Magnólia

Hned na začátek musím přiznat, že jsem původně chtěl dát hvězdičku jen jednu! Každý člověk má trochu, někdy hodně jiný vkus, ale po tolika obdivných komentářích a recenzích jsem možná od "Magnolie" čekal až moc...Většina z uživatelů se rozplývá nad úžasnou hloubkou, vynikajícím scénářem, režisérskou zručností se kterou je tohle geniální dílo vyprávěno a vynikajícími hereckými výkony. S tím posledním musím z části souhlasit, ale se zbytkem absolutně ne. To, co na první pohled vypadá jako filozofování a odkrývání skutečných životních pravd, bylo pro mě neskutečně nudnou, plytkou povídačkou o ničem. Asi to píšu hodně tvrdě, ale je to tak...Klidně mě obviňte z toho, že jsem zastydlý a povrchní, a že jsem patrně zatím nic hlubokého nezažil, ale nebude to pravda...V tomhle chyba není - snažil jsem se maximálně vstřebat co mi chce P.T.Anderson říci, pochopit smysl jeho vyprávění, ale jediné co mi vyplynulo je tohle - "Magnolie" je o ničem a hraje si na něco vyššího, není hluboká, nezasahuje člověka svými emocemi a pravdami, je povrchní a jen se snaží být něčím, čím není...A proč vlastně nakonec dávám hvězdy dvě? První je za herecké výkony, kvůli kterým jsem film vůbec dokoukal do konce a druhá je za jediný moment, který se mě opravdu dotknul - Tom Cruise a jeho odpověď na jednu z otázek během rozhovoru - "Tiše vás soudím!" Stejně jsou dvě hvězdy moc... (26.01.2005)

Vydržet se dívat celých 188 minut a nenudit se? Ano, Andersonovi se to k mému překvapení celkem podařilo. Co se týče hereckých výkonů, všichni ze sebe vydali co mohli (Julianne Moore mě zaujala asi nejvíc). Je fakt, že je snímek z velké části depresivní, ale to už k němu patří, protože to co jsem viděl, opravdu bylo DRAMA. Chtěl jsem hodnotit plným počtem, ale to jen do chvíle než..."it's raining cats a dogs"?!. Co to sakra bylo? To si nemohl režisér pomoct k finálnímu rozřešením něčím jiným? Film bych utnul ve chvíli, kdy všichni na sobě nezávisle zpívají jednu písničku (hezčí tečku by ani řežisér vymyslet nemohl). Dál to už bylo zbytečné natahování. Tak či onak hodnotím 4* a už kvůli těm hereckým výkonům doporuču všem. Teda pardon...všem kromě feministek ;-) (02.11.2008)

Udržať pozornosť pri troj hodinovom filme, ktorý je navyše od úvodu tak “zmätený” ako tento, je naozaj pomerne náročnou “úlohou”. Mňa film úvodom i záverom naozaj bavil (!), no to jadro i samotná pointa ma akosi minuli. “Magnolia” je veľmi nápaditý snímok, ktorý si vyžaduje absolútnu pozornosť od samotného začiatku až do úplného konca. Pokiaľ Vám myšlienky čo i len na malú chvíľu “ujdú”, je dosť možné že stratíte “niť”. Sledovať iba v prípade “čistej mysle”, inak ... (17.06.2018)

Tenhle komentář nebude příjemný a už vůbec nebude pozitivní. V Magnolii se totiž mluví hlavně o náhodách a já bych rád taky jednu přidal, i když se stala zrovna nedávno. To co se děje tady, to, co se začíná rozvíjet, má dozajista strhující pád, ale po chvíli to umlkne a já vlastně koukám na příběhy několika lidí míchající a proplétající se obdivuhodně do sebe, jenže během filmu se nic neděje, až nakonec jedna velká náhoda zamíchá kartami a ukáže jaká je to vlastně náhoda, že dokáže změnit celý život. Ale porovnejte fakt, který právě popíšu. Nedávno myslivec zastřelil svojí třináctiletou dceru...omylem. Při lovu mířil vysoko nad sebe a když pomalu ušlapával pozádu tak zakopl o kořen a při pádu vystřelil ještě jednou ze své brokovnice....Svojí dceru měl při lovu poprvé a vlastně jí tam ani brát neměl. Je tohle konec? Je. Tahle náhoda má od té filmové naprosto opačný charakter. Teď je otázka co si o tomhle filmu a pojmu náhoda vlastně mám myslet. Nejhorší na tom všem je, že to může potkat kohokoliv a my s tím absolutně nic nenaděláme. Tak těžký je život. Nebýt konce tohoto filmu, nestál by za nic, až na pár výborných výkonů, ale protože tam právě byla ta náhoda, mělo to něco do sebe. (11.09.2008)

V úvodu mě film navnadil brutální souhrou okolností a tak jsem čekala, že "Magnólie" bude dalším snímkem jako "Amores Perros", "Crash" nebo "11:14". Zkrátka zpočátku matoucí útržky událostí, které se v závěru spojí do úderného celku, co mi drtivým direktem na solar plexus vyrazí dech. Jenže lejno! "Magnolie" je mnohem roztříštěnější než zmíněné filmy, jediná postava není normální a prakticky všechny mě nehorázně sraly. S kým jsem měla sympatizovat? S umírajícím hajzlem? S jeho hysterickou promiskuitní manželkou-fetkou? S jeho arogantním šovinistickým synem (Tom Cruise si roli zjevně užíval), nebo snad s dětským géniem-pochcánkem, s blbým ex-géniem, s debilním policajtem, se smažkou, kterou balil, s pečovatelem, co ve mně vzbuzoval pocit, že až mu pacient zhebne, s chutí mrtvolu ojede? Tak jsem skřípala zubama a dávala si "Magnolii" jen po kouskách, jelikož nejzábavnější na ní bylo, když jsem vzala manikúrní nůžky a odstříhávala si jeden po druhém přerostlé chlupy z bérců, občas mě vzrušily roztřepené konečky vlasů a chvílemi jsem nůžtičkami přemýšlivě zajela do nosa. Trvalo to sice půl roku, než jsem se stopáží prokousala až do finiše, ale vydržela jsem v očekávání čehosi výjimečného, spojení všech linií do vyššího smyslu. A čekala jsem a čekala, pak přišel déšť, začaly padat hovna (no dobře, tak teda žáby) a po nich závěrečné titulky. COŽE?!! Už dlouho jsem u žádného filmu nezažila takové rozčarování. Nejspíš mě to pasuje na necitlivého imbecila, ovšem nebudu plavat s proudem a chválit něco, u čeho jsem div nechcípla nudou: hvězdičku dávám za herecké výkony, hvězdičku za poselství + hezkou píseň... a fuck off, Magnolia, už se mi nevracej na obrazovku. 45% (17.07.2013)