Neviditelná manželka

Už hodně dlouho se mi nestalo, že bych nad hodnocením váhala tak moc jako v případě tohoto filmu, který i přes duchařské téma není vůbec hororový a ani romancí ve stylu Ducha, spíš takové psychologické drama s prvky krimi a fantasy, přičemž nadpřirozeno je tu přítomno jen v osobě Nicklase, vše ostatní má reálný základ. A celé je to velmi, velmi originální a neotřelé a to včetně podařeného závěru. Proč jsem tomu tedy hned nenapařila pětku? Protože by si takový námět zasloužil lepší zpracování a atmosféru a také mě moc nepřesvědčil herec v hlavní roli. Jenomže se mi zas líbila postava Amélie a několik výborných momentů...uvidím, nechám si to rozležet v hlavě a možná to ještě změním. (26.11.2013)

Den osynlige je přesně tím, proč mám rád severské filmy. Zejména filmy natáčené na začátku nového Milénia, jsou tím nejlepším. Příběh je mrazivý a napínavý. Scény jsou brutální a skvěle natočené a herci jsou výborní. Zejména Gustaf Skarsgard ukázal, že herecký talent je v jejich rodině dědičný a on s otcem a bratry patří mezi nejlepší hereckou rodinu, co nám může filmový průmysl dát (kam se hrabou Baldwinovi). Měl jsem nutkání dát plný počet, ale bohužel jsem nemohl přehlédnout pár nelogických věcí. Policie se tu chovala jak parta retardů - nechápu, jak by jim mohl vrah utéct třikrát, protože v reálu by podle měl nemohl mít šanci a pak se policie rozhodne, že vraha nechá na chvíli s obětí v pokoji samotného, aby dokončil, co nezvládl v prvním pokuse. Druhá věc, co mi vadila, že se až moc tlačilo na polidštění vraha. Umím si to sice v některých případech představit, ale určitě ne v případě, kdy se pár desítek minut před tím dívám, jak mu ten vrah doslova rozšlapává hlavu. Samotný příběh však diváka pohltí a po shlédnutí odchází s pocitem uspokojení, a to je hlavní. (10.03.2023)

Takže si to shrňme (komentář vše vyzrazuje): Hlavní hrdina Nicklas coby nadaný mladík bohužel trpí typickým druhem frustrace – a zřejmě to není náhoda, že jediným jeho kamarádem je zrovna šikanovaný jedinec. Tomu se nedaří splácet dluhy zlé a drsné (a zároveň i trochu křehké) dívce šéfující tříčlenné školní komando. Takže klišé a klasika, dál ale pozor. Samozřejmě dochází k určitému konfliktu, který ovšem zcela postrádá logiku [domnělou vinu nese šikanovaný jedinec, jelikož jiná postava pro tento účel není k dispozici], a po němž Nicklas končí s explicitně rozdupanou hlavou v rygólu. Druhý den nicméně normálně přijde do školy, nikdo ho však nevidí a neslyší. Pro divákovo potěšení se tedy nechává srazit dvěma auty a přejet kamionem, nefunguje ani brokovnice. Následky jeho činů existují pouze naoko!!! Ve formě jakéhosi hmotného ducha tak sleduje svou matku, sleduje kamaráda a školní komando, bloumá a zuří. Jednoho dne se poštolka ve velké rychlosti čelně potká s oknem jeho pokojíčku. Spolu s hlavním hrdinou po jejím dojemném skonu zjišťujeme, že jeho tělo dosud v lesích nezemřelo. Vyšetřující kriminalista ovšem spolehlivě ignoruje všechny způsoby, jak případ rozumně řešit! Takže se zatím dozvídáme, že brutalita a vzdor mladé gangsterky pochází z neutěšené rodinné situace a že vlastně zabíjet nechtěla. Dostáváme se do fáze, kdy se poloduchu Nicklasovi podaří sblížit se s duševnem své brutální vražedkyně. Policajti pak přece jenom začali být trochu dotěrní, a tak slečna nakonec dodriftuje na ruční brzdu do nemocnice k Nicklasovu bezvládnému tělu, aby mu vyhozením pojistek pomohla odebrat se z tohoto světa. Romantická hudba do titulků na konci. (18.07.2011)

Než se k nepoznání zmalovaný Gustaf Skarsgård jako Floki vydal s Ragnarem plenit Anglii, zahrál si ve švédské variaci na klasická duchařská dramata. Když jsem se přenesl přes podivný už celkem zastaralý vizuál, který opravdu evokuje starou epizodu nějaké německé televizní kriminálky mixnuté kanadským melodramatickým romanťákem, tak jsem sice dostal celkem ok, ale ničím vyloženě výjimečnou fantasy limonádu, kde diváka akorát zaskočí - na takový žánr - občas trochu nečekaná krvavost. Všechny ty nadšené superlativy chrlící komentáře mě každopádně celkem překvapují, neb zas až taková pecka není. Stejně jako český distribuční název, kde to někdo prostě vyloženě kardinálně posral. (12.12.2023)

Můj bože, už tam zase lítá 40kg pička a mlátí 80kg chlápky. To je pro mě neakceptovatelné i v rámci kresleného seriálu, natož "thrilleru". Seveřané lezou ženskému zrovnoprávnění do zadku vskutku vydatněji, než-li kdo jiný. Myslí to možná dobře, ale na tomto poli, tedy poli fyzických schopností zkrátka nikdy žádná rovnoprávnost nebyla a nebude. Ta neskutečná trapnost, jenž mě jímá pokaždé, když takovou ubohou snahu o znázornění nemožného vidím, mě prostě v hodnocení nepustí přes nulu, i kdyby se po zbytek filmu dělo cokoliv invenčního ba přelomového. Přes tohle nejede vlak. 0% (24.06.2017)