšak vo vnútri jedno veľké bludisko a križovatka myšlienok, no a Robby Müller, ten je kompletne na inom leveli, to, čo robí, to už nie je ani snímanie a kamerovanie, to je prosto vizuálny jazyk, ktorý rozpráva k divákovi. Takéto filmy sa už netočia. (01.05.2019)

Rád se přidružím k všeobecnému aplausu, i když si myslím, že tohle není nejlepší Wenders. Ani Ry Cooder – kéž by skládal i hudbu k těm výborným němým filmům, abychom nemuseli poslouchat všechny ty prefabrikovaná klavírní puzzle. Vlastně i film měl podobný charakter: Co režisér (jak mu to podával scénárista) vzal do ruky, to hned strčil na správné místo. Nedal nám žádnou šanci, abychom mu mohli poradit, nebo si alespoň říct: "Hele, támhle to patří!". A také nikomu neříkejte, že máte ženu z Paříže – a pak: Jindřichův Hradec, Česká republika. (21.09.2016)

Prečo je Paríž, Texas rovnako nekonečne pomalým filmom, ako sú nekonečné texaské plániny, dekorované zeleňou a modrou oblohou, ktorá počas ubíjajúcej pražskej zimy pôsobí na diváka ako balzám na dušu? Pretože tak prenádherný záver, ktorý zatajuje dych a nenecháva oko suché, si musíme zaslúžiť. A ešte k tomu mladučká Nastassja Kinski, ako z oka vypadnutá mojej prvej láske. (09.03.2009)