Kmotr76

Buďme upřímní: Naprosto bych si vystačil se záběry na silnici vinoucí se pustou americkou krajinu za tónů kytary Ry Coodera. I kdyby byl příběh nejprostší z nejprostších. To nemá chybu. Co činí Paříž, Texas výjimečným je skvělý, chytře vystavěný scénář. Na začátku nevíme nic a Travis zničehonic se zjevící kdesi v Texasu je jedna velká záhada. V tu chvíli jsem vůbec netušil, kam až by se mohl příběhy vyvinout. A přitom se tak stalo plynule, nenásilně. Závěrečná symbolická scéna v bordelu s polopropustným zrcadlem mě ale naprosto dostala. Oceňuji, že nebyly dořešeny všechny vedlejší postavy (což by dnes snad bylo nepředstavitelné) a konec tedy byl velmi intenzivní. Ale... co naplat... nekonečnou rozpálenou silnici to stejně netrumfne.

Přestřelka mez Tenkrát na západě a Hodný, zlý a ošklivý končí zatím remízou. Hodný, zlý a ošklivý se ušklíbl, řekl humornou hlášku a vystřelil, Tenkrát na západě se v rychlosti vyhnul kulce a poté mlčky, bez výrazu, propaloval kamenným pohledem Hodného, zlého a ošklivého. Po minutě a půl vystřelil, ale i Hodný, zlý a ošklivý se kulce hbitě vyhnul. Poté si podali ruce, protože si oba uvědomili, že nemá cenu soupeřit. Oba dva jsou nejlepší, jak na poli westernů, tak na poli filmů vůbec. Ale přesto nejsou stejní. Podle jejich povah by člověk ani neřekl, že jsou sourozenci. A jejich rodiče, Sergio Leone a Ennio Morricone na ně mohou být hrdí.

Sledovat zákulisí ruského undergroundu bylo fascinující, Kino jsem jednu dobu poslouchal, a díky Létu nyní jejich tvorba dostává úplně jiný rozměr. Na druhou stranu, její předchozí znalost způsobila, že jsem celý film čekal na nějaký hit, který poznám, a dočkal jsem se až u závěrečných titulků. To je ale jen drobnost. Hudba i zpracování je totiž opravdu bezchybné a vytváří jedinečnou atmosféru. Na jedné straně až dokumentární pohled na poměry v Sovětském svazu 80. let a ilegální bytovou kulturu, v kontrastu s geniálními snovými adaptacemi západních mega-hitů na straně druhé. Jediné, co bych vytkl je až příliš rozvolněný a neuspořádaný scénář. V jednotlivých scénách jsem si opravdu liboval, ale v druhé půlce jsem s každou další sekvencí očekával nějaký zvrat, který tomu všemu dá jakýsi rámec. A pak to skončilo tak trochu do ztracena. Na druhou stranu je Serebrennikův přístup osvěžující a co film pomíjí, výmluvně řeknou čtyři strohé letopočty, z čehož jde fakt úzkost (po lidech nakonec zbudou jen čísla, jak jednou náhodně prohlásil kamarád).

Viděno podruhé a v narvaném kině Aeru, s předehrou, intermezzem a potleskem na závěr... jako za starých časů; a nezapomenutelný zážitek. Pochybuji, že existuje ještě nějaký jiný film, který ve dvou a půl hodinách zahrne období od doby před 4 miliony let přes blízkou budoucnost/přítomnost (v kontextu VO je to celkem jedno) až po místa, kde nehraje čas ani prostor žádnou roli. Jediným pojítkem mezi nimi je jen podivný černočerný monolit. Musím říct, že asi tři roky po zhlédnutí Vesmírné odysey poprvé, jsem teď film docenil ještě víc. Začátek, prostředek i divný konec najednou dávají pohromadě smysl. Jistá nepřirozenost a umělost scén z pravěku a letu světelnou rychlostí mě před lety docela iritovaly, nyní je jsem schopen docenit a do schématu filmu sedí na sto procent. Úžasná režie, nad efekty zůstává rozum stát, mysteriózní hudba, tísnivé existenciálno... je tu vše a to "vše" je skvělé. Nadfilm. Pokud se vám film na první zlédnutí úplně nelíbil nebo jste z něj spíš než nadšení zmatení (a že je tu takových lidí dost), dejte tomu (třeba až za tři roky) druhou šanci, a třeba se zadaří!

Apokalypsa je jako droga. Hudba a vizuální stránka je omamující, psychedelická, dokonalá. Jako velký fanoušek Wágnera i The Doors nemůžu soundtracku vytknout vůbec nic. K vizuálu - válka snad nebyla vyobrazena tak esteticky. Směs mlhy a barevných dýmovnic v kontrastu s okolní džunglí neodolatelná. Nejpozoruhodnější mi ale přišlo, že Apokalypsa ani tak moc o válce ve Vietnamu jako takové nebyla. Těžko říct, o čem byla, ke konci mi to upřímně přišlo už trochu křečovitě pseudo-filosofické, ale vem to čert. PS - viděn directors cut, asi trochu delší, než by bylo zdrávo, ty tři hodiny ale stejně utekly překvapivě rychle.

Jeden z nejlepších českých filmů, možná ten nejlepší. Budu stručný - nezapomenutelná atmosféra, skvělá hudba, mrazivě vtipné narážky, netradiční kamera Stanislava Miloty, životní role Rudolfa Hrušínského... Film, který nemá u nás ani ve světě obdoby.

Neskutečně originální a stylový film. Cokoliv dodávat by bylo opravdu zbytečné.

Leone je mistr minimalistické epiky. Je důkazem, že k navození naprosto dokonalé atmosféry a napětí vám stačí dva drsní týpci (ani není potřeba, aby nějak zvlášť hráli, stačí cool výraz a přežvykování doutníku) a pečlivě sestříhané záběry. A hudba Ennia Morriconeho, jak jinak. Hned několik scén je nezapomenutelná: příjezd Eastwooda, duel v opuštěném kostele za zvuku Morriconeho varhan a samozřejmě i závěrečný duel. Pro pár dolarů navíc je po všech směrech naprosto bezchybný film a nebál bych se jej zařadit na úroveň dvou Leoneho nejproslulejších westernů, které na sebe nenechaly dlouho čekat. Oproti velkofilmům Hodný zlý a ošklivý a Tenkrát na západě je Pro pár dolarů navíc ve své jednoduchosti a přímočarosti vlastně hrozně sympatický film.

Tak tohle tnulo do živého. Pokusit se objektivně ohodnotit Network nemá smysl, na to to byl příliš silný zážitek. Kdybychom žili v míň neutěšený době, možná film jenom chladně přejdu, 2020 bohužel znamená spíš opak. Fakt mám občas pocit, že nic lepšího než otevřít okno a zařvat do ulice "I'm mad as hell and I'm not gonna take this anymore!" stejně nězmůžu. Jakkoli to bylo možná příliš teatrální, nasrané dia- a hlavně monology mě v čase pandemie a klimatické krize mohutně zasáhly. *** "We know things are bad – worse than bad. They’re crazy. It’s like everything everywhere is going crazy, so we don’t go out anymore. We sit in the house, and slowly the world we are living in is getting smaller, and all we say is: ‘Please, at least leave us alone in our living rooms. Let me have my toaster and my TV and my steel-belted radials and I won’t say anything. Just leave us alone.’ Well, I’m not gonna leave you alone. I want you to get MAD! I don’t want you to protest. I don’t want you to riot – I don’t want you to write to your congressman, because I wouldn’t know what to tell you to write. I don’t know what to do about the depression and the inflation and the Russians and the crime in the street. All I know is that first you’ve got to get mad. You’ve got to say: ‘I’m a human being, god-dammit! My life has value!’"

Mírné zklamání a to ze dvou důvodů. Jednak mám od Kubricka možná až příliš velká očekávání, druhak jsem přečetl Burgessovu famózní (a Ladislavem Šenkyříkem famózně přeloženou) předlohu. Co se toho týče, film se až překvapivě přesně drží předlohy. Možná je to paradoxní, ale kniha pro mne byla mnohem intenzivnějším zážitkem, což bude dáno zčásti i právě netradičním slangem "týnů". Hrátky s jazykem si ve filmu tolik nevychutnáte, to vám však bude plně vynahrazeno audiovizuálnem, které zase kniha logicky nabídnout nemůže. Takovou kameru, obraz a hudbu vám ale nenabídne jen tak ledajaký režisér, jedině Kubrick! Začátek filmu plný syntetizované mrazivé hudby, super-násilí, moloka, kýčovitých interiérů a ponurých exteriérů, Ludwiga Vana a tak dál je opravdu působivý. Tato kombinace tvoří celek uvěřitelné blízké budoucnosti, ze kterého je vám skutečně fyzicky nevolno. Zbytek filmu už taková bomba není, je už více o obsahu než formě. Onen zajímavý obsah a morální dilema vám ale nabízí stejně tak kniha. Mezi výborné momenty ale rozhodně patří kontroverzní převýchova (nacismus+syntetizovaný Beethoven=dokonalost) a setkání s bývalými "frendíky", kteří se stali policajty ("Well, well, well, well, well"), které krásně ukazuje přerod společnosti z anarchie (před uvězněním Alexe) k totalitě. ----- EDIT: Od zhlédnutí uběhlo několik měsíců. Film jsem od té doby neviděl ale čím dál tím víc se mi líbí. Ten film ve mně zraje. A to hlavně díky ultraskvělé nadhudby, ke které se musím týden co týden vracet.