Paríž, Texas

Chviličku jsem tomuto snímku přivykal, ale přesto se mi tak nějak líbil od začátku. Nejlepší část je suverénně ta, když Travis s Hunterem pátrají po Jane a následné Travisovy návštěvy jejího zaměstnání, přičemž opravdu nejlepší je vyprávění příběhu přes zrcadlo. V této pasáži bych pochválil kameru a celkově zpracování. V celém filmu pak musím zmínit skvělý herecký výkon Harryho D. Stantona, ale také hudbu. Pár scén bylo trochu nelogických, což mi ubírá z dojmu na 5*. (28.11.2014)

(Varování, jelikož komentář je výhradně drobným zabrbláním věčně nespokojeného starého mrzouta, tak je to v podstatě jeden velký SPOILER). Je to ironie, že film, co po většinu času spíše mlčí než mluví, v závěru srazí na kolena banálnosti příliš mnoho slov. Ukončit to po monologu Travise, kdy poodkryje roušku tajemna zahalujícího předchozí děj, dokázal bych v pohnutí nad jejich osudem odpustit snímku i určitě zbytečné drobnosti, co mi i tak silný požitek lehce kalily. Avšak následná melodramatičnost proslovu Jane a zbytečně doslovné setkání celou sílu závěru zbortí a místo krásného smutku zanechá pocit uplakanosti vystřižené ze slabé harlequinky. A to je škoda, Wime, převeliká škoda... (02.05.2014)

Nechci být nespravedlivá - formálně a pocitově by to bylo za pět hvězd, tu bluesovou kytaru bych vydržela poslouchat celé dny a už dlouho jsem neviděla tak nádherně intimní scénu, jako Travisovo a Janeino setkání za zrcadlem. Jenže mě prostě velká, osudová melodramata příliš neoslovují, třebaže jsou spíše artově utlumeného rázu. Promiň emm. (05.03.2015)

Film, pri ktorom nedokážem presne povedať prečo je nádherný a magický a napriek tomu, že napr. taký užívateľ LIVINGDEAD (nomen omen) by ho poslal do odpadu (a ja ako značne mimomainstreamový pokleslý divák by som s ním mal súhlasiť - vraj) mu musím udeliť plný počet. Obsahuje totiž v sebe a pôsobí na mňa čímsi, čo nejasne definujem ako "filmovosť". Bez ohľadu na tému, ktorú spracúva. Sledoval som ho už niekoľkokrát a vždy bez dychu ... A ďakujem LEVNÝM KNIHÁM za pomerne slušné DVD. (22.11.2009) (22.11.2009)

Jeden z těch filmů, které nastupují jako pomalu působící omamné látky. Naléhavý tón, který ve mně rezonoval několik dní po vidění, v rozpětí od absurdní balady až po nejtvrdší drama o lidských citech, zprvu na mysl diváka příliš netlačí. Možná je to pomalým tempem filmu, který má rád dlouhé záběry a nechává říkat svoje postavy zdánlivě zcela zbytečné věci, možná je to tím, že vypráví o posedlosti, útěku a bolestné pokoře, kterou si vyžaduje znovužití. Tedy o věcech, které jsou časté, ale zdaleka tak často se o nich nemluví. Jak řekl sám Wenders, vypráví o lásce bez přítomnosti (viditelné) lásky. A taky je tu můj černý kůň Harry Dean Stanton, ideální člověk do role chlápka, který poznal, propadl peklu posedlosti, odešel a znovu musel potkat, aby mohl znovu žít. Tak vznikl příběh o muži, který roky chodí bez cíle pustinou, nemluví a vlastně už neví, kým je. Po impulsu v podobě návratu do civilizace začíná cesta za možným vykoupením, která končí geniální scénou "za zrcadlem". Dlouhá a statická chvíle, v níž Travis vypráví do telefonu příběh svých pocitů, zatímco netušící tvář Jane postupně podléhá vědomí, kdo sedí za sklem, patří k nejsilnějším filmovým závěrům, co jsem kdy viděl. Nádhera. (23.06.2008)