Ďáblové v oblacích

Neprávem opomíjený a skoro zapomenutý válečný snímek s výbornou hereckou dvojicí. Není to typický válečný film a chybí zde ohromná výprava a skvělé letecké souboje ale o to více budete obdivovat herecké výkony. Zvláště Michael Redgrave jako vědec vyvíjející bombu na zničení německých přehrad je výborný sympaťák a okamžitě si diváka získá stejně jako Laurence Naismith jako velitel pilotů je nezapomenutelný. Trochu zamrzí když už se konečně dostane na ničení přehrad tak akce už je zastaralá a hlavně se zde opakuje to samé dokola. Ale to nic nemění na faktu, že se jedná o velice povedený a zábavný válečný snímek. (25.08.2008)

Režiséři jiných filmů o reálných válečných operacích častokrát vycpou prostor před samotnou akcí dialogovou vatou, která se vyjadřuje ke všemu možnému, jenom ne k věci. Zhruba polovinu Bořičů přehrad (což nezní o moc méně béčkově než Ďáblové v oblacích) tvoří dialogy. Dialogy jednak suše vtipné, ale hlavně o tom, co bude chtít většina diváků slyšet. Hned na začátku je před námi zřetelně vytýčen cíl i přibližná metoda jeho dosažení, zbývající dvě hodiny patří dotažení plánu, plánování a realizaci plánu. Žádné dějové odbočky, milostné linie a těžkopádná morální dilemata. Jedna scéna nás vnadí na další, od podstatného se přechází k podstatnějšímu. Takhle to bylo a takhle to má největší šanci zaujmout. Kousek citu do filmu vnáší vztah jednoho z letců k jeho psovi (!), na kterého všichni pokřikují a údajně i ve skutečnosti pokřikovali „Negře!“ (!!). Jediná ženská postava pronese nanejvýš pět vět, jinak je hrací pole plně v moci mužů. Nemám moc rád genderové škatulkování, ale Bořiči přehrad vážně jsou „chlapským“ filmem. Technické detaily, velké bomby a posuzování opačného pohlaví výhradně dle zevnějšku ale odradí jenom ty divačky, které se nenechají strhnout. 85% (02.05.2010)

Pominu-li onu historickou událost, o níž jsem neměl ani potuchy, ve filmu z padesátých let 20. století, tedy v době rasové segregace v USA, mě překvapily (na tu dobu asi nepřekvapující) dvě věci: 1) Ve filmu nenarazíte na jediného černocha, 2) Jediný zástupce afroameričanů je černý pes jménem Negr - a ani ten neskončí dobře. ~~~ Na takhle starý snímek nečekaně koukatelné. (12.05.2011)

Film je o legendární akci 617. britské speciální bombardovací peruti RAF ,,Bořičů přehrad'. Peruti velel až do své předčasné smrti Guy Gibson (VC, DSO, DFC), který byl od počátku u celého projektu skákacích pum a velel i samotnému náletu. První 2/3 filmu sledujeme nápad a vývoj nového typu pumy i počáteční neúspěchy. V poslední třetině pak sledujeme samotný nálet letky těžkých čtyřmotorových bombardérů RAF Avro Lancaster na přehrady v Porůří. Osobně jsem navštívil přehradu Edersee i tamní muzeum. Musím smeknout před odvahou mladých osádek. Když stojíte uprostřed hráze, koukáte přes jezero na až tak ne moc vzdálené kopce na druhé straně, uvědomíte si jak málo měli bombometčíci času na sestup na správnou výšku, ustálení rychlosti a odhoz barelové pumy. To vše v noci a za palby flaků rozmístěných na hrázi. Z fotek v muzeu jsem viděl, že škody ze záplav byly značné. Přílivová vlna (u této přehrady) zasáhla řeku Fulda, která protékala průmyslovým Kasselem, který zčásti zaplavila. Mimochodem v muzeu vám pustí posledních 25 min. tohoto snímku na šílené VHS kopii a v němčině. Když jsem slyšel filmového Gibsona jak po předstartovní kontrole říká : ,,Alles in Ordung'' - kroutili se mi palce u nohou :-)) Ačkoliv dnes triky působí lehce úsměvně, na svou dobu se jednalo o perfektně zpracované efekty. Samotný nálet je napínavý a zpracován podle skutečných událostí. Film je nejen poctou hochům od této peruti, ale i vědcům, bez nichž by řada válečných úspěchů vůbec nevznikla. Filmaři měli tu výhodu že v roce 1955 se dalo natáčet s veškerou technikou, která bojovala ve válce (což je velký problém dnešních filmařů, kteří si vypomáhají ledacčímž...). Tato slavná peruť si do konce války připsala další celou řadu úspešných speciálních akcí, které by také stály za zfilmování. Jednou z nich je např. nálet na bitevní loď Tirpitz ze základen v Rusku. Koho problematika ,,Dambusters' zajímá doporučuji přečíst autobiografii Guye Gibsona - Nepřátelské pobřeží před námi. (22.01.2011)

Precíznosť a metodickosť prístupu k faktom a maximálnej autenticite a vierohodnosti v očiach diváka posúva Andersonovu významnú vojnovú snímku na tenké rozmedzie medzi hraným filmom a dokumentom, čím zastáva obdobnú pozíciu chladnej rekonštrukcie udalostí ako svojho času Smightyho Midway. Zásadným rozdielom medzi týmito dvoma filmami je však Andersonova snaha o zblíženie diváka s postavami miesto letmého predstavenia plejády pre dej zásadných charakterov. A v tomto bode zlyháva, pretože mimo Redgravea v roli konštruktéra Wallisa všetky postavy bez výnimky spĺňajú naordinovaný vzorec chovania (čo lepšie vysvetľuje vo svojom komentári Subjektiv). V prvej polovici filmu je všetko relatívne v poriadku - príbeh dodržuje presný postup a vernosť faktom, a tak nám chronologicky predostiera všetky udalosti predchádzajúce samotnej operácii (ktorá sa tak, ako ju vykresľuje film, stáva v mojich očiach jednou z najzásadnejších a najpôsobivejších svojho druhu) a udržuje diváka v konštantnom napätí čo sa darí aj najmä vďaka tomu, nakoľko bola utajená a ako perfektne zohráva Redgrave svoju úlohu. Bohužiaľ, v neprospech filmu sa v druhej fáze, keď začína plán naberať jasnejšie kontúry, sa do filmu dostáva pár zbytočných scén sprevádzaných lacným sentimentom. Samotná bojová akcia, dostavujúca sa v poslednej polhodine je nakoniec po technickej stránke slabšia, ako divák očakáva, a prejavuje sa na nej nižší rozpočet, než sme u podobne dôležitých vojnových filmov zvyknutí. Našťastie, takmer excelentnému zážitku bez jediného zakolísania tempa nič neprekáža a sám som sa bavil o poznanie viac, než u spomínaného Midway z podobného súdku. A tu zobrazený optimizmus zo šance na rýchle ukončenie vojny je trestuhodne nákazlivý. 85% (13.07.2014)