Paríž, Texas

Už tomu bude více než rok, co jsem Paříž, Texas viděl poprvé. Od té doby jsem na něj, na jeho melancholickou atmosféru, opravdu výjimečně pomalé tempo (tentokrát v tom nejlepším slova smyslu) a zvláštní náladu, kterou vyvolával, často myslel. A to je jev u mě vskutku nevídaný. Teď, když jsou ty Vánoce, čas klidu a pohody, jsem se rozhodl, že se na něj s odstupem času podívám znovu. A znovu mě totálně odrovnal, možná dokonce víc než napoprvé. Dostaly mě ty samé věci jako před "lety" (jak už jsem zmínil, je to jen něco přes rok, ale zdá se mi, jako by od té doby uplynula minimálně dekáda - a navíc to takhle zní líp). A proto nejen že si Paříž, Texas zaslouží tu pátou hvězdičku, on si zaslouží i místo v mé TOPce. (25.12.2010)

Ten film je velmi dobře natočený a samozřejmě i velmi dobře napsaný, ale díky jeho pomalému tempu jsem se do něj prostě nemohl dostat. Harry Dean Stanton je zde naprosto skvělý, jeho dialog s Nastassjou Kinskou je ozdobou filmu, ale ve mně to prostě potřebné emoce nevzbudilo, respektive ne v takové míře, jak by mělo. (09.07.2015)

Pomalu plynoucí drama, které i když ubýhá hlemýždím tempem divák od něj neodtrhne oči a jeho pomalost mu pomáha k vytvoření úžasné atmosféry. Wim Wenders před námi rozehrává příběh muže, který ztratil řeč i paměť a sám bloudí vyprahlou pouští. Později ho nachází jeho bratr, který mu poví, že měl ženu a syna o kterého se teď stará on sám. Později se začne se synem sbližovat a rozhodnou se, že najdou ženu, která je oba opustila. Filmem nás provází vynikající kamera a výborná doprovodná hudba. Největší plus filmu je však skvělý výkon Harry Dean Stantona, který divák ocení především ve scénách se synem nebo při závěrečné konfrontaci se ženou. (29.08.2008)

Je to anti-romance? Je to anti-road-movie? Je to anti-film? Nebo je to jen další divná slátanina o rodinný krizi a daddy issues? Ano, i ne; tím vším Paris, Texas je, ale zároveň není. Jedno je však jistý: jde o vizuálně překrásnou, rozjímavě pomalou a melancholicky podmanivou alegorii o úniku od reality, vzpomínek, minulosti a přítomnosti. Alegorii, která se snaží obejmout nekonečno a samotu texaských pustin, velkoměst i lásky, a kterou si můžete interpretovat k obrazu svýmu. Remasterovaná verze, v níž vyniká saturace barevný palety a čaro mizanscény jako takový, je prostě must see. Vskutku nádherásné...... 8,6 svetrů z 10 (26.11.2022)

Jeden z mála filmů, který na mě zapůsobil do hloubky mojí duše. Být ve víru emocí by byl asi ten nejvhodnější výraz pro to, co jsem mohla přes dvě hodiny sledovat, aniž bych si tu délku vůbec uvědomovala. Od prvního momentu, kdy jsem spatřila Trevise, který ztratil paměť i řeč mně bylo jasné, že půjde o mimořádný zážitek. A byla to pravda. Velmi silný, lidský a hluboký příběh o muži, který utíká před stíny minulosti, aby našel klid v duši, který před čtyřmi roky ztratil. Slova na papíru nestačí zachytit moje pocity z filmu (já vím, zní to pateticky, ale je to tak), kde slovo láska má mnoho podob, od lásky bolestné, žárlivé, odpouštějícící a nakonec té nejvyšší, obětující se ve prospěch štěstí toho druhého. Závěrečná finální část, která se odehrávala při rozhovoru u zrcadla a kde se překrývá tvář Trevise s tváří Jane mě už úplně dostala. Nádherný film s úžasnou atmosférou, perfektní kamerou s jejími skvělýmí záběry a v neposlední řadě chválím nezapomenutelný soundtrack o který se postaral Ry Cooder. Film, který z mé hlavy hned tak nevyprchá.. (23.11.2012)